Památka zborovská je slavným odkazem našich legií
Dne 2. července jsme si připomněli 94. výročí bitvy u Zborova. Výročí, na které se po dlouhá léta nesmělo vzpomínat a snad jen trampové si tu a tam jako výraz vzdoru proti bývalému režimu u táborového ohně zazpívali: „Masaryk nás svolává, rozkazy nám vydává, vstávejte vy čeští legionáři, zlá vojna nám nastává …“.
Bohužel ani po změně politického systému se situace ve znalosti této části naší historie příliš nezměnila, většině politiků tohoto státu událost, která zdůrazňuje národní tradice a hrdost na český národ, nic neříká a současné mladé generaci a většině jejích rodičů také ne. Proto se v roce 2009 obnovená Jednota Československé obce legionářské v Jindřichově Hradci rozhodla toto výročí každoročně připomínat, a to jak v denním tisku, tak i pietním aktem u Památníku účastníků 1. odboje v Mertových (Městských) sadech.
Přestože bitva samotná byla v 1. světové válce jen její malou epizodou, měla velký význam politický. Prezident Masaryk napsal v Lánech dne 14. června 1927: „Zborovem dobyli jsme si na Rusku rázem vojensky i politicky mnohem lepší posice, nežli jsme měli před tím; Zborov vydatně působil na Spojence a Prahu a tím i na Rakousko. Zborov znamenal pro náš zahraniční odboj mezník …“
Po odstranění cara v březnu 1917 se vlády v Rusku chopila Prozatímní vláda, která chtěla pokračovat ve válce proti Rakousko-Uhersku a Německu. Toto rozhodnutí však od počátku ohrožoval vzrůstající pacifismus v řadách ruských politických elit, které navrhovaly centrálním mocnostem (Německu a Rakousko-Uhersku) „mír bez anexí a kontribucí“. Centrální mocnosti, okupující velkou část ruského území, však tento návrh nepřijaly, a tak se ruská vláda rozhodla nepřítele vyhnat novou ofenzívou. K tzv. Kerenského ofenzivě byla vybrána, bolševickou agitací ještě nedotčená, jihozápadní část fronty. V útoku měly být nasazeny oddíly dobrovolníků, které měly strhnout svým nadšením ostatní jednotky. Přihlásily se i všechny tři pluky Československé střelecké brigády. Na úseku fronty proti Čechoslovákům byly také nasazeny jednotky 35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého pěšího pluku. Před bitvou tak proti sobě stáli Češi a Slováci v rakousko-uherských a ruských stejnokrojích. Samotná bitva začala v 9 hodin a 7 minut útokem úderníků-granátníků 1. praporu 1. čs. pluku a skončila po 18. hodině porážkou nepřátelského uskupení. O její urputnosti hovoří i počet ztrát na straně čs. brigády: 167 mužů padlo přímo v boji, 17 zemřelo na následky zranění, 11 zůstalo nezvěstných a více než 900 vojáků bylo zraněno. Mezi padlými byl i absolvent jindřichohradeckého gymnázia Jiří Procházka, jehož památku připomíná pamětní deska v budově gymnázia.
O tragičnosti bitvy hovoří i vzpomínka legionáře Augustina Machaly: „Nikdy v životě nezapomenu na to, čeho jsem byl svědkem. Když jsme zajímali vojáky 75. jindřichohradeckého pěšího pluku, většinou Čechy, dal se jeden z nich na útěk. Volali na něho, ale on se nezastavil. Byl zabit. Bratr, který po něm střelil, šel se na mrtvého podívat. Byl to jeho syn.“
Výročí zborovské bitvy bývalo v období mezi
Na tuto tradici roce 2009 navázal i jindřichohradecký 44. lehký motorizovaný prapor, který si od tohoto roku toto výročí připomíná slavnostním nástupem a významnou měrou pomáhá jindřichohradecké jednotě ČsOL při organizaci pietního aktu. Památka zborovská je slavným odkazem našich legií, který by neměl být nikdy zapomenut.
Text a foto: Bc. Petr Pokovba
