Vyhledávání



Památník a vojenský hřbitov čs.dobrovolníků v La Targette

Po první světové válce, přesněji od 1. 1. listopadu 1918 a po návratu vojáků do jejich domovů, stala se osada La Targette u obce Neuville-Saint-Vaast ve Francii památným a poutním místem, které každoročně navštěvovali pozůstali čs. dobrovolnici z let 1914–1918. aby tam v den výročí jejich první velké bitvy vzdali poctu památce padlých kamarádů.

Naši krajané, členové pařížského Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost v Paříži, byli zařazeni jako první čs. dobrovolnici do I. roty (nazvané jejími veliteli "Compagnie Nazdar" – podle jejich pozdravu) praporu C, 2. pochodového pluku Cizinecké legie v Bayonne. Ráno 9. května 1915 se zúčastnili útoku X. francouzského armádního sboru (tzv. druhá bitva o Artois), při kterém se hrdinně proslavili.

Rota Nazdar, vedle rot Poláků, Belgičanů a Řeků. ale pod svým praporcem s českým královským lvem, zaútočila ráno – v první den francouzského protiútoku v úseku na severním okraji La Targette a Neuville. Sousední jednotky Legie vsak nepostoupily se stejnou rychlosti, takže Rota Nazdar se musela za značných ztrát stáhnout, avšak úsek v hloubce přes čtyři kilometry zůstal již osvobozen. Rota Nazdar utrpěla velké ztráty – na 80 %, z čehož 42 dobrovolníků zahynulo i s praporečníkem Karlem Bezdíčkem, který nastoupil k útoku s praporcem omotaným kolem těla. Jako jeden z prvních dosáhl nepřátelské linie, kde ho očekával německý voják, bajonety se srazily, ale Bezdíček padl tváři k zemi, mrtev. Jeho tělo bylo zasypáno v dobyté linii i s praporcem, nepřátelskou kanonádou.

Pozůstali bratři z Roty Nazdar, kteří založili s ostatními příslušníky první československé armády ve Francii v roce 1919 "Sdružení československých dobrovolníků ve Francii", si vzali za úkol zanechat svědectví oběti těchto chrabrých vlastenců, prvních dobrovolníků pro vlast po 300leté porobě a jejich hrdinného boje. V tomto úsilí byli podporováni tamním notářem Ernestem Petitem, předsedou krajské federace býv. bojovníků, velkým přítelem našeho národa a čs. dobrovolníků.

V roce 1924 byla ustavena z členů Sdružení komise pro postavení pomníku, jejímž čestným předsedou byl p. vyslanec dr. Š. Osuský a členem předseda čs. kolonie F. Hlaváček. V La Targette, místě památných bojů z roku 1915, z prostředků veřejné sbírky v cizině a ve vlasti a z prodeje historických pohledů, zakoupili pozemek a postavili pomník Roty Nazdar, který byl dílem sochaře Josefa Hrušky. Pomník byl odhalen předsedou Sdružení čs. dobrovolniků ve Francii Františkem Nálevkou dne 31. května 1925 pod záštitou prezidenta Československé republiky dr. T. G.Masaryka a za čestného předsednictví P. P. Painlevé, předsedy ministerské rady a ministra války, maršála G. C. Petaina. senátora L. Martina, býv. předsedy pařížské městské rady C. Caira, Josefa Sansboeufa, předsedy Svazu vysloužilců armády, dr. E. Beneše, ministra zahraničních věcí ČSR, Františka Udržala, ministra národní obrany ČSR a dr. Štěpána Osuského, vyslance ČSR v Paříži.

Od té doby se La Targette stala poutním místem nejen členů Sdružení a býv. příslušníku Roty Nazdar, ale celé krajanské obce ve Francii. Pietních vzpomínek se zúčastňovali rovněž představitelé čs. zastupitelských úřadů ve Francii, starosta s městskou radou obce Neuville-Saint -Vaast a delegacemi organizací býv. bojovníků v kraji.
Notář F. Petit byl svědkem, že účastníci po pietní vzpomínce se rozcházeli v kraji po hřbitovech vyhledávat hroby padlých. Při rozpravách s účastníky o obtížích při vyhledávání hrobů padlých, přišel s návrhem soustředit je kolem pomníku a za tím účelem Svaz býv. bojovníků Neuville-Saint-Vaast věnoval v roce 1934 pozemek, na kterém se nachází náš nynější čs. vojenský hřbitov, jehož realizaci po léta p. notář Petit prosazoval. První návrh hřbitova vypracoval v roce 1936 architekt H. Bourdarie, válečný invalida a tehdejší předseda místního spolku býv. bojovníků. Do středu prozatím prázdného pozemku dal notář Petit ze sympatie k naším dějinám a podtržení rázu budoucího hřbitova umístit kopii tzv. „Českého kříže" (Croix de Bohéme), jehož originál 7. konce 15.století stojí v polích nedaleko Kresčaku (Crecy-en-Ponthieu), který připomíná hrdinnou smrt v boji slepého českého krále Jana Lucemburského 26. srpna 1346, který přišel na pomoc francouzskému králi Filipovi VI. s českými šlechtici.

Vyhledáním ostatků padlých bratří z Roty Nazdar roztroušených po všech bojištích 1915–1918 (bitvy Champagne, Artois, Alsace, Aisne, Oise, Somme, Verdun, Lorraine) byl pověřen čs. konsul v Lilie Leopold Riedl. Během roku 1935 vyhledával na hřbitovech, které se nalézaly u bitevních polí, hroby svých krajanů. Byla to velmi obtížná práce, protože nápisy na prostých dřevěných křížích byly skoro nečitelné a jména zkomolená. Podařilo se mu nalézt pouze 42 hrobů – 10 v Artois, 18 na Sommě, 5 v Champagne, 2 v Aisne, 5 ve Verdunu. Dva hroby se nalézaly v La Targette. Politické události v letech 1938–1939 a vypuknutí druhé světové války znemožnily další hledání hrobů čs. dobrovolníků a soustředění jejich ostatků na novém hřbitově.

Poslední pietni vzpomínka po vypuknutí 2. světové války byla uspořádána v La Targette 9. května 1940, v době kdy Československo bylo již obsazeno německými vojsky, ve Francii znovu ustavena čs. armáda v Agdu, Polsko napadeno a vyhlášena válka. Při té příležitosti byly pozvány do Arrasu znovuustavené armády československá, zastoupená I. četou l. p. pluku s hudbou pod vedením generála Ingra, a polská také s jednou četou a hudbou. Po vojenských obřadech bývalí bojovníci kraje předali oběma armádám ustaveným ve Francii darem prapory pro l. pluk čs. armády a l. pluk polské armády. K našim padlým dobrovolníkům z let 1914–1918 přibyli další dobrovolníci z druhé světové války 1939–1945.

Několik let po skončeni druhé světové války vyšel z řad příslušníků Sdružení návrh na soustředěni ostatků našich padlých v obou světových válkách. Po dlouhých jednáních ve Sdruženi a s příslušnými francouzskými úřady bylo rozhodnuto, aby čs. vojenský hřbitov byl vybudován v La Targette, kde budou soustředěny ostatky dobrovolníků z obou světových válek. Rozhodnuti bylo odhlasováno na valné hromadě Sdružení v roce 1958. Byla ustavena vojenská komise pro vyhledáváni hrobů čs. dobrovolníků z obou světových válek, jejímž předsedou byl jmenován Louis Máníček.
Nutno konstatovat, že vyhledáváni hrobů našich dobrovolníků nebyla lehká práce, byly použity neúplné seznamy francouzské pozemní a letecké armády z obou světových válek. Seznamy padlých od čs. armády v ČSR byly opatřovány různými způsoby, neb mezi tím byl nastolen v republice komunistický režim, který uznával pouze odboj a účast čs.vojáků v bojích na východě. O západní armádě a její účasti v 2.světové válce se po dlouhá léta nemluvilo ani nepsalo. Velká část účastníků bojů na západě byla buď vězněna nebo diskriminována. Sdruženi nemělo oficiální spojeni s ČSSR. Předseda vojenské komise objížděl jednotlivé hřbitovy, kde byli hlášení pohřbení čs. dobrovolníci, rozesílal dotazníky jednotlivcům a prováděl dotazování u hřbitovních správ.

Přispěním a pomocí ministrů býv. bojovníků p. R. Tribouleta a později p. J. Saintenyho bylo provedeno postupně soustředění ostatků padlých čs. dobrovolníků. První převoz ostatků 65 padlých čs. brigády z Anglie u Dunkerque z městského hřbitova Bourbourg a 11 padlých z Roty Nazdar z okolních hřbitovů byl proveden v srpnu 1959, druhý převoz 34 padlých z různých hřbitovů uskutečněn v červnu 1962, v prosinci 1963 převezeno celkem 76 ostatků padlých a v roce 1970 soustředěno dalších 20 ostatků padlých. Celkem bylo soustředěno 206 ostatků padlých ze 73 vojenských a obecních hřbitovů v 38 departementech. Čs. vojenský hřbitov byl slavnostně otevřen v záři 1959 generálem L. E. Fauchem.

Převozy ostatků padlých byly provedeny francouzskou vojenskou hřbitovní správou na její náklad. Úkolem Sdruženi bylo hroby vyhledat, zjistit s přesností čs. státní příslušnost a hlásit, kde se nalézají.

Mimo ostatků padlých převezených do La Targette zůstává ve Francii ještě přes 600 pochovaných mrtvých na celkem 28 hřbitovech ve 12 departementech a na 250 nezvěstných. Sdružení z přístupných vojenských dokumentů a archivů vypracovalo jmenný seznam padlých čs. dobrovolníků ve Francii z obou světových válek. Byl výsledkem dlouholeté práce vojenské komise, zejména jejího předsedy, později předsedy Sdružení br. Ludvíka Máníčka. První seznam byl vypracován v r. 1975, posléze přepracován a vydán v roce 1996 v malé brožurce s celkovým přehledem míst hřbitovů ve Francii a v pohraničí Belgie s mapkou Francie s vyznačením míst jednotlivých hřbitovů a úseků bojišť.

Sdružení, ač si bylo plně vědomo svého poslání a úkolů, nemohlo navštěvovat všechny hroby, a proto bylo v roce 1964 rozhodnuto, aby v La Targette byl postaven „Památník čs. dobrovolníků“ na počest všech Čechů a Slováků, kteří obětovali na půdě Francie své životy za svobodu naší vlasti. „Památník“, dílo architekta Bernarda Hegera a sochařky Marty Sumové, byl postaven z prostředků celosvětové sbírky krajanů a odhalen 19. května 1968 p. generálem Flipo, čestným předsedou Sdružení, za předsednictví p. maršála P. Kocniga. v rámci oslav 50. výročí vyhlášení Československé republiky a za účasti četných delegaci býv. bojovníků a dobrovolníků.

Památník a vojenský hřbitov čs.dobrovolníků ve Francii v La Targette byl vybudován zásluhou Sdružení čs. dobrovolníků ve Francii, které po léta organizovalo pietní vzpomínky celé krajanské obce v měsíci květnu každého roku.
V roce 1997 došlo k historickému okamžiku, kdy stará generace, která pomalu odchází, předala poselství velké tradice udržování památky padlých čs. dobrovolníků ve Francii nové generaci, do rukou velvyslanectví dvou států - České republiky a Slovenské republiky. Organizace pietních vzpomínek je střídavě zajišťována českým a slovenským velvyslanectvím za podpory a účasti francouzských úřadů a našeho Sdružení.

Text: prof. dr. Joseph Fišera, Paříž 2000
Foto: Milena Kolaříková

Související odkazy:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-francie/la-targette
http://www.pamatnik.valka.cz/novy/cz/hrbitov.php?id=14


O autorovi
Prof. dr. Joseph Fišera byl předsedou a čestným předsedou Sdružení československých dobrovolníků ve Francii „Rota Nazdar“ (Association des volontaires Tchecoslovaques en France „Compagnie Nazdar“, zal. 1919, sídlo: 9, Rue Mathurin Régnier, 750 15 Paris). Za 2. světové války se účastnil francouzského odboje různým způsobem – pro spojence zajišťoval zpravodajskou službu, pomáhal při organizování útěků demobilizovaných československých vojáků do Anglie a zachránil také desítky židovských dětí. Po válce pracoval na československém konzulátu v Paříži. V roce 1948 však čs. diplomatické služby opustil a zůstal ve Francii, působil jako profesor na vysoké škole sociálních věd při pařížské Sorbonně a věnoval se i práci pro český exil. Byl oceněn řadou vyznamenání, kromě jiného francouzským Řádem čestné legie, Řádem T. G. Masaryka a izraelským vyznamenáním Spravedlivý mezi národy. Profesor Fišera zemřel v roce 2005 ve věku 92 let.
(zdroj: http://www.radio.cz/cz/clanek/6231)

Český kříž
V místě bitvy u Kresčaku byl roku 1360 vztyčen kamenný tzv. Český kříž (,Croix de Boheme) restaurovaný roku 1846. Při té příležitosti byl vyzdvižen na kamenný podstavec, do něhož byly vyryty citace z Froissartovy středověké kroniky:
V čele podstavce: „Tento kříž připomíná hrdinský konec Jana Lucemburského, krále českého, který zemřel pro Francii 26. srpna 1346.“ a údajně poslední slova Jana Lucemburského: „Žádám vás důrazně, abyste mne vedli tak daleko vpřed, abych mohl dát ránu mečem.“
 Na boku podstavce hold i rytířům krále Jana: „Statečným rytířům bylo dražší umírat, než aby jim byl vyčítán zbabělý útěk.“
Na druhém boku popis posledních chvil českého krále: „Jan dal ránu mečem, snad tři, snad čtyři - a bil se velmi statečně.“

zdroj: http://www.valka.cz/clanek_1155.html

foto Českého kříže např. viz:
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/Na_Ryn_Krescak/

Připravila: Jitka Lenková
 


 

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka