Lidice nejsou symbolem smrti, ale symbolem života

U příležitosti 70. výročí tragické
likvidace středočeské obce Lidice se v neděli 10. června 2012 uskutečnil
na místě, kde obec stála, pietní akt věnovaný všem obětem tohoto hrůzného činu.

 Lidice nacisté vypálili 10. června
1942, a to po likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha
čs. parašutisty vyslanými ke splnění tohoto mimořádného bojového úkolu z Anglie.
Nacisté pak rozpoutali běsnění, jemuž padly za oběť Lidice a o čtrnáct dnů
později i Ležáky. Jen v Lidicích na místě nacisté zastřelili 173 lidických
mužů, ženy skončily v koncentrácích a většina dětí byla bestiálně
zavražděna cestou do koncentračního tábora Chemnitz. Celkem zemřelo 340
lidických obyvatel a po skončení války se do vlasti vrátilo 143 lidických žen a
17 dětí.

Společnou motlitbu za tyto oběti v Lidicích
za mimořádné účasti veřejnosti vedl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka a
k pomníku obětem byla položena více než stovka věnců. Za ČsOL věnec
položil její předseda Pavel Budinský.

V následující projevech řada
řečníků připomněla lidickou tragédii a její odkaz pro dnešek. Premiér Petr
Načas zdůraznil, že události v Lidicích před 70 lety otevřely světu oči a vyjevily
zvířecí podstatu nacismu dávno předtím, než objevil pravdu o hrůzách
koncentračních táborů. Zpráva o masakru donutila mnohé vyhlásit nacismu boj na
život a na smrt a právě pod dojmem lidické tragédie uznaly vlády Velké Británie
a Francie Mnichovskou dohodu za neplatnou.

Plné znění projevu předsedy vlády ČR
Petra Nečase přinášíme zde:

Historie se odehrává v symbolech.
Velké historické události mohou mít nejrůznější spouštěcí mechanismy. Lavinu
osudových dějů mohou uvést do pohybu shody náhod, záměny, nedorozumění či
lidské chyby. Dopátrat se prapůvodu a uvést na pravou míru sled událostí je
důležité pro dějepravce. Pro vnímání nás ostatních je důležité především
pochopit, symbolem čeho ty události byly a jsou, jaký byl jejich symbolický
význam.

Tak jako úspěšný atentát na říšského
protektora Heydricha uskutečněný českými vlastenci v době, kdy nacistická
mašinérie byla na absolutním vrcholu své rozpínavé moci, jednou provždy zboural
mýtus její neporazitelnosti a stal se symbolem ozbrojeného odporu jakožto jediné
možné odpovědi na okupaci, tak i nezměrná tragédie Lidic byla a zůstane pro nás
symbolem pravé podstaty zrůdné ideologie, důkazem toho, že s tímto zločinným
režimem žádný smír nebyl možný.

Skutečnost, že se oběti dostaly do
hledáčku gestapa nešťastným souběhem náhod, že byly zcela nevinné, vůbec
neoslabuje, nýbrž naopak umocňuje symbolický význam této tragédie. 10. června
roku 1942, dlouho předtím než civilizovaný svět objevil pro sebe hrůzy
vyhlazovacích táborů, zástupná smrt obyvatel Lidic otevřela mezinárodnímu
společenství oči a vyjevila zvířecí podstatu nacismu.

Chtěl bych v této souvislosti ocenit
slova německého prezidenta Johachima Gaucka, kterými vyjádřil zármutek a stud
nad vyhlazením Lidic a Ležáků a uznal historickou odpovědnost Němců.

Zpráva o masakru donutila mnohé
vyhlásit mu boj na život a na smrt. Víme, že právě pod dojmem lidické tragédie
uznaly vlády Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu za neplatnou. Víme, že
na protest proti zjevnému barbarství se četné obce v různých koutech světa
přejmenovaly na Lidice, že tímto líbezným jménem byly křtěny právě narozené
děti. Jméno Lidic nesly na svém pancíři československé tanky na východní a
západní frontě. V obecnějším smyslu vypálení Lidic a vyvraždění jejich obyvatel
znamenalo zlom v zápase o Evropu, v zápase mezi zvlčilostí a lidskostí – a
dobře víme, jak ten zápas dopadl.

Je na nás, aby tento dopad zůstal
trvalým a srozumitelným odkazem našich dějin. Památka našich mučedníků znovu a
znovu vrací smysl českému vlastenectví. Lidice nejsou symbolem smrti, ale
symbolem života, symbolem toho, že náš národ žije a bude žít.

Ladislav Lenk, foto: Jiří Glos a Petr
Hroník