Vzpomínka na boje o Dukelský průsmyk

Stále aktuální a slavnou minulost Dukelského průsmyku zná částečně jistě každý Čech a Slovák hrdý na velké činy vykonané našimi předky, vojáky 1. čs. armádního sboru.

Jak daleká cesta za zády ze Sovětského svazu, ale jak ještě daleká cesta do Prahy a do Berlína! Touha vytrvat, nenávist k nepříteli a přání svobody v srdcích, zároveň však nejistota a strach v hlavách. Výsledky bitvy a celého odvetného tažení za osvobození napovídají, že srdce hrdinů bylo silnější než jejich případné pochybnosti.

Návštěva pietních míst vybudovaných na bývalých bojištích nenechá člověka, a tím méně vojáka, chladným. Z větru povívajícího na kótě 534, zvané „Krvavá“, lze i po více než 67 letech slyšet burácení tankových motorů, mohutné výbuchy granátů a bomb, štěkání kulometů, ostré výkřiky povelů a statečný řev „Hurá!“ vojáků běžících ke zteči vstříc nevybíravému osudu. Člověk, který navštíví toto místo, zde na chvíli přestane cítit mrazivý chlad na kůži. Při pohledu na památník, okolní krajinu, ale hlavně na státní vlajku našitou na rukávech našich vojenských uniforem ruka automaticky vystřelí k pozdravu na počest můžu a žen ochotných obětovat to nejcennější společnému ušlechtilému cíli.

Informační tabule v Údolí smrti znázorňující směry útoků a protiútoků dokonale poslouží k představě toho, jak těžké boje se zde odehrály. Tanky T-34 sovětské tankové roty v bojovém postavení při útoku tento zážitek ještě více potvrzují. Monumentální pomníky československým a sovětským hrdinům ukazují, jak moc si naše národy Čechů a Slováků váží velikých činů obyčejných lidí, lidí, kteří oblékli uniformu a šli do boje nevědouce, zda se vrátí. Poklonit se a položit květiny k soše generála Ludvíka Svobody ve Svidníku jménem naší vojenské střední školy nesoucí čestný název „Škola Československé obce legionářské“ bylo milou povinností.

Tato cesta pod vedením náčelníka štábu pplk. Viliama Bekeho v nás zanechala hluboké dojmy. Těšíme se na další setkání s válečnými veterány nebo návštěvy pietních míst. Považujeme za důležité být v kontaktu s minulostí, jelikož pouze s její znalostí lze pochopit, co znamená naše dnešní svoboda a právo volby. Čest a slávu válečným veteránům!

Polsko a Slovensko, 18. – 21. října 2011

Text: žákyně a žáci Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy MO v Moravské Třebové Dana Černá, Ivana Židková, Zbyněk Fučík a Jakub Vrbka, foto: archiv školy