U Památníku čtyř věr
Město Čačak (72 tis. obyvatel) ležící na řece Západní Morava asi 145 km jižně od Bělehradu vždy bývalo významným centrem této oblasti. Již ve starověku zde vznikla římská osada, jejíž obyvatelé využívali četné termální prameny dodnes vyvěrající v okolí města. První písemná zmínka o Čačaku pochází z roku 1408, jeho historie jako středověkého města však sahá nejméně do 12. století. Nejvýznamnější událostí v historii kraje se stala bitva u nedaleké osady Ljubić v roce 1815, kdy 30 000 srbských povstalců během tzv. Druhého srbského povstání zvítězilo nad dvojnásobně početnou tureckou armádou.
Památník čtyř věr se nachází na místním, skutečně velmi rozsáhlém hřbitově. S jeho historii přítomné seznámila paní Lela Pavlović, ředitelka Mětského archívu. Byl postaven v roce 1934 z iniciativy protiválečné ženské organizace PŽS FIDAC a je zasvěcen padlým z období první a druhé balkánské války (1912–1913, územní přerozdělení Balkánského poloostrova na úkor oslabeného Turecka) a první světové války.
Původně byly ostatky padlých rozděleny podle národností a pohřbeny na různých hřbitovech. Záměrem Památníku čtyř věr bylo (a je) vyjádřit myšlenku usmíření mezi někdejšími nepřáteli. Proto byly do společné krypty pod památníkem za zvuku Beethovenova Smutečního pochodu přeneseny ostatky padlých vojáků bez rozdílu národnosti a víry – 652 Srbů a 262 jejich někdejší nepřátel, příslušníků armád Ústředních mocnosti – Čechů, Maďarů, Rakušanů, Slovinců, Chorvatů, Němců, Bulharů, Italů a Poláků. U patnácti zde pohřbených mužů se jejich národnost nepodařilo určit.
Jejich čtyři víry – katolickou, pravoslavnou, islámskou a židovskou – navenek symbolizuje čtyřhranný štíhlý jehlan sestavený z kamene druhu „Modrý proud“ z lomu Jeminská stěna. Symboly čtyř věr umístěné po jeho stranách jsou vytesány ze žuly «Jablanica».
Slavnostní odhalení památníku 23. 9. 1934 se stalo tak významnou událostí, že důstojníci, kteří se ho zúčastnili, dostali například pět dnů placené dovolené. Obrovský zájem projevila i veřejnost – uvádí se, že v celém Čačaku nebylo pro všechny návštěvníky dost postelí, a to ani v soukromí, a tak spali třeba i za kavárenskými stolky.
Památník však v původní podobě nevydržel dlouho. V roce 1941 z něj musely být na rozkaz německých okupantů odstraněny židovská hvězda a islámský půlměsíc, nicméně i tak po nich na stěnách jehlanu zůstaly jasně patrné obrysy. Do původního stavu byl památník uveden teprve k 63. výročí své existence, 23. 9. 2007. Stalo se tak v rámci 24. ročníku Memoriálu Naděždy Petrovičové, významné srbské malířky, která jako jedna ze zakladatelů protiválečné ženské organizace PŽS FIDAC stála u zrodu památníku (a posléze se dostala i na současnou srbskou dvousetdinárovou bankovku).
Pietní akt delegace ČsOL se i na tomto významném místě těšil značné přátelské pozornosti představitelů místní samosprávy, médií a filmového štábu, který natáčel dokument o význačných místech Srbska.
Při té příležitosti paní Jovanka Jovanovič, zástupkyně předsedy Skupštiny města Čačak, a paní Milica Voinović, vedoucí protokolu města Čačak, zdůraznily, že Čačak a jeho obyvatelé měli a mají k Česku ten nejlepší vztah a že českým družebním městem Čačaku je Valašské Meziříčí. Kromě jiného mají obyvatelé těchto dvou měst i stejné tradiční ovoce – švestky.
Text a foto: Jitka Lenková
