Legionářská pouť Francií po stopách československých dobrovolníků z první světové války

V rámci projektu Legie 100 uspořádala Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR vzpomínkovou pouť u příležitosti 95. výročí přísahy československých legionářů v Darney a jejich následného nasazení do bojů v Alsasku a francouzských Argonách v roce 1918.

Cesta byla využita i k revizi a upřesnění údajů, týkajících se válečných hrobů s ostatky československých dobrovolníků, a rovněž k zaměření a zjištění stavu někdejších zákopů, z nichž – nebo na které – Čechoslováci útočili.

Legionářská pouť začala odjezdem autobusu Ministerstva obrany ČR z Prahy v noci z 28. na 29. června a již po necelých sedmi hodinách jsme přejeli německo-francouzské hranice.

První naší zastávkou se stala Maginotova linie v okolí městečka Lembach, a to pevnost Four à Chaux [čti: fur a šo], jež byla vystavěna v letech 1930–1935. Dimenzována byla na bojové nasazení celého praporu se základním zázemím. Jednotlivé části pevnosti, s celkem třemi výsuvnými dělostřeleckými střílnami, byly propojeny 4,5 kilometrem chodeb. Po krátké zastavení u železobetonové pevnůstky Esch nedaleko Hattenu následovala prohlídka vynikající expozice umístěné v pěchotním srubu Abri přímo v Hattenu. Návštěvník tohoto muzea má možnost nahlédnout do detailně zařízených místností s věrnými figurínami, takže je celkový výjev velice uvěřitelný a tím i působivý.

Od Maginotovy linie se účastníci vydali jižněji přes Strasbourg do vysokých poloh Vogéz, kde se v lesnatých horách skrývá nacistický koncentrační tábor Natzweiler-Struthof. I zde, v táboře, který rovněž proslul brutálními pokusy na lidech, našlo svou smrt více než 200 československých občanů, jejichž památku byl u centrálního památníku položen věnec ČsOL.

Druhý den, neděle 30. června, byl nejslavnostnějším, neboť právě v ten den uplynulo 95 let od přísahy československých legionářů v Darney [darne], čímž byla roku 1918 uznána Československá armáda ve Francii, a to několik měsíců před vznikem státu, za jehož samostatnost dobrovolníci bojovali. Již ráno se proto mnozí účastníci pouti ustrojili do nebesky modrých stejnokrojů 21. a 22. čs. střeleckého pluku ve Francii. Průběh letošní slavnosti v Darney popsal již br. Ladislav Lenk ve svém článku ZDE.

Po osvěžení po náročném slavnostním aktu na přímém slunci a návštěvě zdejšího muzea Československých legií ve Francii se legionářský autobus vydal z Darney na místo opomíjené, přestože právě zde byly po přísaze nasazeny čs. pluky k boji. Jedná se o les Kreuzwald nad obcí Apach-le-Bas [apaš l ba]. Díky nepřerušenému zalesnění od konce první světové války je zde systém zákopů velice dobře zachován. Po zemi se zde doposud válejí nábojnice z kulometů i minometů, listí ukrývá ocelové kryty zákopů a zbytky ostnatého drátu. Přítomní si z těchto míst odnášeli silné dojmy.

Pak již následovala cesta na vojenský hřbitov v nedalekém Cernay [serne], kam byly na počátku 30. let 20. století soustředěny ostatky československých legionářů, kteří padli v boji nebo zemřeli následkem utržených zranění a útrap v lazaretech a do té doby byli pohřbeni na více místech této oblasti, jež se nachází nedaleko trojmezí Francie, Německa a Švýcarska. Pietní akt doprovázený státní vlajkou, historickým praporem 23. čs. střeleckého pluku a praporem ČsOL s četnými strážemi bratří ve stejnokrojích byl zakončen položením věnce k památníku se jmény čs. dobrovolníků.

Třetího dne zavítali účastníci pouti na vyvýšený památník Saint Mihiel [sén mi‘ijel] věnovaný významnému průlomu fronty v první světové válce, který uskutečnily americké jednotky. Zajímavostí je, že v době druhé světové války rovněž americké jednotky silně památník poškodily palbou, neboť vyvýšeninu zvolily německé jednotky za jednu ze svých obraných pozic v kraji. Další dopolední zastávkou bylo muzeum bitvy u Verdunu opět s vynikající výpravnou expozicí věnovanou této patologické bitvě, ve které za obrovských lidských i materiálních ztrát více rozhodovala politika než vojenská strategie. Mimořádným zážitkem byla prohlídka takřka legendární pevnosti Douaumont [duomón], která se stala jedním ze symbolů celé bitvy, o jejíž dobytí či udržení obě válčící strany usilovaly. Nedalekou pevnost Froideterre [fruadter] bylo možno prozkoumat na vlastní nebezpečí i zevnitř, včetně vnitřní zrezivělé konstrukce, a dokonce i děla ponechaného svému osudu v jedné ze střílen.

Na trase z Verdunu do Remeše se nachází u vesnice La Cheppe [la šep] další mezinárodní vojenský hřbitov, na němž jsou pohřbeni tři příslušníci 21. a 22. čs. stř. pluku. Rovněž na tomto místě uspořádali účastníci krátký pietní akt tak jako na všech místech posledního odpočinku čs. legionářů, které navštívili. Po příjezdu do Remeše se stalo prvním zastavením muzeum kapitulace, které v sobě skrývá zakonzervovanou místnost s původním vybavením, jak ji spatřujeme na fotografiích ze 7. května 1945, kdy zde poprvé kapitulovalo nacistické Německou. Druhou kapitulaci v Berlíně 8. května si, jak známo, z prestižních důvodů vymohl Sovětský svaz.

Následná podvečerní prohlídka historického jádra Remeše se stala změnou proti každodenním připomínkám války ve francouzském příhraničí. Hlavním objektem zájmu se stala remešská katedrála, místo korunovací francouzských králů, která byla vážně poškozena německým ostřelováním již v říjnu 1914.

V úterý 2. července, v den památné bitvy u Zborova, bylo prvními body náročného programu zastavení na hřbitově Jonchery [žónšery] a Souain-Perthes [suen pert], kde byli uctěni zde pohřbení čs. legionáři. Pietní akt následoval rovněž u pomníku padlých příslušníků armád bojujících v oblasti Champagne [šampaň], který se nachází jižně od nedaleké obce Sommepy-Tahure [sompy ta’yr], kde se konala další zastávka na americkém pomníku, jenž je zároveň rozhlednou, z níž je možné přehlédnou dosud patrné zákopy v krajině. V pahorcích jihovýchodně od Sommepy-Tahure se nacházejí celé zákopové systémy dosud dobře zachovalé. Některé jsou udržovány a slouží jako muzeum pod širým nebem. Návštěva jednoho z nich poskytla velice autentickou atmosféru.

Dalším pietním zastavením se stal mezinárodní vojenský hřbitov v Minaucourtu [minokur], rovněž jedno z početných míst posledního odpočinku našich krajanů padlých ve Francii. Další pietní akt se konal u kostnice Haute Chavauchée [ot šavoše] v lese nedaleko městečka Varennes-en-Argonne. Památník, vystavěný přímo u kráteru po jednom z podzemních odstřelů, nese krom jiného i nápis „Československo – I. čs. střelecká brigáda“ doplněný sdruženým znakem čtyř československých zemí. Následoval pietní akt na hřbitově u Chesters [šestr], kde jsou pohřbeni další příslušníci 21. a 22. čs. stř. pluku, kteří zemřeli v první světové válce. Na československém památníku se nachází pamětní deska Ministerstva národní obrany věnovaná vzpomínce na padlé v září 1924 ministrem Udržalem. Na kraji Chestersu se nachází krásná socha útočícího čs. legionáře z 22. čs. stř. pluku v nadživotní velikosti z bílého kamene. Památník odkazuje na útok, jenž byl z těchto míst veden na kótu 153, která se nachází na vyvýšenině východně od Chestersu. Po čestné stráži u tohoto pomníku byla právě prohlídka kóty 153 dalším bodem programu, byť vzhledem k parnu a hůře přístupnému terénu bylo její prohlédnutí věcí dobrovolnou. Okolí kóty je dnes zemědělsky obděláváno, meze jsou i díky tomu plné vyoraného vojenského materiálu, nechybí ani nikdy nerozmotaná klubka rezavého ostnatého drátu. Stejně zajímavým se stalo i projití vesnice Terron a jejího okolí, kde pod velením budoucího čs. generála Otakara Husáka bojovali v říjnových dnech roku 1918 příslušníci 21. čs. stř. pluku. Dodnes nalezneme v Terronu ulici generála Husáka či ulici Pražskou. Na okraji vsi jsou dodnes patrné úseky německých předsunutých zákopů, proti nimž naši legionáři obec bránili.

Středeční den začal návštěvou muzea v Compiègne [compjeň] věnovaného příměří z 11. listopadu 1918, které zde bylo podepsáno ve vagonu, v němž byla Francie nacistickým Německem donucena následně podepsat i kapitulaci v roce 1940. Na konci druhé světové války nacisti vagon zničili. Dnes je v muzeu vystaven vagon totožného typu, do něhož byly umístěny dochované autentické předměty z roku 1918. Bez zajímavosti jistě není, že v tomtéž typu vagonu se 21. prosince 1918 navrátil do vlasti T. G. Masaryk.

V Albert nás čekala prohlídka dalšího muzea věnovaného bitvě na Sommě v roce 1916. Expozice, umístěná v podzemních chodbách, navozovala pocity vojáků v zákopu, dotvářené četnými dioramaty. Část expozice byla ozvučena, procházeje chodbou bylo slyšet francouzské povely, střelbu z pušek a kulometů a výbuchy granátů. Na dalším místě trasy u malé osady Thiepval se nachází mohutný pomník v podobě stylizovaného vítězného oblouku, jenž je věnován památce mnoha desítek tisíc britských vojáků, kteří padli během několika málo dnů v bitvě na Sommě. Tragická válečná epizoda je dodnes považována za nejhorší porážku britské armády v celém trvání první světové války ve Francii. V blízkosti obce Vimy se nachází další naddimenzovaný památník věnovaný památce kanadských vojáků. V jeho blízkosti stojí i památník Marocké divize s čs. pamětní deskou věnovanou příslušníkům roty Nazdar, kteří v řadách jejího 1. pluku bojovali. Nedaleko je muzeum věnované bojům, které se zde odehrávaly a často byly vedeny pomocí odstřelů v tunelech vedoucích pod pozice nepřítele. Ohromné krátery jsou toho dodnes důkazem.

Zvláště jímavý byl pietní akt na československém válečném hřbitově u La Targette [la taržet], který od 60. let budovali Čechoslováci žijící ve Francii, zpravidla bývalí čs. dobrovolníci z první i druhé světové války. Právě těmito místy byl 9. května 1915 veden útok roty Nazdar na lesík La Folie, právě v okolních polích se nacházejí ostatky mnohých našich legionářů a také ztracený prapor roty Nazdar. Zdejší pláně jsou jedněmi z nejpamátnějších ve Francii pro naše novodobé dějiny.

Ve čtvrtek 4. července, poslední den vzpomínkové poutě, čekala její účastníky prohlídka muzea v Neuville Saint Vaast [nevil sen va], které bylo doslova napěchováno exponáty – mezi nejvzácnější pochopitelně patřil originál kompletního válečného stejnokroje čs. legionáře ve Francii. Jak tomu je zde v mnohých podobných malých muzeích zvykem, bylo možné si mnohé drobné památky na první světovou válku zakoupit, zpravidla v mnohem lepší kvalitě, než v jaké jsou k dostání u nás.

Poslední velkou zastávkou ve Francii byl mezinárodní vojenský hřbitov Notre Dame de Lorette a blízké muzeum. Poté již se autobus Ministerstva obrany ČR vydal přes Belgii zpět do vlasti, kam dorazil brzy ráno 8. července.

Z řad organizátorů je třeba poděkovat především br. Milanu Mojžíšovi, který se staral nejen o dodržování harmonogramu, ale měl přichystány i doprovodné materiály, mimo jiné tematické dokumentární a hrané filmy. I další členové osádky přispívali po čas cesty svými příspěvky, díky čemuž byl pochopitelně prožitek z navštívených míst silnější a představa o daných těžkých situacích plastičtější. Vzpomínková pouť přispěla nejen k precizování údajů o stavu čs. válečných hrobů ve Francii, ale nepochybně bude mít i kladný vliv na chystanou publikaci o příslušnících roty Nazdar.

Text a foto: Jiří Filip