Vyhledávání



Na flanderských polích

Koncem května jsme se spolu s dalšími třemi spolužáky z Vojenské Střední Školy v Moravské Třebové zúčastnili vzpomínkové cesty po prvoválečných i druhoválečných bojištích a pietních místech.

Po absolvování dlouhé cesty jsme se probudili ve francouzském přístavu Dunkerque. Ve městě právě probíhaly oslavy úspěšného provedení britské operace Dynamo v roce 1940. Zároveň se ale na tomto místě o čtyři roky později vyznamenali vojáci Československé samostatné obrněné brigády. A proto vedle britských, francouzských a belgických praporů visely i československé. Stejně tak mě velice mile potěšilo, když jsem v tamějším vojenském muzeu shlédl expozici, která se z velké části věnovala právě Čs. samostatné obrněné brigádě.

Slavnostní přehlídka před radnicí v Dunkerque

Prvním pietním místem, na kterém byli pohřbeni českoslovenští vojáci, bylo v malém městečku Adinkerke, kde je pohřbeno několik desítek příslušníků Čs. samostatné obrněné brigády. O jejím veliteli gen. Liškovi jsme se během cesty dozvěděli ještě mnoho, shlédli již výše zmíněnou expozici ve vojenském muzeu Dunkerque, která se z části váže i k jeho osobě, a také jsme navštívili místo, kde měl svůj štáb.

Právě při cestě k velitelství Čs. samostatné obrněné brigády jsme se zastavili u pole, kde se svým letadlem nouzově přistál legendární pilot a můj velký knižní hrdina František Fajtl. Na onom poli se dlouhé řádky knížek v mých představách stávaly skutečností.

Jedním z nejdůležitějších cílů naší cesty byl československý hřbitov u La Targette. Leží tam celkem 206 legionářů první i druhé světové války. Nápis „Zvolili zemřít za svobodu“, který je vytesán hned na začátku, vystihuje myšlenky a hodnoty, se kterými se tito hrdinové vydali na dlouho cestu za svobodu a suverenitu své vlasti. Dalším z nápisů, které byly vytesány v monumentu mě zaujal tento “Raději poctíti svou vlast svou smrtí, než ji zneuctíti svým životem…“. Obzvlášť v dnešní době je důležité se nad takovou frází zamyslet, protože lidé zapomínají, ale je důležité uvědomit si, že svoboda a demokracie, kterou všichni berou jako samozřejmost, nepřišla sama od sebe a stála mnoho životů.

Před pomníkem v La Targette

Čestná stráž v La Targette

Ve Vimy jsme prošli muzeem pod otevřeným nebem, kde je zachována původní krajina a zrekonstruované zákopy a tunely, které dokazují, jak byly boje 1. světové války strašné.

Následujícím místem, kde jsme položili věnec, byl památník 9. marocké divize, jejíž součástí byla Rota Nazdar, 1. československá vojenská jednotka, která téměř před 100 lety bojovala za samostatnost Československa.

Další bod cesty byl opět spjat s Královským letectvem. Navštívili jsme hrob i místo sestřelení československého letce Karla Pavlíka. Stal se jednou ze čtyř obětí operace Cirkus 157. V ten den se zpět na základnu nevrátili dva Češi. František Fajtl se přes okupované území po několika měsících dostal zpět do Anglie, Karel Pavlík už bohužel takové štěstí neměl.

Jako první česká delegace jsme se zúčastnili vzpomínkového ceremoniálu v místě našeho pobytu v městě Ypru. Akt se koná pod Meninskou bránou, ve které je vytesán nespočet jmen vojáků, kteří nemají hrob. Právě tudy odcházeli z města, které se vlastně ani městem už nazývat nedalo, neboť v něm nezůstal stát jediný dům, přímo na frontu. Ceremoniál měl hlubokou atmosféru a na všechny účastníky velice působil, obzvlášť když na konci zde vůbec poprvé zazněla česká hymna v podání účastníků naší delegace.

Mimo jiné jsme navštívili také obrovské francouzské a britské prvoválečné hřbitovy. Každý si na takových místech uvědomí, jaká je válka. Všude, kam oko dohlédne, jsou hroby…

Člověka takové okamžiky na určitých místech vždy donutí přemýšlet. Bohužel se v dnešní době zapomíná, ale zapomínat by se nemělo, ba naopak. Je důležité vyzdvihnout hrdinství těch, kteří se v těžkých časech postavili proti nepříteli. Svoboda se lehce ztrácí, ale hůře získává zpět, to platilo vždy. Naši vojáci měli nelehkou úlohu, ale obětovali vše.Spousta z nich byla zrovna v mém věku, když odešli daleko od domova bojovat za vlastenecké a demokratické ideály.

Celkově na mě tato cesta velice zapůsobila a hodně mi dala. A to nejen po stránce obsahové, ale i po stránce kolektivu. Starší členové delegace nám předávali své vědomosti, a to zejména Milena Kolaříková, která nám všem byla skvělou průvodkyní. Navíc jsme se na ně mohli nejednou obrátit v případě, kdy jsme potřebovali pomoc. Za to jim i za další tři kamarády děkuji.

Text: Tomáš Kříž

Foto: Václav Dlesk, archiv autora

 

 

 

 

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka