Štúrovo – město na hranici
Další zastávkou na pietní a poznávací cestě na jižní Slovensko a do Polska organizované ČsOL v říjnu tohoto roku se stalo pohraniční město Štúrovo.
Na místě, kde leží současné město Štúrovo, byly nalezeny doklady osídlení už z doby kamenné. Raná historie Štúrova je spjata sousední uherskou osadou Esztergom (Ostřihom) na protějším břehu Dunaje, kam zavítal i římský císař Marcus Aurelius. V jeho době zde stávala římská strážní stanice jmonem Anavum na známé hraniční linii Limes Romanorum. Jako přirozené centrum celé oblasti se někdejší římská osada postupně rozrůstala i za řeku. Tato její část dostala své maďarské jméno Párkány, slovensky Parkáň, podle středověkých kupců, kteří tudy procházeli. Na Štúrovo (na počest Ľudovíta Štúra) bylo město přejmenováno roku 1948. Ostřihomv historii proslula jako korunovační město uherských králů z rodu Arpádovců.
Po první světové válce a rozpadu Rakousko-Uherska se roku 1918 Parkáň ocitl na hranici mezi ČSR a Maďarskem. Přímo v něm později došlo k řadě vojenských střetů mezi maďarskou armádou s čs. legionáři a domobranci, z nichž 44 padlo ve Štúrově a jeho okolí.
Jejich památku si účastníci cesty připomněli na místním hřbitově, a to hned na dvou místech. Prvním z nich byl hrob hromadný hrob padlých legionářů na starém městském hřbitově, druhým nedaleký hrob legionáře mjr. Josefa Zerzoně, který zemřel ve Šturově v roce 1932.
Ing. Jozef Slabák, CSc., zakládající předseda Společnosi slovensko-maďarského přátelství, při této příležitosatni připomněl nejen hrdinství čs. legionářů a domobranců, ale také upozornil na to, jak obtížné je někdy připomínat jejich památku.
Místo, kde se nyní nachází oba vzorně udržované hroby, bývalo smetištěm a teprve v roce 1999 se jej právě díky iniciativě Společnosi slovensko-maďarského přátelství i za finanční podpory MO ČR podařilo obnovit.
Text a foto: Jitka Lenková
Zdroje a související odkazy:
Ing. Jozef Slabák, CSc., Parkáň a okolie v bojoch o Slovensko v 1919-tom:
