Vyhledávání



Mějme úctu ke svobodě a naší historii

Pietní vzpomínka k 70. výročí vyhlazení obce Ležáky, která se konala v neděli 24. června letošního roku, měla mimořádně důstojný a slavnostní průběh.

 Vzpomínka začala již brzy ráno mší u ležáckého muzea celebrovanou arcibiskupem pražským a kardinálem Dominikem Dukou, které se zúčastnilo několika stovek přítomných občanů. Poté začal v 10 hodin samotný pietní akt u pomníku „Kniha obětí“. Přítomni byli nejvyšší ústavní a státní činitelé v čele s prezidentem České republiky Václavem Klusem, předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem a předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavou Němcovou, potomci občanů zavražděných nacisty v Lidicích a Ležákách, zástupci ministerstev, úřadů, samosprávy, zastupitelských úřadů cizích států v ČR, představitelé politických stran a společenských organizací, řadoví občané… Společně k pomníku položili více než sto dvacet věnců a květin. Za Československou obec legionářskou zde věnce položili předseda ČsOL Pavel Budinský, čestný předseda ČsOL Tomáš Sedláček a také delegace Jednoty ČsOL Pardubice vedená její předsedkyní Silvou Tůmovou.

Po státní hymně zpívané chlapeckým sborem Boni pueri jako první k přítomným promluvil prezident ČR Václav Klasu. Ten v úvodu připomněl, že letos je tomu již 70 let od pravděpodobně nejtragičtějšího období našich moderních dějin – tedy od heydrichiády, která se stala krvavou mstou německých nacistických okupantů za smrt jednoho z nejvýše postavených a současně nejnebezpečnějších mužů nacistického režimu Reinharda Heydricha. Tisíce našich nevinných spoluobčanů, kteří byli tehdy nacisty zavražděni, uvězněni a mučeni snad nejvíce symbolizují dvě slova – Lidice a Ležáky. Jejich jména se stala věčným mementem a také symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace, zdůraznil mj. Václav Klaus.

Poté se věnoval současnosti: „O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již dlouhá desetiletí hovoří, učí se o nich ve školách, připomínají se na stovkách pietních shromáždění. Přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz a memento těchto událostí a míst v povědomí lidé udržet. Přes velký počet věnců každoročně kladených na pietní místa a přes tam pronášené slavnostní projevy ubývá porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, jaké byly příčiny a jaké důsledky jednotlivých okamžiků, co čemu předcházelo a co po čem následovalo.

Není to pouze naše chyba. Již léta se po nás chce, abychom ve jménu politické korektnosti a ve jménu povinného všeobecného sbratřování na hrůzy války a okupace zapomněli. Abychom relativizovali příčiny a následky onoho tragického období evropských dějin, abychom souhlasili s myšlenkou symetrie viny a abychom se cítili stejnými viníky, jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších podobných hrůz na svědomí.

Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který Němci do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a spontánní ochotu k jeho pokračování. Vzdálily nás navzájem. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin. Zopakoval-li před měsícem v Norimberku předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Pany svůj loňský výrok, že je Václav Klaus „nepřátelsky naladěn vůči Německu“, rád bych mu vzkázal odsud z Ležáků, že to pravda není, že pouze nemohu, nechci a nesmím zapomenout na to, co se u nás – ale i na mnoha jiných místech Evropy – v době II. světové války dělo.

Léta komunismu a studené války neumožňovala vést k těmto tématům dostatečně otevřenou diskusi. Tato léta se stala i jakýmsi závojem, který pro mnohé atmosféru války a poválečné doby zahalil a který některým z nich umožnil pokoušet se – s narůstajícím odstupem času – přepisovat historii.

Jsou to právě místa, jako je toto, kde si velmi silně uvědomujeme náš závazek a naše odhodlání udržet a dalším generacím předat náš stát, za nějž vděčíme nejen známým hrdinům, ale i mnoha anonymním obětem tehdejší doby.

Nový prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck mi v předvečer 70. výročí vyhlazení Lidic a Ležáků zaslal dopis, v němž jasnými a silnými slovy odsoudil zločiny německých okupantů a vyzdvihl hrdinství příslušníků českého odboje. Vážím si tohoto jeho omluvného a vstřícného gesta, které z německé strany na podobné úrovni dosud nezaznělo. Prezident Gauck jím vyslal signál, že cestou do budoucnosti není kladení požadavků, nýbrž poučení se z historie a úcta k sousedům. Jen taková cesta může naše národy dovést ke šťastnější budoucnosti. Dnešní svět je ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, lehčí a bezpečnější jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší historii. Jenom tak může naše země a my s ní obstát. Mějme to na paměti.“

Poté se uskutečnila motlitba vedená kardinálem Dominikem Dukou a následoval projev armádního generála Tomáše Sedláčka. Ten v něm připomněl činnost čs. parašutistů z výsadků Silver A, Silver B a Anthropoid směřující k likvidaci nenáviděného tyrana, připomněl rovněž tragický osud radisty Jiřího Potůčka, člena skupiny Silver A, který právě z Ležáků udržoval spojení s Londýnem a byl zastřelen českým četníkem. Tomáš Sedláček vysoce ocenil rovněž hrdinství řadových občanů, kteří čs. parašutistům pomáhali, a právě za to i v Ležákách před sedmdesáti lety zaplatili svými životy. Závěrečné slovo pak pronesl předseda ČSBS Jaroslav Vodička.

Pietní akt poté patřil ještě jedné významné události. Předseda Jednoty ČsOL Chrudim a duchovní otec projektu Československé obce legionářské Oheň (bez) naděje br. František Bobek požádal prezidenta republiky Václava Klause, aby zažehl v lucerničkách dětí tento oheň. Stalo se tak za účasti Tomáše Sedláčka a Pavla Budinského. S tímto symbolickým ohněm se právě dnes, 25. června 2012, vydali žáci místních škol z Ležáků na pětikilometrový pochod do Vrbatova Kostelce, kde nastoupí do zvlášť připraveného vagonu ČD a převezou oheň do Pardubic. Pak jej přenesou opět pět kilometrů pěšky do Pardubiček na Zámeček, kde se bude konat pietní akt k uctění památky zde popravených ležáckých občanů a vůbec všech, kteří na tomto místě byli v období heydrichiády nacisty zastřeleni.

Dlužno ještě dodat, že k velmi zdařilému průběhu pietní vzpomínky v Ležákách přispělo na 80 žáků z Vojenské střední školy v Moravské Třebové nesoucí čestný název Československé obce legionářské. Pod vedením předsedy Jednoty ČsOL Viliama Bekeho již den předtím zajišťovali pořadatelskou službu na Dni pozemního vojska Bahna ve Strašicích. Poté, co se v jedenáct hodin večer vrátili do Moravské Třebové, vyrazili ve čtyři ráno do Ležáků, aby zde pomáhali s pořadatelskou službou, doprovody VIP hostů a dalšími činnostmi, které taková ohromná akce vyžaduje. Děkujeme.

Text a foto: Ladislav Lenk

 

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka