Vaše smrt – naše svoboda

Je dost možné, že některý z mnohačetných účastníků pietního aktu, který se konal 10. ledna letošního roku u pomníku na bývalém popravišti pardubického Zámečku, ani netušil, na jak zlověstném místě, plném utrpení, bolesti a smrti, se nachází.

Zámeček je místním názvem pro výstavnou vilu, kterou si dal postavit v roce 1885 ostravský uhlobaron hrabě Larisch. Vila byla obklopena rozsáhlou oborou a v době honů zde hostívali Larisch a další její majitel hrabě Henckel vysokou šlechtu a členy panovnických rodin z celé Evropy.

Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 se v Zámečku usadil prapor německého záložního policejního pluku Böhmen, tzv. Schutzpolizei. Tato jednotka si v oboře zřídila z písečného náspu za nynějším pomníkem cvičnou střelnici. Za heydrichiády se pak tato střelnice změnila na popraviště gestapa.

Právě zde, u tří dřevěných kůlů, bylo v době od 3. června do 9. července 1942 popraveno zastřelením 194 vlastenců z celých východních Čech, kteří skutečně nebo jen údajně měli něco společného s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten 27. května 1942 provedli příslušníci operačních skupin Silver A a Anthropoid vysazených na území protektorátu.

Popravy zatčených prováděli příslušníci policejní jednotky usazené v Zámečku. Odsouzení na smrt sem byli přiváženi zakrytými vozy z věznice gestapa umístěné na východním okraji Pardubic. Před popravou dostávali odsouzení něco řídké černé kávy, na místo popravy byli odváděni po dvou. Při této poslední cestě je doprovázel jeden policista a jeden gestapák. Na místě jim byl přečten rozsudek s odůvodněním, že „pracovali proti zájmům říše a podporovali cizí agenty“. Poté byly oběti přivázány ke kůlům a oči jim byly zavázány páskou. Teprve pak nastoupily popravčí čety. Dvě nebo tři, každá po pěti mužích posilněných na kuráž zvláštním přídělem kořalky. Četa vždy střílela na jednu oběť. Poté policisté odtáhli za nohy mrtvá těla za plachtu napnutou mezi stromy, kde je posypali pískem, aby zastavili krvácení. Nakonec byla těla spálena ve zdejším krematoriu a jejich popel v noci hozen do Labe.

Hrůzným dnem se stal 24. červen, kdy sem bylo přivezeno a poté zastřeleno 33 obyvatel Ležáků, jejichž obec byla téhož dne srovnána se zemí. Stejně tak jako 2. červenec, den popravy 40 pardubických občanů, kteří aktivně podporovali účastníky atentátu na R. Heydricha. Poslední výstřely popravčí čety v objektu pardubického Zámečku zazněly 9. července, kdy bylo zastřeleno 15 občanů z Náchodska za pomoc, kterou poskytli parašutistovi Jiřímu Potůčkovi.

V roce 1949 byl v místě popraviště odhalen památník, na němž jsou tyto události připomenuty slovy: „Vaše smrt – naše svoboda“. Památník se stal pietním místem pro všechny, kteří nezapomínají, co byl a co je fašismus. A letos se u něj, již třetím rokem, uskutečnil pietní akt připomínající hrdinství čs. parašutistů, ale také odvahu a následnou smrt všech, kteří jim tehdy pomáhali. Zúčastnili se ho pamětníci paravýsadku Silver A a Anthropoid, ležácké tragédie a jejich potomci, představitelé státní a veřejné správy, společenských a odbojových organizací, váleční veteráni a mnozí občané Pardubic.

Ti všichni položením věnců a květin, jichž jsme na místě napočítali několik desítek, uctili památku čs. parašutistů a všech obětí heydrichiády. Za Československou obec legionářskou věnec položili Marie Tykalová a Miloslav Masopust. Snad jen dodejme, že termín akce nebyl zvolen náhodně – 9. ledna 1943 došlo k prvnímu pokusu o radiové spojení s Anglií prostřednictvím vysílačky čs. parašutistů Libuše obsluhované radistou Jiřím Potůčkem.

Text a foto: Ladislav Lenk

(V článku byly využity informace z www.ipardubice.cz a Sdružení přátel Pardubického kraje)