Vyhledávání



Buzuluk vítal naše válečné veterány chlebem a solí, a také zpěvem a tancem

Je čtvrtek 17. května, těsně před půlnocí. Po šestihodinovém letu z Prahy do Samary a dvouhodinové cestě autobusem do Buzuluku doráží delegace Ministerstva obrany ČR a Československé obce legionářské k hotelu s příznačným názvem – Buzuluk.

 A je tu první překvapení. Nejen v podobě časového posunu o pět hodin dopředu, ale především v připraveném slavnostním uvítání. Představitelé města vítají náměstka ministra obrany Michaela Hrbatu, předsedu ČsOL Pavla Budínského a především pak válečné veterány chlebem a solí, tanečními kreacemi místního uměleckého souboru a několika písněmi.

Právě tak začala návštěva válečných veteránů, kterou uspořádalo Ministerstvo obrany ČR ve spolupráci s ČsOL u příležitosti 70. výročí vzniku samostatné československé jednotky v Buzuluku a současně i u příležitosti odhalení památníku čs. legionářů v městě Pugačevě a pamětní desky České družině v polském městě Tarnow.

První den návštěvy legendárního města Buzuluk – mimochodem, dnes má téměř 90 tisíc obyvatel – patřil pietním aktům. Členové delegace se ráno poklonili památce padlých ve 2. světové válce u Věčného ohně a věnce a květiny pak položili u památníku připomínajícím 61 zemřelých čs. vojáků, kteří v Buzuluku v letech 1942-1943 podlehli nemocem a zraněním způsobeným pobytem v táborech nucených prací Gulag. Věnce položili i k památníku čs. legionářů, kteří zde padli v roce 1918 při bojích s bolševiky, a také u památníku padlým sovětským vojákům ve Velké vlastenecké válce.

Především se však vzpomínalo. Kdo konkrétně? Božena Ivanova, Alexandr Beer, Michal Demjan, Michal Fedorko, Michal Javorčák, Vasil Korol, Václav Přibyl, Leopold Vojtěchovský. Tedy všichni ti, kteří začali svoji bojovou cestu právě v Buzuluku a nyní se sem po sedmdesáti letech vrátili. Čs. samostatná jednotka se zde začala pod velením pplk. Ludvíka Svobody formovat již 12. prosince 1941, v únoru 1942 byl zřízen 1. čs. samostatný polní prapor, který 28. října 1942 složil slavnostní vojenskou přísahu a 30. ledna 1943 odjel na frontu, kdy jeho bojovým křtem byla obrana Sokolova. Známé věci, ale zde, na místě těchto historických událostí, vyvolávají emoce. Například při návštěvě míst, jež jsou s tím neodmyslitelně spojena: domu, kde v Buzuluku žil Ludvík Svoboda, bývalých kasáren čs. vojáků či štábu polního praporu.

I tady čekalo na veterány překvapení: špalír studentek a studentů střední pedagogické školy, která zde dnes sídlí, české vlaječky v jejich rukách, několikanásobné skandování „Družba, družba!“ a tradiční přivítání chlebem a solí. Členové delegace si pak prohlédli pracovnu, v níž úřadoval Ludvík Svoboda. Nyní je v ní malá síň tradic, která připomíná jeho osobnost a působení čs. vojáků v Buzuluku. A opět se vzpomínalo, zpívalo a dokonce i tancovalo. Snad nejdojatější byla v tom okamžiku dcera Ludvíka Svobody Zoe Klusáková, kterou doprovázel její vnuk Mirek Klusák.

Velmi dojemné byly i některé momenty slavnostního oběda, který pro válečné veterány a jejich doprovod nachystalo vedení města Buzuluk. Platí to zejména o okamžiku, kdy náměstek ministra obrany Michael Hrbata a předseda ČsOL Pavel Budinský předávali květiny válečné veteránce Boženě Ivanové. Ta totiž právě tento den, 18. května, slavila své osmdesáté páté narozeniny. Její rodina v době války žila v Alma Atě a když se dozvěděli, že vzniká čs. jednotka v Buzuluku, odjeli tam. Maminka byla zařazena do náhradního pluku, otec pracoval při intendančním parku a Božena chodila v Buzuluku do školy. Pak se přihlásila do čs. jednotky – trochu podvodem, neboť při odvodu si při přidala rok věku. V létě 1944 byla přidělena do paradesantní brigády jako spojařka a prošla kompletním výsadkářských výcvikem včetně tří seskoků. Když jsme si prohlíželi bývalá kasárna čs. praporu v Buzuluku, nezdržela se dojetí. Vrátila se do autobusu a zde několik minut tiše plakala…

Druhý den pobytu válečných veteránů v Buzuluku se nesl v podobném duchu plném emocí a vzpomínek. V místním muzeu se naši váleční veterány setkali s veterány Velké vlastenecké války žijícími v Buzuluku. Zde na svůj pobyt v tomto městě vzpomínali Alexandr Beer, Václav Přibyl a další. Třeba na to, jak občanům města v době svého výcviku před odjezdem na frontu pomáhali s polními pracemi, těžbou dřeva nebo se stavbou nového mostu místo starého strženého při povodni. A plná emocí byla i následující návštěva školy č. 3, kde veterány opět vítali žákyně a žáci květinami, tancem a hlavně pak nádherně zazpívanou Kaťušou. Ve škole je muzeum věnované čs. vojákům, žáci v něm dělají průvodce a zasvěceně dokážou hovořit u událostech 2. světové války a o působení čs. armádního sboru v bojích po boku Rudé armády. Následný koncert ve velkém sále školy pak příjemnou atmosféru tohoto dne jen dokreslil, stejně tak jako další koncert, který představitelé města na odpoledne nachystali v buzulucké konzervatoři.

V  té době se část delegace nacházela v městě Pugačev. Michael Hrbata a Pavel Budínský a zástupci Vojenského historického ústavu se zde zúčastnili slavnostního odhalení pomníku čs. legionářů. Ten je postaven v místech, kde v srpnu roku 1918 probíhaly těžké boje na nikolajevské frontě mezi Samarou a Pugačevem. Pomník připomíná památku 186 padlých a nezvěstných legionářů. Michael Hrbata při slavnostním aktu připomněl, že česká vláda si velmi váží úsilí a práce všech, kteří pečují o místa spjatá s vojenskou historií. Ruský generál Alexandr Kirilin, který má péči o válečné hroby ve své gesci, dodal: „Padlé hrdiny nedělíme podle národnosti ani podle toho, ve které válce položili svůj život. Jsou to hrdinové, kterým patří náš dík za to, že žijeme.“

Závěr docela vyčerpávající návštěvy (s ohledem na věk, absolvované pietní akce či časový posun) válečných veteránů v Ruské federaci patřil Polsku. V neděli 20. května přistál vojenský speciál v Krakově a po dvouhodinové jízdě autobusem se delegace zúčastnila odhalení pamětní desky České družiny v Tarnowě na budově místní školy v bývalých kasárnách zeměbraneckého pluku. V době od listopadu 1914 do června 1915 zde sídlil štáb České družiny a během průzkumných úkolů, které její příslušníci plnili, padlo nebo bylo popraveno 39 vojáků. Odhalení desky a pietního aktu se zúčastnil kromě členů české delegace také ambasador ČR v Polsku Jan Sechter a prezident města Tarnowa Ryszar Scigala. Pamětní desku posvětil probošt Stanislav Bilski.

Návrat do vlasti: 21.30 hod., již pražského času.

Text a foto: Ladislav Lenk

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka