Vyhledávání



Smutné ohlédnutí za smutnými výročími

Omlouvám se čtenářům, kteří očekávají informaci o neobvyklé akci, kterou se Československé obci legionářské a dalším ochotným spolupracovníkům podařilo 30. září letošního roku uskutečnit v Brně. Je to totiž spíš zamyšlení a mělo by být umístěno v sekci blog. Nebo spíš otevřený dopis naší společnosti?

 S napětím jsem očekával letošní 30. září 2012. Ne snad proto, že končí v mnoha obcích Svatováclavské hody. Ale proto, že v dějinách Československé republiky je 30. září psáno černým písmem. Černým a krvavým. Přesto naše veřejnoprávní medium, honosící se od zítřejšího dne novým logem, utopilo hlavní zpravodajskou relaci v záplavě informací o „airsoftovém“ atentátu na pana prezidenta, diskuzím o nutnosti změny práce české ochranné služby či informacemi, kdo všechno má právo na ochrannou službu. Vyslechli jsme si informace o pokračování metanolové blamáže ministerstva zdravotnictví a zemědělství, kdy právě ona jsou nejvíce zodpovědné za kontrolu, která očividně selhala. Dostalo se nám i informací o posledních hodinách před volbami v Gruzii a odevzdávání zbraní v Lybii. I mrtví z Afghanistánu dostali svůj prostor ve veřejnoprávní televizi v „Hlavních zprávách“. Popularita kopané v Polsku a reportáž o snaze zrušit domácí úkoly jsou dozajista aktuálním tématem pro nosný pořad veřejnoprávní instituce. I informace o aukci pistolí a šatů gangsterské dvojice Bonnie a Clyde či bývalá atrakce hradu Točník medvěd Jarda dostaly svůj prostor. Snad jen reportáž o Nickyho rodině – neboli o Nicholasi Wintonovi, respektive o filmu, kdy tento odvážný muž zachránil přes půl tisíce dětí z Protektorátu Čechy a Morava, vzdáleně mohla připomenout to, co se vlastně 30. září stalo. Pardon, ČT byla koproducentem tohoto filmu, a tak proč by na sebe neupozornila.

Co však neudělala? Během více jak 40 minut nenašla čas na prostou informaci o tom, že 30. září 1938 byla v Mnichově uzavřena smlouva, kvůli níž muselo tehdejší Československo odstoupit pohraniční území nacistickému Německu, Polsku a Maďarsku. Mnichovská dohoda. A bez této dohody a následné kapitulace by nebylo daleko horšího a smutnějšího výročí. Dne 30. září 1941 totiž začaly v Kounicových kolejích v Brně a v celém Protektorátu Čechy a Morava masové popravy. Důsledek příchodu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, důsledek 15. března 1939 – okupace a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, důsledek 30. září 1938 – uzavření Mnichovské dohody.

Nicméně 30. září 2012 se v Brně, v kostele sv. Ignáce na Kraví hoře, sešlo na třicet lidí. Byli zde váleční veteráni, starostové obcí Jihomoravského kraje, senátoři, poslanci, vojenští duchovní, představitelé Armády ČR. Byli zde zástupci Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, potomci Volyňských Čechů, potomci českých vlastenců, kteří byli od 28. září 1941 do 2. července 1942 popravováni v rámci I. a II. stanného práva v Kounicových kolejích. Připomněli si 540 jmen popravených včetně ženy v sedmém měsíci těhotenství, 540 českých lidí a vlastenců, kteří se nesmířili s 30. zářím 1938 ani s 15. březnem 1939. Důstojníků československé armády, dělníků, hostinštích, mlynářů, řezníků, majitelů továren, účetních, příslušníků četnictva či příbuzných parašutistů vysazených v Protektorátu Čechy a Morava, ekonomů, učitelů, profesora Masarykovy univerzity, tajemníka politické strany, studentů, novinářů. 540 jmen, 540 těl popravených a zpopelněných lidí, jejichž urny gestapo rodinám nikdy nevydalo. Průměrný věk popravených byl 39,65 let.

Hubert Ripka, sekretář prezidenta Edvarda Beneše, v pohnutých dnech září 1938, kdy se rozhodovalo zda přijmout Mnichovskou dohodu, či nikoliv, později ve svých pamětech tyto dny popsal: „Pane prezidente, teď jen na Vás záleží, budeme-li kapitulovat či se vzepřeme. Známe riziko odporu; můžeme být poraženi. Ale tato porážka nezničila by mravních sil v národě – a ty by se vzchopily při první příležitosti. Kdežto kapitulace znamená rozvrat na celé generace. Z toho bychom se nevzpamatovali. Dáváme přednost nejstrašnějšímu riziku války, před potupnou kapitulací, která nám zahubí všechno čisté, silné a odhodlané.“


Připomenutí popravených vlastenců je projevem úcty k lidem, kteří se nenechali položit na kolena, byli silní a odhodlaní. Ti, kteří se zde 30. září 2012 sešli, přečtením jmen obětí vzdali hold a čest hrdinům i nevinným obětem. Škoda, že tento prostor pro informovanost a úctu jsme nedostali i prostřednictvím našeho veřejnoprávního media. Jen budu čekat, kdy se z těchto medií budu dozvídat o zvěrstvech českého národa při odsunu.

Čest památce popravených v Kounicových kolejích v letech 1939 – 1945.

P.S.

Řádky a myšlenky výše uvedené jsou mým subjektivním názorem a nejsou názorem organizace, kterou zastupuji.

Mgr. František Trávníček, foto: Ondřej Skypala a Jana Šuplerová

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka