Památku válečných veteránů uctili rovněž v Opavě

Jedenáctý listopadový den se vojáci 53. brigády průzkumu a elektronického boje Generála Heliodora Píky, 532. praporu elektronického boje, představitelé statutárního města Opavy, členové Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Matice slezské a občanská veřejnost již tradičně scházejí na Městském hřbitově u Památníků obětem 1. světové a 2. světové války, aby společně uctili památku válečných veteránů.

Letošní rok nebyl výjimkou. Společný pietní akt byl věnován dni, ve kterém v jedenáct hodin jedenáctého měsíce 1918 podepsaly válčící mocnosti v železničním vagónu v Compiegne příměří a ukončily tak nejstrašnější válečný konflikt své doby. Dni, jež se stal trvalou připomínkou statečnosti, hrdinství a také nezměrného utrpení a obětí.

Jednu z neobvyklostí1. světové války asi nejlépe vystihl její současník a jeden z nejvtipnějších a nejostřejších komentátorů tehdejšího (politického) života meziválečného období, novinář, letec, Američan Will Rogers, který řekl: „Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce tě zabijí novým způsobem.“ A bylo tomu vskutku tak. Tehdy nazývaná jen Světová válka znamenala v tomto směru opravdový pokrok, kvalitativní a hlavně kvantitativní skok kupředu:  zavedení novinek v podobě nasazení tanků, letectva, ponorek, strojních pušek, železnice, bojových otravných látek a hlavně masové nasazení celých národů nahnaných do zákopových linií oddělených měsíční krajinou území nikoho. To vše provázené hladem a nemocemi živořících lidí nejen našeho národa v tehdejším Rakousko-Uherském zázemí.

A byli to právě Čechoslováci, kteří svou odvahou, bojovností a připraveností přispěli na frontách od Francie po Dálný východ ke konci nejmasovějšího zabíjení v tehdejší historii a položili základy pro vznik nového samostatného státu Čechů a Slováků.

Položením kytic u památníků uctili velitel 53. brigády průzkumu a elektronického boje plukovník gšt. Josef Havlík, velitel 532. praporu elektronického boje podplukovník Karel Ondrášek a další přítomní památku těch, kteří nasazovali své životy za svobodu své země.

Legionáře československé dobrovolnické armády a jejich odhodlání, s nímž šli do bitev ve Francii, u Zborova či v Itálii, a také bojovníky 2. světové války a jejich hrdinství u Sokolova či v Dukelském průsmyku přišel osobně vzpomenout i 94letý přímý účastník osvobozovacích bojů, druhoválečný veterán a příslušník čs. samostatné brigády plukovník Andrej Koba.

Závěr pietního aktu patřil minutě ticha věnované všem obětem světových válečných konfliktů novodobé historie i současnosti.

Text a foto: kapitán Petr Šiler