Vyhledávání



Byl to jeden z velkých hrdinů našeho národa

Armádní generál Sergěj Jan Ingr se vrátil domů. Urna s popelem tohoto významného politika, diplomata a účastníka tří odbojů a bojovníka za svobodu a demokracii byla 2. září 2012 slavnostně uložena v památníku na obecním hřbitově v obci Vlkoš.

 Obřadu, který se uskutečnil v den 118. výročí narození generála Sergěje Jana Ingra, přihlížely v malé obci na Hodonínsku stovky lidí. Na začátku pietního aktu nad Vlkošem přeletěla dvojice letounů JAS-39 Gripen, uložení ostatků předcházela mše v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zdejšího nejslavnějšího rodáka doprovázely historické prapory i jednotka čestné stráže. Za Československou obec legionářskou se pietního aktu zúčastnil její předseda  Pavel Budinský.

„Je to splacení velikého dluhu. Já jsem za to strašně rád, protože tito mužové musejí ležet v rodné hroudě. Velký dík proto patří Vojenskému historickému ústavu i zdejším občanům,“ uvedl ministr obrany Alexandr Vondra. „Vrací se domů. Byl to jeden z velkých hrdinů našeho národa, naší armády.“

Československý generál a za okupace ministr národní obrany exilové vlády zemřel před padesáti šesti lety v Paříži, kde byl také pohřben. Ostatky byly před několika lety na žádost jeho syna vyzdviženy z hrobu. „Poté byla urna péčí odboru pro válečné veterány a přidělence obrany převezena do Prahy a uložena ve Vojenském historickém ústavu. Poslední rok pak probíhala jednání mezi obcí Vlkoš a ministerstvem obrany, aby se ostatky vrátily zpět na zdejší hřbitov,“ vysvětlil ředitel VHÚ Praha plukovník Aleš Knížek a dodal: „Jsem rád, že tu je. Je to správný konec.“ Na tom, že generál Ingr mohl spočinout v místě svého narození, má zásluhu také odbor pro válečné veterány ministerstva obrany, který vše od vyzvednutí ostatků v Paříži až po důstojné uložení urny na hřbitově ve Vlkoši financoval.

 

Generál Sergěj Jan Ingr se účastnil bojů za první světové války na několika frontách, domů se vrátil s legionáři. Po okupaci republiky nacistickým Německem se podílel na vzniku odbojové organizace Obrana národa, ale brzy překročil protektorátní hranice, aby nejprve ve Francii a poté v Londýně pracoval na obnov čs. branné moci. Od 21. července 1940, kdy Velká Británie uznala československou exilovou vládu, až do 19. září 1944 zastával funkci ministra obrany.

Měl velkou zásluhu na tom, že Československo bylo po boku svých západních spojenců vnímáno jako plnohodnotný člen demokratické západní sféry protihitlerovské koalice, což ale komunisté Ingrovi nezapomněli. Na nátlak moskevského vedení KSČ byl nejprve sesazen z ministerského postu a v dubnu 1945 zproštěn funkce velitele čs. branné moci. Byl vystaven mnoha osočením i diskreditačním kampaním, padlo i obvinění z vlastizrady. Rád proto přijal nabídku stát se mimořádným vyslancem v Nizozemí. Několik dnů po komunistickém puči v únoru 1948 se svými dvěma syny odjel přes Londýn do washingtonského exilu, kde začal pracovat na založení Rady svobodného Československa. S Františkem Moravcem vybudoval zpravodajskou síť, která měla Západu zprostředkovat důležité informace zpoza „železné opony“. Zemřel náhle, uprostřed práce, 17. června 1956 v Paříži. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil Řád Milana Rastislava Štefánika in memoriam.

Připravil: Ladislav Lenk s využitím www.army.cz, foto: Zdeňka Budinská

 

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka