Legionáři si připomněli 130. výročí narození prezidenta Edvarda Beneše

Dne 28. května 2014 uplynulo 130 let od narození prezidenta Edvarda Beneše. Členové Jednoty ČsOL v Kladně spolu s ostatními členy ČsOL, členy ČSBS, se zástupci Společnosti Edvarda Beneše a představiteli politického a veřejného života přijeli do Sezimova Ústí uctít jeho památku.

Edvard Beneš se společně s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem zasloužil o vznik samostatného Československa. Legionář Jaromír Smutný na první setkání s Edvardem Benešem ve Francii v roce 1917 vzpomínal takto: „Tu dával nám pokyny civilista drobné postavy. Nechtělo se nám uznat, že by tento mladý člověk byl nějak zvlášť oprávněným naším vůdcem. Imponoval nám však bezděky svými znalostmi, jistotou svého vystoupení a odrážel přátelsky a profesorsky celkem primitivní útoky nás vojáků a vždycky zvítězil.“ Jaromír Smutný přistál v Le Havru po návratu z Ruska. Ve vzpomínkách dále píše: „Když se seřadili, vítal je mladý muž – generální tajemník pařížské Národní rady dr. Edvard Beneš, požívající naprosté důvěry T. G. Masaryka.“  Tehdy v listopadu 1917 netušil, že se později stane jeho kancléřem a přítelem.

Vzpomínání zahájil vedoucí Úřadu vlády ČR pan Pavel Dvořák. V projevech zazněla slova uznání, připomínala se význačná období jeho života. Za válečné veterány vystoupil brigádní generál Miloslav Masopust, hovořil o legionáři Edvardu Benešovi, který stál u zrodu čs. legií ve Francii a Rusku. Jeho vyznání příslušníka 1. československého armádního sboru končilo slovy: „Děkujeme Vám, pane prezidente Beneši.“ Kardinál Dominik Duka řekl, že se dostavil, aby položil kytičku a uctil prezidenta osvoboditele. Dále vyzdvil, že Edvard Beneš dokázal národ sjednotit, a zmínil se i o kardinálu Beranovi a otci Edvarda Beneše. Na závěr zazněla modlitba patriarchy Církve československé husitské, Tomáše Butty. Věnec za ČsOL položila delegace ve složení brigádní generál Miloslav Masopust, plk. Václav Přibyl a tajemník ČsOL Mgr. Filip Procházka.

Po skončení pietního aktu jsme si prohlédli vilu manželů Benešových. Odborný výklad nás provázel po vile i zahradě. Vila byla vystavena v letech 1930–1931 podle projektu arch. Petra Kropáčka. Vypracování projektu i stavby probíhaly za přímé účasti manželů Benešových. Jejich přáním bylo, aby vila připomínala styl domů v jižní Francii. Vila byla dostavěna v roce 1937. V listopadu sepsala Hana Benešová závěť, v níž odkázala vilu s pozemky Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře. Od roku 1975 byla převedena do majetku Úřadu předsedy vlády ČSSR. V letech 2006 až 2009 prošla náročnou obnovou. Dnes je důstojným památníkem Hany a Edvarda Benešových a slouží jako reprezentační prostory předsedy vlády. Zahrada je koncipována dle zásad anglického krajinářského parku, autorem se stal architekt Otokar Fierlinger. O zahradu se staral zahradník, ale také Hana a Edvard Benešovi. Zahradničení patřilo k jejich velké zálibě a také relaxaci. Průvodkyně nám ukázala i letní domy diplomatů Ludvíka Strimpla a Zdeňka Fierlingera a také místo na řece Lužnici, kam se manželé Benešovi chodili koupat. Své vyprávění ukončila informací o Sezimově Ústí, jeho rozvoji, ke kterému došlo zásluhou Edvarda Beneše a že oba byli v tomto městečku velmi oblíbeni. Rakev s ostatky našeho druhého prezidenta byla uložena do hrobu 10. září 1948, urna s popelem Hany Benešové 6. června 1975. Oba jsou opět spolu a v místě, které velmi milovali.  

Při procházce zahradou jsem si vzpomněla na vyprávění mého strýce Václava Koukala, který mi vyprávěl, že jeho bratr, pilot 310. a později 312. československé stíhací perutě RAF Josef Koukal, dostal od Hany Benešové Karafiátovy Broučky s věnováním. Knížka byla pro jeho syna, který se narodil v roce 1939 a on ho mohl obejmout až po skončení války. Dokreslilo to vyprávění paní průvodkyně o Haně Benešové.

Po návratu do Prahy nás bratr Matoušek ještě pozval na koncert na HAMU. Slavnostní koncert pro oběti nacismu se konal v sále Bohuslava Martinů. Záštitu převzal premiér ČR Bohuslav Sobotka. Před zahájením koncertu promluvily zástupkyně Živé paměti, nuceně nasazený pan Miloš Dobiáš, ročník 1924. Hovořil o knize svých vzpomínek a vyslovil přání, aby se nikdy nezapomnělo, co válka přinesla. Zvolil jeden příběh o mladíkovi Brunovi, který se stal otrokem, pak číslem, zažíval stále větší útrapy a nakonec zahynul na sklonku války. Další z nuceně nasazených paní Jarmila Pláteníková zdůraznila, že je šťastná, že přežila, má radost ze svobodné země. Přála by si, aby se nezapomínalo, aby netrpěli nadarmo. 

Na programu byly ukázky z díla W. A. Mozarta, George Crumba, Antonína Dvořáka. Seibertová sklidila za svůj zpěv zasloužený potlesk. Koncert byl zakončen improvizací na známou píseň Edith Piaf Nelituji ničeho v podání klavíristy Michala Worka. Při odchodu jsme se pozdravili s Hanou Hnátovou, sestrou Arnošta Lustiga, která 19. května společně s Evou Lustigovou navštívila Kladno na naší akci, která byla věnována vzpomínce na Arnošta Lustiga.

Byl to příjemný den, plný nových dojmů. Moc si vážíme toho, že jsme se těchto akcí mohli zúčastnit.

text sstr. Eva Aremeanová, předsedkyně Jednoty ČsOL v Kladně, foto br. Stanislav Pítr