Domů ★ Články a reporty ★ Z činnosti ČSOL ★ Archiv ★ 2009 ★ Vzpomínka v La Targette

Vzpomínka v La Targette

18. 11. 2012

Na tomto hřbitově jsou pohřbeni příslušníci čs. roty Nazdar, první ryze české národní jednotky, která vznikla dne 31. srpna 1914 v Bayonne jako 1. rota praporu C, II. pochodového pluku Marocké divize Cizinecké legie. Rota tehdy čítala 250 mužů rozdělených do čtyř čet pod velením kapitána Marie Léona Josepha Sallé, který s ní setrval po celou dobu její existence.

Spolu se svým plukem se rota Nazdar v dubnu a květnu 1915 zúčastnila bojů v okolí La Targette. Nejvíce se vyznamenala 9. 5. 1915 v bojích o kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy, ležící asi pět km před tehdejšími francouzskými předními pozicemi. Na těchto pěti kilometrech musela francouzská armáda a s ní rota i Nazdar překonat 2 – 5 pásem husté zákopové sítě opěrného bodu zvaného Ouvrages Blancs a dobýt opevněné vesnice La Targette a Neuville Saint – Vaast.

Rota Nazdar měla tu čest útočit ve vytyčeném směru v první linii. Útok začal po dělostřelecké přípravě v deset hodin, o hodinu a půl později již rota Nazdar spolu se „svým“ praporem C dobyla kótu 140 na Falaise de Vimy. Francouzi v té doby obsadili i celou vesnici La Targette a polovinu vesnice Neuville Saint – Vaast. Tyto pozice udržel II. pochodový pluk až do devíti hodin večer, kdy je předal 8. pluku Zuávů.

Ztráty roty Nazdar však byly obrovské – 42 (téměř 17 %) padlých a 133 (přes 53 %) raněných. V bojích byl ztracen i prapor roty, který měl praporečník Karel Bezdíček omotaný kolem těla a zřejmě byl i s ním roztrhán na kusy dělostřeleckým granátem. Podobně vysoké ztráty postihly i prapor C, kde padli všichni důstojníci a padly nebo byly zraněny celkem dvě třetiny mužstva.

Na hřbitově v La Targette kromě příslušníků roty Nazdar odpočívají také další Čechoslováci, kteří padli na západní frontě v 1.světové válce, v bitvě o Francii r. 1940 i na konci 2. světové války u Dunkerque. Starý kamenný kříž je kopií kříže z hrobu českého krále Jana Lucemburského v Kresčaku.

„La Targette je takové smutné místo na kopci, vždycky tam hrozně fičí, jako kdyby se ta příšerná válečná historie valila stále kolem,“ popisuje své dojmy z návštěvy tohoto místa sestra Milena Kolaříková. „K mému překvapení na hřbitově vlála česká vlajka (slovenská by tam měla být taky!) a dodatečně jsem se dozvěděla, že ji tam ráno pověsil pan Petr Kos ze Stálého zastoupení ČR v Bruselu. Jinak stav hřbitova byl dost smutný – přírodní plot kolem byl sice sestříhaný a zdá se, že i trávník byl kdysi posekaný, ale jinak byl hřbitov zarostlý, všude napadané listí, přerostlé květiny, atd. Také památeční altánek z r. 1968 by potřeboval vyčistit a pomník se začíná pomalinku rozpadat,“ pokračuje sestra Kolaříková. „Takové místo by si určitě zasluhovalo lepší péči.“