Buzuluk vítal naše válečné veterány chlebem a solí, a také zpěvem a tancem
Je
čtvrtek 17. května, těsně před půlnocí. Po šestihodinovém letu z Prahy do
Samary a dvouhodinové cestě autobusem do Buzuluku doráží delegace Ministerstva
obrany ČR a Československé obce legionářské k hotelu s příznačným názvem –
Buzuluk.
A je
tu první překvapení. Nejen v podobě časového posunu o pět hodin dopředu,
ale především v připraveném slavnostním uvítání. Představitelé města vítají náměstka
ministra obrany Michaela Hrbatu, předsedu ČsOL Pavla Budínského a především pak
válečné veterány chlebem a solí, tanečními kreacemi místního uměleckého souboru
a několika písněmi.
Právě
tak začala návštěva válečných veteránů, kterou uspořádalo Ministerstvo obrany
ČR ve spolupráci s ČsOL u příležitosti 70. výročí vzniku samostatné
československé jednotky v Buzuluku a současně i u příležitosti odhalení
památníku čs. legionářů v městě Pugačevě a pamětní desky České družině
v polském městě Tarnow.
První
den návštěvy legendárního města Buzuluk – mimochodem, dnes má téměř 90 tisíc
obyvatel – patřil pietním aktům. Členové delegace se ráno poklonili památce
padlých ve 2. světové válce u Věčného ohně a věnce a květiny pak položili u
památníku připomínajícím 61 zemřelých čs. vojáků, kteří v Buzuluku
v letech 1942-1943 podlehli nemocem a zraněním způsobeným pobytem
v táborech nucených prací Gulag. Věnce položili i k památníku čs.
legionářů, kteří zde padli v roce 1918 při bojích s bolševiky, a také
u památníku padlým sovětským vojákům ve Velké vlastenecké válce.
Především
se však vzpomínalo. Kdo konkrétně? Božena Ivanova, Alexandr Beer, Michal
Demjan, Michal Fedorko, Michal Javorčák, Vasil Korol, Václav Přibyl, Leopold
Vojtěchovský. Tedy všichni ti, kteří začali svoji bojovou cestu právě
v Buzuluku a nyní se sem po sedmdesáti letech vrátili. Čs. samostatná
jednotka se zde začala pod velením pplk. Ludvíka Svobody formovat již 12.
prosince 1941, v únoru 1942 byl zřízen 1. čs. samostatný polní prapor,
který 28. října 1942 složil slavnostní vojenskou přísahu a 30. ledna 1943 odjel
na frontu, kdy jeho bojovým křtem byla obrana Sokolova. Známé věci, ale zde, na
místě těchto historických událostí, vyvolávají emoce. Například při návštěvě
míst, jež jsou s tím neodmyslitelně spojena: domu, kde v Buzuluku žil
Ludvík Svoboda, bývalých kasáren čs. vojáků či štábu polního praporu.
I
tady čekalo na veterány překvapení: špalír studentek a studentů střední pedagogické školy, která zde dnes sídlí, české vlaječky v jejich rukách, několikanásobné
skandování „Družba, družba!“ a tradiční přivítání chlebem a solí. Členové
delegace si pak prohlédli pracovnu, v níž úřadoval Ludvík Svoboda. Nyní je
v ní malá síň tradic, která připomíná jeho osobnost a působení čs. vojáků
v Buzuluku. A opět se vzpomínalo, zpívalo a dokonce i tancovalo. Snad
nejdojatější byla v tom okamžiku dcera Ludvíka Svobody Zoe Klusáková,
kterou doprovázel její vnuk Mirek Klusák.
Velmi
dojemné byly i některé momenty slavnostního oběda, který pro válečné veterány a
jejich doprovod nachystalo vedení města Buzuluk. Platí to zejména o okamžiku,
kdy náměstek ministra obrany Michael Hrbata a předseda ČsOL Pavel Budinský
předávali květiny válečné veteránce Boženě Ivanové. Ta totiž právě tento den,
18. května, slavila své osmdesáté páté narozeniny. Její rodina v době
války žila v Alma Atě a když se dozvěděli, že vzniká čs. jednotka
v Buzuluku, odjeli tam. Maminka byla zařazena do náhradního pluku, otec
pracoval při intendančním parku a Božena chodila v Buzuluku do školy. Pak
se přihlásila do čs. jednotky – trochu podvodem, neboť při odvodu si při
přidala rok věku. V létě 1944 byla přidělena do paradesantní brigády jako
spojařka a prošla kompletním výsadkářských výcvikem včetně tří seskoků. Když
jsme si prohlíželi bývalá kasárna čs. praporu v Buzuluku, nezdržela se dojetí.
Vrátila se do autobusu a zde několik minut tiše plakala…
Druhý
den pobytu válečných veteránů v Buzuluku se nesl v podobném duchu
plném emocí a vzpomínek. V místním muzeu se naši váleční veterány setkali
s veterány Velké vlastenecké války žijícími v Buzuluku. Zde na svůj
pobyt v tomto městě vzpomínali Alexandr Beer, Václav Přibyl a další. Třeba
na to, jak občanům města v době svého výcviku před odjezdem na frontu
pomáhali s polními pracemi, těžbou dřeva nebo se stavbou nového mostu místo
starého strženého při povodni. A plná emocí byla i následující návštěva školy
č. 3, kde veterány opět vítali žákyně a žáci květinami, tancem a hlavně pak
nádherně zazpívanou Kaťušou. Ve škole je muzeum věnované čs. vojákům, žáci
v něm dělají průvodce a zasvěceně dokážou hovořit u událostech 2. světové
války a o působení čs. armádního sboru v bojích po boku Rudé armády.
Následný koncert ve velkém sále školy pak příjemnou atmosféru tohoto dne jen
dokreslil, stejně tak jako další koncert, který představitelé města na odpoledne
nachystali v buzulucké konzervatoři.
V té
době se část delegace nacházela v městě Pugačev. Michael Hrbata a Pavel
Budínský a zástupci Vojenského historického ústavu se zde zúčastnili
slavnostního odhalení pomníku čs. legionářů. Ten je postaven v místech,
kde v srpnu roku 1918 probíhaly těžké boje na nikolajevské frontě mezi
Samarou a Pugačevem. Pomník připomíná památku 186 padlých a nezvěstných
legionářů. Michael Hrbata při slavnostním aktu připomněl, že česká vláda si velmi
váží úsilí a práce všech, kteří pečují o místa spjatá s vojenskou historií.
Ruský generál Alexandr Kirilin, který má péči o válečné hroby ve své gesci,
dodal: „Padlé hrdiny nedělíme podle národnosti ani podle toho, ve které válce
položili svůj život. Jsou to hrdinové, kterým patří náš dík za to, že žijeme.“
Závěr
docela vyčerpávající návštěvy (s ohledem na věk, absolvované pietní akce či
časový posun) válečných veteránů v Ruské federaci patřil Polsku. V neděli
20. května přistál vojenský speciál v Krakově a po dvouhodinové jízdě
autobusem se delegace zúčastnila odhalení pamětní desky České družiny v Tarnowě
na budově místní školy v bývalých kasárnách zeměbraneckého pluku. V době od
listopadu 1914 do června 1915 zde sídlil štáb České družiny a během průzkumných
úkolů, které její příslušníci plnili, padlo nebo bylo popraveno 39 vojáků. Odhalení
desky a pietního aktu se zúčastnil kromě členů české delegace také ambasador ČR
v Polsku Jan Sechter a prezident města Tarnowa Ryszar Scigala. Pamětní
desku posvětil probošt Stanislav Bilski.
Návrat
do vlasti: 21.30 hod., již pražského času.
Text
a foto: Ladislav Lenk