Dopis ze Štúrova
Ing. Jozef Slabák, zakládající předseda Společnosti slovensko-maďarského přátelství, poslal ČsOL následující e-mail:
„Nedávno jsem s Vámi putoval po Slovensku. Byl to pro mne dobrý zážitek. Tolik příležitostí památná místa a poklonit se památce našich vojáků jsem nikdy neměl a ani bych si je nedokázal připravit. A k tomu za necelé čtyři dny!
Nemohu, abych si odpustil ještě jednou: DÍKY!
Doufám, že všichni účastníci dorazili do domovů v pořádku a tedy nemusí litovat, že se zájezdu účastnili. Myslím, že každý si odnesl zážitky, na které se nezapomíná.
Jedno jediné mne znechutilo cestou, a to je nedostatečná starost města Liptovský Mikuláš o hřbitov a majestátní památník padlých vojáků. Bloudili jsme, protože cestou přes město nebyl žádný ukazatel směru, který by nás navigoval. Kolik lidí by se tam podívalo, kdyby věděli co se na kopci za městem nachází! Památník by se zajisté těšil větší návštěvnosti než doposud. Ani já jsem o něm nic nevěděl a takových je moc. U památníku si dovedu představit i to, že by tam byla tabulka, na které je zaznamenáno, kolik vojáků tam spočívá, jaké vojenské, národní či státní příslušnosti byli, kdy byl památník postaven, kdo ho stavěl, kdo ho projektoval apod. Bohužel to tam nebylo. Tyto věci se dají najít na internetu, ale ne každý má internet a ty informace mají svoji váhu na místě, kterého se týkají. V dobrém úmyslu jsem o tom napsal primátorovi města, ale zatím mlčí.
Velice si vážím toho, že zájezd Slovenskem na Duklu se uskutečnil přes Štúrovo, aby se účastníci poklonili památce legionářů padlých zde, v někdejším Parkáni.
Rozrostl se můj archiv obrázků dokumentující kdo všechno, kdy a proč se zde zastavil, aby si oběti uctil a možná i trochu pouvažoval co všechno se od 1919-tého po dnešek stalo a nabyl jistoty, že mnohé, snad přemnohé, se státi nemělo!
Se vzpomínkou na naše seznámení, s vinšem dobrého zdraví a snad i opětovného shledání,
Ing. Jozef Slabák, CSc.
Redakčně upraveno, foto archiv Ing. Jozefa Slabáka, CSc.
