Odešla členka ČsOL Litoměřice, válečná veteránka, poručice Věra Suchopárová

Již jsem měla připravené blahopřání k jejím blížícím se 99. narozeninám, když jsem se dozvěděla smutnou zprávu, že nás tato statečná, hrdá a odvážná žena dne 25. ledna 2022 opustila. Zemřela tiše, do poslední chvíle obklopena láskou svých nejbližších. 

Velmi mě to zasáhlo. S její rodinou měla moje rodina velmi blízký, přátelský až rodinný vztah. Bydleli jsme ve stejné ulici v Roudnici nad Labem na Štěpárně. S dcerou Alenou a synem Jirkou jsme trávili mnoho dní běžných, ale i svátečních. Věra Suchopárová znala mě a mé sourozence od narození. Naposledy jsme se setkaly 21. listopadu 2021. Moc se na návštěvu těšila, příjemně jsme si zavzpomínaly. Vzpomínala jsem na její maminku paní Skřivánkovou, která vychovala dvě dcery, starší Naďu a Věru. Obě dcery byly obklopeny láskou moudrých rodičů, kteří je vychovali k pracovitosti, slušnosti, pokoře a lásce ke vzdělání. Také dbali na kontakt s původní vlastí prostřednictvím předplaceného týdeníku Nový lid, který přinášel informace o politické a hospodářské situaci. Když mi bylo asi 10 let, vyprávěla mi, že dcerám vybrala taková jména proto, že Věra znamená víru a Naděžda je naděje. Říkala jim Věročka a Nadička. Věřila, že víra a naděje je bude provázet celým životem.

Věra Suchopárová-Skřivánková se narodila 10. února 1923 na Volyni ve Straklově Českém rodičům Věře, rozené Srbové, a Jermilovi Skřivánkovým. Jejich předkové pocházeli z okolí Jičína a do volyňské gubernie se přesídlili v roce 1876. Věra vzpomínala jak jim rodiče platili učitele na housle, na kulturní a sportovní život ve Straklově. Jako děti s radostí chodily nacvičovat veřejná vystoupení v Sokole. Osudový krok v jejím životě pak znamenala válka, jak říkala zločinný osud všech a všeho. Svobodova armáda byla po úspěšných bojích oslabena a vyčerpána. Poručník Messner s dcerou přijel do Straklova informovat o situaci v čs. armádním sboru a zdůrazňoval, že i pro ženy je tam možnost uplatnění, např. jako ošetřovatelky nebo spojařky. A tak se v červenci roku 1944 přihlásila. Pro rodiče to byl těžký moment, ale nakonec se s jejím rozhodnutím smířili. V polské vesničce Potůčky pak probíhal začátek jejího frontového života. Byla zařazena ke spojovacímu oddílu. Naučila se Morseovu abecedu, používat telefon, vysílat a přijímat radiogramy a používat rádio RBM a udržovat patnáctiminutové relace. Součásti výcviku bylo i házení ručních granátů a střelba z pušky. Následně byla přidělena na stanoviště velitele 1. dělostřeleckého pluku 1. čs. brigády jako radistka. Dne 8. září 1944 začala plnit bojové úkoly – udržování rádiového spojení mezi určenými útvary. Hned 9. září 1944 následoval noční přesun do tragicky známé Machnówky a Wrocanky. Zúčastnila se těžkých bojů přes Dukelský průsmyk. Nikdy a nikdo z účastníků nemůže zapomenout na krvavou kótu 534, která byla doslova prosáklá krví. Těžké boje pokračovaly na území Slovenska. Věra Suchopárová byla pověřena úkolem, aby štábnímu kapitánovi Radovi písemně vedla záznamy s denním hlášením. Na české území vstoupila u Vsetína. Tam jí také 5. května zastihla zpráva o Pražském povstání, slyšela rozhlasové volání o pomoc. Než se armáda přesunula do Prahy, přišel definitivní konec války. Věra se v Praze zúčastnila slavnostní přehlídky vojáků a defilé před prezidentem Benešem na Staroměstském náměstí.

Po válce už zůstala v Československu, projednávala se reemigrace volyňských Čechů do původní vlasti. Přistěhovali se i její rodiče. Krátce žili v Prackovicích, pak přesídlili do Roudnice nad Labem. Věra se odstěhovala do Staré Role, kde pracovala v porcelánce v dekorativním oddělení, vdala se a v roce 1951 se vrátila do Roudnice nad Labem, kde prožila dalších 70 let svého života. Byla dlouholetou členkou Československé obce legionářské v jednotě Litoměřice. V roce 1990 se také aktivně zapojila do Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. Pomáhala organizovat setkání krajanů, sepisování jejich bohaté historie, zapojení volyňských Čechů do místní společnosti a také připomínat oběti války.

Čest její památce!

text: ses. Eva Armeanová

Věra Skřivánková jako spojařka 1. československého armádního sboru v SSSR

Jedno z mnoha setkání ses. Věry Suchopárové a ses. Evy Armeanové