Vojenská neděle 2016

Ve Strážnickém skanzenu se 25. září opět rozštěkaly kulomety, zaskřípaly pásy a zavoněl dým střelného prachu. Konal se totiž již 4. ročník akce Vojenská neděle (první ročník proběhl pod názvem „Vojenské odpoledne“). Letošní ročník se nesl v duchu první republiky i tzv. Jatkosoty (finsko-sovětské pokračovací války z roku 1944). Počasí nám přálo a na dvě bojové ukázky, dvě módní přehlídky, cvičení jednotlivých armád a mnoho dalšího se přišlo podívat přes 820 návštěvníků.

Vojenská neděle se již druhým rokem konala za finanční podpory Ministerstva obrany ČR. Jako velmi plodná se ukázala spolupráce Československé obce legionářské a Národního ústavu lidové kultury za účasti řady klubů vojenské historie. NÚLK poskytl pro akci prvotřídní dobové zázemí – prostory Muzea vesnice jihovýchodní Moravy, tedy prostředí představující jihomoravskou vesnici přelomu 19. a 20. století. Členové ČsOL zase přinesli know-how – vytvořili projekt celé akce, střelnici, program a ideovou koncepci. Scénáře jednotlivých bitev si již připravili členové klubů vojenské historie. Scénář bojové ukázky „Manévry čs. armády 1935“ vytvořili členové Klubu vojenské historie Slovácko spolu s přípravou bojiště dle dobových předpisů. Námět, scénář a komentář bojové ukázky Tali-Ihantala 1944 připravili členové KVH Patria, jakožto i bojiště. Cvičení telegrafistů čs. armády provedli členové KVH HP 19 a Praporu SOS Falknov nad Ohří. Cvičení finské armády vedl Jan Kule z KVH Patria. Velmi líbivé body programu – dvě dobové módní přehlídky si připravil spolek Prvorepubliková móda pod taktovkou Marie Létalové. Po pronesení zahajovacího slova ředitelem NÚLK dr. Martinem Šimšou a za ČsOL br. Lukášem Lexou následovalo vystoupení mažoretek Mia pod vedením Dobromily Hutařové, jež trénují pod hlavičkou strážnického Orla. Diváci si tedy mohli odpočinout od vojenství u těchto civilních vstupů, jimiž byl ryze vojenský program proložen. Na návštěvníky ale čekaly také naučné výstavky uniforem v jednotlivých objektech Skanzenu doplněné o promítání dokumentů o historii čs. armády. V jednom z objektů se nacházela výstavka uniforem a výstroje čs. legií a Slovácké brigády, což byla jednotka působící na počátku první republiky na jihu Moravy, ale i ve sporech o Těšínsko a Slovensko. Tento vojenský útvar doplňovaný hlavně vojáky z jihu Moravy sehrál důležitou roli při konsolidaci poměrů rodícího se Československa v jižních regionech Moravy, jež se snažily odtrhnout a připojit k republice Deutsch-Österreich. V dalším objektu se nacházel štáb čs. armády se spojařským vybavením a v jedné ze stodol byly vystaveny originální uniformy čs. armády z 30. let. V jedné selské usedlosti se zabydleli Finové, kteří předvedli vybavení finských vojáků a znázornili prostory ubikace finské armády. Ve venkovních prostorech se nacházel tábor Rudé armády a ležení čs. armády s výstavkou zbraní a výstroje, polní kuchyní a historickou vojenskou technikou – replikami Obrněného automobilu vz.30 a tančíku vz.33.

V 11.00 začala první bojová ukázka Tali-Ihantala 1944. V ní se utkali vojáci finské armády s pěchotou Rudé armády podporovanou kozáckou jízdou a sajdkárovým motocyklem. Ve skutečnosti v prostoru Tali-Ihantala zastavila finská armáda 3krát početnějšího nepřítele a tato bitva se stala patrně největším úspěchem finského vojska za druhé světové války. Ve 14 hodin se opět rozezněla hudba pušek a kulometů, protože započala rekonstrukce bojových cvičení čs. branné moci, jež se konala v roce 1935 ve Strážnici a okolí, pojmenovaná „Manévry čs. armády 1935“. Pro obyvatele Strážnice to ale nebylo cvičení první a v době první republiky ani ne jediné, které na Strážnicku proběhlo. Toto cvičení se ale vrylo občanům města pod kůži více, než veškerá ostatní, protože probíhalo i přímo ve městě a řada z obyvatel měla ještě v živé paměti první světovou válku a ve vzduchu již visela válka další. Průběh a atmosféru tohoto cvičení zaznamenal v kronice města Strážnice literát Jan Skácel. „V prázdninách bylo v našem kraji veliké cvičení vojenské. Přijelo sem mnoho vojska, cyklisté, pěší, jezdci, tanky a obrněná auta. Hlavní boj směřoval do hor, proti armádě postupující ze Slovenska. Bylo dost podívané, zvláště v den útoků, kdy ve městě se ukrývala malá, pestře pomalovaná obrněná auta, ze kterých trčely hlavně kulometů; kdy letci kroužili nad městem a spouštěli depeše, a najednou vyrazila z Mezibranské ulice u lékárny jízda, pronásledovaná obrněnými auty; poukrývaná jiná auta vyrazila z uliček a pronásledovala jízdu také za živé střelby z kulometů, koně se plašili, úprkem letěli Masarykovou ulicí za město – všichni diváci si mysleli v té chvíli, jak by to vypadalo v opravdové válce, o níž se stále mluví, jakoby už hrozila…“ Bohužel se z tohoto cvičení nedochovaly originální fotografie, proto můžeme jen odhadovat jejich průběh a použitou techniku. Námětem cvičení se stalo napadení čs. armády (modrá barva rozlišovacích prvků na přilbách) německou armádou (červená barva). Opevněnou zákopovou linii modrých obránců s palebným postavením těžkého kulometu nejprve obeznali dragouni při jezdeckém průzkumu. Ve druhé fázi scénáře se vydala na průzkum bojem pěchota podporovaná útočnou vozbou – zastoupenou tančíkem vz.33. Po této rekognoskaci terénu a pozic obránců se červení vydali na hlavní frontální útok s nasazením všech dostupných jednotek. Přes poruchu těžkého kulometu se modrým podařilo zastavit útočníky povoláním OA vz.30 ze zálohy. Červení ovšem využili momentu překvapení a rychlým bočním obchvatem za pomoci granátů vyřadili OA vz.30 z boje a následně se se zbytkem útočících vojsk vydali k dobytí pozic obránců. Cvičení ukončil hvizd píšťalky rozhodčího cvičení – štábního kapitána hraničářského praporu 5. Po závěrečném defilé a nástupu jednotek proběhlo vyhodnocení cvičení a zazněla hymna Československa. Manévrům dle dobových zvyklostí přihlíželi místní obyvatelé, ale i legionář a člen Sokola.

V průběhu dne neutrpěl újmu žádný účastník ani divák. Naopak si diváci odnesli řadu informací o vojenské technice, průběhu cvičení i bojích o Karélii. Nezbývá než věřit v jejich spokojenost a že nám zachovají přízeň i v příštím roce, kdy si připomeneme 100. výročí bitvy u Zborova. Po letošní vojenské neděli zůstanou jen vzpomínky, fotografie a videozáznamy, a to jak divácké, tak profesionálního kameramana, jež pořízené záznamy aktuálně zpracovává do minidokumentu. Na závěr bych chtěl poděkovat všem účinkujícím (kterých se sešlo přes 80 z celé ČR, Slovenska i Polska) za jejich skvělé výkony a to, že se podíleli na naší akci.

text: br. Lukáš Lexa

foto: Veronika Kolajová, Lukáš Lexa, Zdeněk Bobčík, Dušan Prachař, Petr Turek – Hodonínský deník, Martin Ráček, Tomáš Labounek