Vyhledávání



Slavné bitvy čs. legií - bitva u Lipjag

Kdy: 4. 6. 1918

Kde: železniční stanice u stejnojmenného města nedaleko Samary (později Kujbyševa, od roku 1991 opět Samary) v Povolží (Ruská federace)

Kdo: státy Dohody (Velká Británie. Francie, Itálie, USA, Rusko) X tzv. centrální (ústřední) mocnosti (Německá říše, Rakousko-Uhersko, Bulharsko, Osmanská říše)

přesněji čeští legionáři X ruská (sovětská, Rudá) armáda

Důvod: Rusko poté, co v něm 7. 10. 1917 uchvátili moc bolševici, podepsalo separátní mír s ústředními mocnostmi a dohodu o pokojném odjezdu legionářů z Ruska, a to přes vlakem Vladivostok. Na základě této dohody začali legionáři skládat zbraně a vlaky putovat na východ. Běheo přepravy však nové mocenské orgány, sověty, začaly průběh transportu komplikovat. Legionáři se rozhodli dostat se do Vladivostoku za každou cenu. V polovině května 1918 byly jejich jednotky roztaženy po celé délce magistrály. Prvním úkolem tedy bylo znovu je spojit, přičemž v nejobtížnější situaci se ocitlo cca 6000 legionářů odříznutá u Penzy (tzv. penzenská skupina).

Průběh bitvy: 28. 5. 1918 legionáři obsadili Penzu a za další tři dny ovládli důležitý Alexandrovský most přes Volhu. Když ho překonali, udělali tu chybu, že ho za sebou nevyhodili do vzduchu, snad proto, že chtěli co možná nejrychleji ke svým a toto by představovalo další zdržení. Jako další město na jejich cestě stála Samara, legionářům se však nepodařilo vyjednat se zdejším sovětem průjezd za žádných podmínek a legionáři naopak měli být před Samarou zadrženi u narychlo opevněné stanice Lipjagy. Za nimi se už šikovaly další sovětské jednotky, které snadno přešly nepoškozený Alexandrovský most. Na severní straně trati se rozkládaly bažiny, na jižní zákopy se stovkou sovětských kulometů. Legionáři se ocitli v pasti. Jejich velitel, poručík Stanislav Čeček, zvolil jedinou možnost, nepřátelské postavení prostě obejít a napadnout zezadu. Stalo se tak 4. 6. 1918, kdy po 10 km pochodu v 5,30 hod. poručík Čeček zavelel ke klamnému útoku svého středu a levého křídla a zbývající legionáři pod velením poručíka Jana Gajera obsadili v 8 hod. Lipjagy na straně od Samary. Zbylo jen dobýt sovětský zákop zezadu, což se také po 11 hod. dopoledne útokem na bodáky podařilo. Rudoarmějci se dali na zmatený útěk přes bažiny na jihu, všude jinde stáli legionáři. Cesta do Samary byla volná.

Důsledky: Penzenské skupině se podařilo spojit se s dalšími legionáři dále na trati, kteří postupně ovládli celou magistrálu a kromě jiného zabránili odvozu rakousko-uherských a německých zajatců na evropská válčiště. Přes beznadějnost situace, v jaké se penzenská skupina dočasně ocitla, pro ni tento střet dopadl příznivě, z celkem 1600 vojáků, kteří se ho zúčastnili, jen 30 legionářů padlo a 89 bylo raněno. Z 4000 rudoarmějců, kteří proti nim u Lipjag stáli se značnou převahou (např. 180 kulometů proti 25 nebo 13 děl proti 5), jich padlo v boji 1500, 300 se utopilo v bažinách a 2000 byly zajaty.

Zajímavost: Jeden z rudoarmějců, kterému se podařilo od Lipjag uprchnout, údajně v Samaře prohlásil, že je „lepší bojovat s čertem, než s Čechy“.

 

Jindřich Vlček: Čs. vlaky na stanici Karymské, uzlové stanici Amurské a Mandžuské dráhy (zdroj: Čs. legie v Rusku – Malířské dokumenty, vydal Památník odboje, Praha 1922)  

Zdroj: Jitka Lenková, Václav Pavlík: Nejdůležitější bitvy našich dějin, Alpress 2007

 

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka