Milan Štěch: Chceme, aby odkaz legionářů byl stále živý
Jedním ze zásadních vystoupení hostů na V. manifestačním sněmu ČsOL, se nepochybně stal projev předsedy Senátu Parlamentu ČR Milana Štěcha. Nyní přinášíme plné znění jeho vystoupení.
Děkuji vám za pozvání na váš manifestační sněm. Je mi velkou ctí být zde dnes s vámi. Jednou z otázek současnosti je, zda by národ byl v dnešní době schopen podobných obětí jako v minulosti. V novinách se o tomto problému nedočtete a bohužel i my politici o něm málo mluvíme. Byli bychom dnes schopni v případě potřeby postavit se na odpor agresorovi nebo pomoci našim spojencům? Stále si totiž myslím, že země, která v sobě nemá dost mravní síly, aby se v případě, kdy je to opravdu nezbytné, takto zachovala, je nemocná.
Samozřejmě nevolám po zvýšení naší vojenské angažovanosti ve světě, ani po zvýšení armádního rozpočtu a už vůbec ne po znovuzavedení branné povinnosti. Nic z toho není v daném okamžiku aktuální. Nepochybuji o vysoké profesionalitě naší armády a o kvalitní práci, kterou odvádějí naše jednotky vyslané do zahraničí. Mám na mysli něco trochu jiného – celkovou atmosféru v naší společnosti. Jaké místo dnes u většiny našich spoluobčanů zaujímají hodnoty jako vlast, obrana rodné země, národ? Kolik prostoru jim věnují média? A především – dostává se jim dostatečné pozornosti během výuky ve školách?
Nejsem nacionalista a nikdy jsem nebyl. Mám ale rád svou zem, ve které jsem se narodil, ve které vyrůstaly moje děti a v níž budou jednou vyrůstat děti jejich dětí. A když má člověk něco nebo někoho rád, měl by mít také starost o jeho bezpečí. Faktem totiž je, že můžeme mít sebevíc mocných spojenců a sebelepší armádu, ale když za ní bude stát lhostejné obyvatelstvo bez hlubšího vztahu ke své zemi, nebude nám to nic platné. I plně profesionální armáda musí v klíčových okamžicích cítit podporu svých spoluobčanů a vědět, že jsou schopni snášet nepohodlí a přinášet oběti. Bez toho by žádný boj neměl smysl.
Československá obec legionářská je organizací se skvělou historií. Organizací, jejíž členky a členové udělali pro Československo velmi mnoho. Ale právě proto by byla škoda, kdyby činnost vaší obce byla zaměřena pouze a výhradně na připomínání minulosti, jakkoliv skvělé, a na péči o své členy, jakkoliv zasloužilé. Jsem přesvědčen, že na Československou obec legionářskou čekají i širší úkoly. Právě proto vítám, že se v návrhu vašeho programového prohlášení na léta 2011–2015 hovoří o snaze vybudovat z ČsOL „nejdůležitější nestranickou organizace zabývající se výchovou národa v duchu tradic převzatých z odkazu legionářů 1. světové války, příslušníků 2. odboje, účastníků současných válečných konfliktů a mírových operací a vycházejících z principů české státnosti, nezávislosti, svobody a demokracie“.
Není to malý cíl, ale myslím si, že k němu máte vzhledem ke svým tradicím a svému renomé předpoklady. Vítám, že chcete svou organizaci také více otevřít veřejnosti. V již citovaném návrhu programového prohlášení se hovoří o „navýšení počtů členů ČsOL z řad široké veřejnosti na základě přihlášení se k tradicím ČsOL a ztotožněním se s nimi“. Domnívám se, že pokud skutečně vykročíte touto cestou, napomůže to zvýšení vlivu ČsOL ve společnosti a v důsledcích i popularizaci hodnot, které legionáři představují.
Českou společnost dnešních dní charakterizuje především hluboká skepse. Nemůžeme se lidem divit, že jejich loajalita vůči republice upadá, když se denně z novin a z televize dozvídají to, co se dozvídají. K čemu se mají přihlásit? Kde je nějaká autorita, jejíž důvěryhodnost nebyla dotčena žádným skandálem?
Podobné otázky si nepochybně kladou – možná podvědomě – především mladí lidé. A tady vidím možné pole působnosti pro ČsOL. Jste organizací lidí s výraznými zásluhami a kreditem, lidí, kteří vzbuzují přirozenou úctu. V působení na mladou generaci byste mohli v budoucnu sehrát výraznou úlohu. Nejde o to vzbuzovat v mladých lidech bojechtivost nebo dokonce nenávist. Právě naopak. Hovořím o posilování pozitivních emocí, jako je láska k vlasti. Nikdo z vás přece v minulosti nebojoval kvůli nenávisti k nepříteli nebo vzrušení z boje. Nositelkou skutečného hrdinství byla vždy láska ke společenství, v němž žijeme.
Chceme, aby odkaz legionářů byl stále živý, aby legionář skutečně i v budoucnu – a víc než dnes – představoval mravní příklad pro mládež. A pro to můžeme hodně udělat i my, politici. Za sebe a své kolegy vám mohu slíbit, že se o to budeme snažit. Děkuji vám za pozornost.
Připravil Ladislav Lenk, foto: Vladimír Marek
