Vyhledávání



Cestami a bojišti válečného veterána

Dvacáté století, zvláště pak jeho prvních 50 let, bylo ve znamení dvou největších válečných konfliktů, které zasáhly každého z obyvatel planety Země. O československých vojácích se s oblibou říká, že jsou potomky Švejků a že armáda nikdy nebojovala. O tom, že jsou toto jen výmysly a představy lidí, kteří neznají historii vlastního národa, se přesvědčili návštěvnici komponovaného pořadu v koncertním sále Milosrdných bratří v Brně.

 První světová válka, Česká družina, rota „Nazdar“, československé legie, prvorepubliková armáda, mobilizace, Stráž obrany státu, československé vojenské jednotky ve Francii, Velké Británii, Sovětském svazu a na Blízkém Východě, domácí odboj, českoslovenští letci, parašutisté, Rusíni, Slováci, Češi, Židé … Nebylo fronty, na které by nebojoval náš válečný veterán. Z každého místa, kam vstoupila jeho noha, zněla v koncertním sále Milosrdných bratří v Brně 15. dubna letošního roku skladba v podání Táni Janošové a Zdeňka Junáka. Doprovodné mluvené slovo, klavír a skotské dudy vytvořily nejen atmosféru, ale přinesly i historické informace v době, kdy je módní, aby společnost zapomenula na svou vlastní historii. A váleční veteráni poslouchali a vzpomínali. Především na své kamarády, kteří mají válečné hroby po celé Evropě. V Buzuluku, Sokolovu, na Dukle, ve Francii, ve Velké Británii, u Tobruku… „My jsme mrtví vojáci ze všech bitev války …My z tohoto světa už nic nepotřebujeme. Pouze o jedno prosíme:NEZAPOMEŇTE NA NÁS!“


František Kuba, foto: Jan Kux a Vlastimil Marša

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka