Vyhledávání



Bitvy 1. sv. války - bitva u Caporetta

Kdy: 24. 10. 1917

Kde: u města Caporetto na horním toku řeky Isonzo (Soča)

Kdo: státy Dohody (Velká Británie. Francie, Itálie, USA, Rusko) X tzv. centrální (ústřední) mocnosti (Německá říše, Rakousko-Uhersko, Bulharsko, Osmanská říše)

přesněji rakousko-uherské a německé vojsko pod velením generála von Belowa X italská 2. armáda pod velením generála Capella

Důvod: Na podzim roku 1917, po třech letech války, se síly válčících států začaly po všech stránkách vyčerpávat. Asi nejhůře na tom bylo Rusko, kde došlo v březnu 1917 k revoluci a k další se schylovalo. Rakousko-Uhersko a Německo mohly tedy část vojsk z východní fronty přesunout na italskou frontu v Julských Alpách a pokusit se na ní konečně dosáhnout nějakého pokroku. Situace zde zatím zůstávala patová. Italové chtěli dobýt Terst, ovšem k tomuto cíli se i po 11 ofenzívách přiblížili jen o malý kousek dobytého území.

Průběh bitvy: Útok spojených rakousko-uherských a německých sil začal ve dvě hodiny v noci plynovým útokem, následovala dělostřelba a v 7,30 hod. klamný útok rakouské pěchoty. Během něj se podařilo hlavním rakousko-uherským a německým silám porazit ve směru na Caporetto a postupně prolomit tři italské obranné linie. Postavení Italů bylo zcela otřeseno, k čemu přispělo i to, že celé jejich oddíly upadly najednou do zajetí, např. celá 19. divize. Demoralizovala je i skutečnost, že padlo opevnění, které oni sami považovali za nedobytnéRakousko-uherské i německé vojsko tuto situaci využilo beze zbytku k dalšímu postupu do nitra Itálie a 25. 8. 1917 padla i italská obranná linie na úseku Gorica-Cividale – Monte Maggiore. Část italského vojska, na 100 000 mužů, poté bezhlavě utekla, dokonce dezertovala. Mezi postupujícími rakousko-uherskými a německými vojsky se nacházel i 21. pěší pluk z Čáslavska, jehož postup se, stejně jako ostatních jednotek, zastavil v listopadu na řece Piavě, kde se italská armáda se opevnila na protilehlém břehu. Obrannou linii zde začalo držet na 700 000 italských vojáků včetně jedné československé legionářské divize.

Důsledky: Italové své postavení na Piavě udrželi až do 24. 10. 1918, kdy zaútočili proti již značně oslaveným rakouským pozicím a do tří dnů je zcela prolomili, i díky Maďarům, kteří uposlechli výzvu své nové vlády, opustili svá postavení a vydali se domů. Rozklad rakousko-uherské armády byl dovršen uzavřením příměří 4. 11. 1918. Týden předtím, 28. 10. 1918, vznikl samostatný československý stát, a týden poté, 11. 11. 1918, abdikoval poslední rakouský panovník, Karel I.

 

 V zákopech první světové války

Zdroj: Jitka Lenková, Václav Pavlík: Nejdůležitější bitvy našich dějin, Alpress 2007

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka