Vyhledávání



Navrhli vyznamenat účastníky bitvy u Zborova

 Armádní generál Karel Klapálek (1893–1984)

Po absolvování gymnázia pracoval jako účetní a v roce 1915 byl odveden a poslán na frontu do Haliče. V Rusku se nechal zajmout, vstoupil do čs. legií, zúčastnil se bitvy u Zborova a prodělal tzv. sibiřskou anabázi.
Po návratu do ČSR v roce 1920 v armádě zůstal a během služby v různých velitelských funkcích dosáhl hodnosti podplukovníka. Od začátku protektorátu působil v domácím odboji a po odhalení se mu podařilo utéct do Francie. Po kapitulaci Francie vstoupil do čs. zahr. vojska v Palestině, zúčastnil se mj. obléhání Tobruku a byl povýšen na plukovníka.
Se svým plukem se roku 1943 přesunul do Británie a byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1944 odlétá do SSSR a jako velitel 3. čs. samostatné brigády se účastní karpatsko-dukelské operace a osvobozování republiky.
Po roce 1945 je jmenován divizním generálem a velitelem voj. oblasti. Za rok následuje povýšení na armádního generála. Během února 1948 spolupracuje s generály Svobodou a Bočkem a provádí reorganizaci a výcvik čs. armády podle vzoru Rudé armády.
Následují prověrky a procesy se západními vojáky, při nichž se snaží své bývalé podřízené ochránit. Začátkem roku 1951 je jako politicky nespolehlivý poslán do penze a následující rok zatčen a uvězněn. Je vyloučen z KSČ, degradován a ke konci roku 1954 odsouzen za rozvracení čs. armády na šest let do vězení, k propadnutí majetku a ztrátě občanských práv.
V roce 1956 byl na základě intervence sovětských vysokých vládních a armádních činitelů propuštěn z vězení, plně rehabilitován a byl mu vrácen mu majetek.

 Armádní generál Vojtěch Boris Luža (1891–1944)

Po absolvování reálného gymnázia se stal v roce 1909 studentem na České vysoké škole technické v Brně. Školu však kvůli vypuknutí války nedokončil. V srpnu 1914 byl mobilizován a absolvoval školu pro důstojníky pěchoty. V hodnosti podporučíka byl na podzim roku 1914 poslán na ruskou frontu a tam po devíti měsících padl do zajetí. Přihlásil se do srbské divize (boje u Dobrudže) a začátkem roku 1917 do čs. legií. S nimi se zúčastnil bojů u Zborova a na mnoha dalších místech. Do vlasti se vrátil v roce 1920 v hodnosti podplukovníka ruských legií.
Po absolvování školy generálního štábu a pražské válečné školy zastával různé vysoké vojenské funkce a získal hodnost divizního generála.
V červnu 1939 byl propuštěn z armády a začal studovat na ČVŠT v Brně. Studium vzhledem k zavření vysokých škol Němci opět nedokončil (inženýrem byl jmenován posmrtně v r. 1945).
Na začátku okupace se ihned zapojil do odboje a odešel do ilegality. Nabídku k odchodu do zahraničí však odmítl. Manželka byla zatčena a vězněna půldruhého měsíce gestapem. Pak byla propuštěna a žila pod stálým dohledem. Protože jí hrozilo další zatčení, odešla i se synem též do ilegality.
Po zatčení gen. Eliáše vybudoval gen. Luža znovu odbojovou organizaci a stal se jejím velitelem. Při útěku před gestapem 2. 10. 1944 byl zavražděn protektorátními četníky v Přibyslavi. Na odvetu byli přibyslavští četníci za necelý měsíc popraveni skupinou partyzánů, mezi nimiž byl i generálův syn.
Po roce 1945 byl Vojtěch Boris Luža za odbojové zásluhy povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam.

 Divizní generál Ondřej Mézl (1887–1968)

V roce 1910 nastoupil jako jednoroční dobrovolník na prezenční službu. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v následujícím roce odešel do civilního života, kde pracoval jako úředník. Začátkem 1. svět. války byl mobilizován a poslán na ruskou frontu. Přešel do ruského zajetí a přihlásil se do legií. V hodnosti podporučíka se stal velitelem výzvědné roty a s ní zasáhl do bojů s Němci u Bachmače. Byl i velitelem obrněného vlaku. V polovině roku 1920 se vrátil z Vladivostoku do ČSR v hodnosti podplukovníka.
V nové republice sloužil na hranicích a v letech 1925–1929 působil jako čs. voj. atašé v Bělehradě. Do okupace zastával řadu vysokých vojenských funkcí a byl povýšen na divizního generála.
Za protektorátu se zapojil do odboje a když mu hrozilo zatčení, uprchl do Francie, kde spolupracoval se zpravodajskými službami. V roce 1940 byl ustanoven náčelníkem čs. vojenské mise na Středním východě (krycí jméno Andrej Gak).
Již v dubnu 1945 ministerská rada nové vlády doporučila prezidentu republiky, aby byl generál Gak odvolán z funkce zástupce čs. armády u nejvyššího velitele spojeneckých sil na Západě a penzionován. To se také na podzim téhož roku stalo.
Po únoru 1948 Ondřej Mézl i s rodinou emigroval napřed do Británie a potom do USA. Mezitím byl v ČSR degradován na vojína v záloze a zbaven všech vyznamenání. Ke sklonku svého života žil v Kalifornii, kde se aktivně pracoval v krajanských spolcích.
V roce 1991 byl posmrtně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.

Text: Václav Pavlík, foto převzato z publikace „Vojenské osobnosti čs. odboje 1939–1945“ vydané MO ČR – AVIS


Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka