Cesta po bojištích na Slovensku

U příležitosti 95. výročí války o Slovensko podniklo Ministerstvo obrany ČR s Československou obcí legionářskou výzkumnou a vzpomínkovou cestu po stopách našich hrdinů.

Armádní caravella vyrazila s pěti účastníky z Prahy v úterý 29. dubna 2014 v deset hodin večer a další dva účastníky vyzvedla v Brně a ve slovenském Púchově. Nad ránem pak dosáhla východního Slovenska a v půl osmé ráno dorazila do Kysaku, vsi u důležitého železničního uzlu na půl cesty mezi Prešovem a Košicemi. Společně s panen starostou Ľubomírem Krajňákem jsme dorazili na místní hřbitov, kde se nachází pomník příslušníkům II. praporu 30. pěšího pluku, kteří padli v boji, jenž se poměrem sil zapsal do dějin československého vojenství.

Dne 11. června 1919 zaútočilo 300 Čechoslováků na dva pluky maďarských bolševiků, které držely nádraží a okolí. Poměr sil tak byl 1:13! Překvapivý útok z kopců do údolí vedl zpočátku k panickému ústupu Maďarů, ale posily, jež brzy dorazily od Trebejova, postup Čechoslováků zastavily. Při ústupu padlo celkem 13 našich hrdinů, z nichž je deset pohřbeno právě v Kysaku. Zvláště hrdinsky zemřel dvaadvacetiletý velitel roty poručík Rostislav Štěpánek, který se po vydání rozkazu k ústupu zabarikádoval v budově tamního notáře a střelbou zdržoval postup Maďarů do chvíle, než mu zůstal poslední náboj. Ten si nechal pro sebe.

S panem starostou Krajňákem jsme uctili památku padlých položením věnce ČsOL k pomníku, v jehož blízkosti se rovněž nachází hroby 20 Maďarů, kteří v boji s Čechoslováky padli. Mnohé bolševiky však odnesla řeka Hornád, kterou se při prvotním ústupu pokusili překonat, když zjistili, že most do Trebejova je Čechoslováky přesně postřelován. Úsměvnou epizodou byl návrat ze hřbitova, kdy se místní pracovník technických služeb zeptal pana starosty, jestli tedy má ještě na hřbitově sekat trávu. V Kysaku jsme totiž byli hlášeni až o dvě hodiny později…

Další naše cesta vedla do blízkých Obišovců, kde jsme chtěli nalézt pomník, který právě sem umisťovala popiska historické fotografie. Z diskuse s panem starostou Peterem Kišidayem vyplynulo, že na snímku je před chvílí navštívený pomník v Kysaku, který jen doznal určitých změn. Příjemným zjištěním bylo, že pan starosta je sám přímým potomkem československého legionáře.

V Košickej Belej nás přivítal pan starosta Jozef Petkáč, který je ve funkci teprve od doplňovacích voleb ze začátku letošního roku. Za svůj cíl si bere splacení dluhů předchozího vedení, na což věnuje polovinu svého starostenského platu. S panem starostou jsme uctili památku 21 vojínů I. praporu 30. pěšího pluku, kteří zde padli při bojích s maďarskými bolševiky ve dnech 8.-9., ale především 18. června 1919. Následně nás místní lesníci džípy vyvezli prudkým stoupáním na Železný vrch, kde byla před exhumací v roce 1922 pohřbena část zde padlých Čechoslováků. U pomníku, jenž byl v roce 2000 obnoven mimo jiné péčí Českého spolku na Slovensku se sídlem v Košicích, se odehrál krátký pietní akt.

Následně jsme zamířili do Medzevu, kde nás na městském úřadě přivítala paní primátorka Valéria Flachbartová a pan prezident Slovenské republiky (1999–2004) Rudolf Schuster. Pan prezident nám velice poutavě přiblížil historii Medzevu a zdejší fenomén hamernictví, stejně jako osvětlil svůj mantácký původ. V Medzevu je totiž silný podíl obyvatel, jejichž předci do tohoto kraje přicházeli již od 13. století coby řemeslníci z německých krajů. Na místním hřbitově jsme u památníku, jenž byl financován rovněž Košickou župou ČsOL, společně uctili padlé příslušníky 32. čs. střeleckého pluku italských legií, kteří zde padli při červnových operacích roku 1919. Shodou tragických okolností se jedná o 21 vojínů jako v Košickej Belej. Pan prezident Schuster nás pak provedl výstavou zdejšího muzea kinematografie.

V Košících jsme se večer setkali s předsedou Českého spolku na Slovensku panem Pavlem Doležalem a předsedkyní košické pobočky paní Dagmar Takácsovou. S nimi jsme projednávali záležitosti kolem obnovy a péče o válečné hroby a rovněž spolupráci českých spolků s ČsOL.

Na druhý den byla první zastávkou Turňa nad Bodvou. Až sem vede pamětní stezka z Kysaku, která sleduje cesty, po kterých se přesouvali při bojových operacích roku 1919 legionáři a čs. domácí vojsko. U zdejšího památníku s hroby 23 čs. vojáků jsme se starostou Pavolem Molnárem položili věnec. V bezprostřední blízkosti se nachází i kámen míru, spojující dnes Slováky, Maďary i Čechy, a pod návrším se nachází pomník prvního startu mezinárodního mírového maratonu Turňa – Košice, jenž se uskutečnil roku 1924. Poté naše cesta směřovala do Lučence, který rovněž zažil tvrdé boje při zajišťování Slovenska a kde jsme uctili památku padlých u místního pomníku. Pan Milan Vitéz nás následně dovedl na odlehlé místo v lese za Lučencem, kde před nedávnem nalezl hrob Josefa Bednáře z 12. pěšího pluku, jenž zde padl 30. května 1919 a jehož památku jsme rovněž uctili. Ve Zvoleni jsme se setkali s panem Štefanem Hvojníkem a s ním uctili památku gen. Josefa Šnejdárka, jehož paměti se chystá pan Hvojník nově vydat. Hrob Josefa Vodolana ze 102. pěšího pluku jsme uctili na hřbitově ve Sliači a u nedalekého Badína jsme obhlédli pozůstatky pomníku osvoboditelů Slovenska.

V pátek 2. května jsme za deštivého počasí dorazili do Dekýše, kde nás starosta obce Jozef Bucha dovedl na místo zaniklého starého hřbitova, kde byl označen dřevěným křížem hrob sedmi československých vojáků, kteří tu padli mezi 15. a 22. červnem 1919. Nedaleko za maďarskými hranicemi v Balassa Gyarmatu nás čekal hrob 10 čs. vojáků, kteří zde padli v boji s Maďary – mnozí již na přelomu ledna a února 1919. V Šahách se nachází pohřebiště dvou desítek čs. vojáků, v Ipelském Sokolci jsou na kraji hřbitova pohřbeni tři naši padlí, v Pastovcích jsou pohřbeni dva příslušníci elitního 39. čs. pluku – výzvědného italských legií, a velké pohřebiště našich obětí se nachází ve Štúrově, kde jsou pohřbeni i představitelé místní ČsOL. V Komárně je pomník 28 našich padlých a v Bajči se nachází pomník padlým 7. domobraneckého praporu z Itálie. Na všech těchto místech jsme malým věncem uctili památku padlých.

Sobota byla věnována památce gen. Milana Rastislava Štefánika v jeho rodném kraji. Dopoledne byla uspořádána tradiční pieta na Bradle, kde je Štefánik pohřben. Události byl přítomen i dosluhující prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič, který nejprve navštívil kostel v Košariskách, před kterým mu čestnou stráž vytvořili bratři z královehradecké, mladoboleslavské, brněnské, valtické či hodonínské jednoty ČsOL v legionářských stejnokrojích. Na samotném Bradle bylo letos přítomno zřejmě více Čechů, než Slováků nejen díky našim zástupům, ale především díky přítomnosti zástupců českého sokolstva. Zástupci ČsOL vedení br. Tomášem Pilvouskem, členem Republikového výboru ČsOL, položili k hrobu předního československého legionáře gen. Štefánika věnec. Spolu s dalšími se odebrali zpět do Košariských, kde se odpoledne odehrála vernisáž výstavy o bojích na Těšínsku a Slovensku v letech 1918–1919, na níž s projevem vystoupil za ČsOL br. František Trávníček. Naše sedmičlenná delegace využila následující volný čas a vydala se do nedaleké Prietrže, kde se setkala s vedením obce v čele se starostkou Danou Blažkovou, s níž jsme uctili památku padlých u místního pomníku a navštívili pamětní desku na rodném domě Dušana Hataly. Tento příslušník 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“ padl u ruského Bachmače 10. března 1918. Dle vzpomínek spolubojovníku se probíjel německými jednotkami s revolverem a sekerou…

Na dvoře rodné fary gen. Štefánika v Košariskách byla ČsOL od rodné vsi darována kopie praporu Československé národní rady z období boje za svobodný československý stát. S projevem zde vystoupila jak starostka Anna Abramovičová, nový ředitel Slovenského národního muzea Viktor Jasaň, tak člen Republikového výboru ČsOL br. Tomáš Pilvousek. Právě z fary následně vyšel průvod s pochodněmi, který zamířil opět na Bradla, kde za čestné stráže legionářů proběhly další projevy věnované památce gen. Štefánika a celé setkání bylo tradičně zakončeno zapálením vater.

Na druhý den 4. května, v den výročí Štefánikovy tragické smrti, jsme se společně se zástupci mladoboleslavské a královehradecké jednoty přepravili do Ivanky pri Dunaji a uctili místo, kde došlo před 95 lety k havárii italského letadla, kterým se gen. Štefánik se svým doprovodem po mnoha válečných letech vracel do vlasti, aby zde převzal velení nad operacemi proti snahám Maďarů o obsazení Slovenska. Přímo v Bratislavě jsme pak položili věnec ČsOL k monumentálnímu pomníku gen. Štefánika na dunajském nábřeží. Kopie pomníku, jejímž autorem je Bohumil Kafka (autor sochy Jana Žižky z Trocnova na Vítkově), byla odhalena před pěti lety.

Jednalo se o poslední oficiální bod několikadenního programu, který přinesl mnohé nové poznatky a doplnil i českou evidenci válečných hrobů. Na závěr je třeba poděkovat jak za podporu Ministerstva obrany ČR a Československé obce legionářské, tak jmenovitě Ing. Pavlu Filipkovi, jenž má na MO ČR na starost právě evidenci válečných hrobů v zahraničí, tak br. PhDr. Ferdinandu Vrábelovi, který nám byl na Slovensku nepostradatelným průvodcem.

text br. Jiří Filip, foto bři. J. Filip, F. Vrábel a Jan Juřena