Projekt Legiovlak si připsal další vynikající úspěch, kterým je bezesporu jeho dvouměsíční jízda Slovenskem. 

Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany SR, Nadačním fondem Legie 100, Železnicemi SR, Nadací Milana Rastislava Štefánika Bratislava, Klubem historické techniky Zvolen, Slovenským technickým muzeem a Muzejně-dokumentačním centrem Bratislava uspořádala celkem devět zastávek Legiovlaku počínaje Žilinou, dále v Dolném Kubíně, Popradu, Medzilaborcích, Humenném, Košicích, Zvolenu, Nitře a na závěr v Hlavním městě Bratislavě.

Již první zastávka, která začala 1. srpna v Žilině, ukázala, že přijetí Legiovlaku Slováky se ponese v nebývale vstřícné atmosféře a s upřímným. Důkazem vážnosti, která byla projektu dána, se stala přítomnost nejvyšších představitelů slovenských ústavní a vojenských činitelů. Ze strany ČsOL pak do Žiliny vážil cestu její předseda br. Pavel Budinský.

Přítomný ministr obrany SR Peter Gajdoš u příležitosti slavnostního zahájení cesty mimo jiné uvedl: „Som presvedčený, že históriu vlastného národa si treba ctiť. Aj takýmto spôsobom chceme zvýšiť povedomie občanov Slovenskej republiky o histórii prvej svetovej vojny. Na budúci rok oslávime storočnicu vzniku samostatnej Československej republiky, štátu Čechov a Slovákov. A aj tu by som rád vyzdvihol úlohu Milana Rastislava Štefánika, ktorá je nezmazateľná a spojená s históriou československého štátu a Legiovlaku.“

Předseda ČsOL br. Pavel Budinský zdůraznil, že Legiovlak „chce být nositelem Masarykových i Štefánikových myšlenek o demokracii a svobodě jednoho národa, tehdy československého, dnes bratrském českém a slovenském národě.“

Již žilinská zastávka příjemně překvapila návštěvností, když zde za šest dní dorazilo na Legiovlak 4 000 návštěvníků. Zcela nejvyšší návštěvnost při slovenských zastávkách zažil Legiovlak v Košicích, kde si k němu našlo cestu přes 20 000 zájemců o historii československých legií. Celkem si unikátní pojízdné muzeum připsalo svou cestou po Slovensku téměř 50 000 návštěvníků, z čehož 5 000 bylo zásluhou organizovaných exkurzí žáků a studentů místních škol.

text: br. Jiří Filip

LEGIOVLAK NA SLOVENSKU POHLEDEM JEHO OSÁDKY

Medzilaborce

Střídání vlakových směn proběhlo v pondělí 14. srpna ve večerních hodinách, čerstvé síly „jedničky“ byly dovezeny tajemníkem projektu Legie 100 br. Jiřím Charfreitagem. Legiovlak dorazil do Medzilaborců pár okamžiků před námi, proto jsme obligátní přípravu výstavy, jako třeba schody, exponáty, přípojku elektrické energie apod. provedli společnými silami s druhou směnou. Následujícího dne jsme vyrazili coby úderná skupina, v čele s přednostou stanice Humenné, k pomníku České družiny, kde se uskutečnil pietní akt. Poté nás čekalo slavnostní zahájení zastávky Legiovlaku, které nás ohromilo pro nás nezvyklou pompézností, která však provázela všechna zahájení na Slovensku. Po ceremoniích a první prohlídce se však nedostavil tradiční útlum návštěvnosti, jak tomu bývá jinde. Naopak, hned v prvním dni by se těžko hledalo nějaké hluché místo, návštěvnost byla obrovská. Na místě nám zdatně asistovali kolegové z KVH Beskydy, kteří na poli oprav válečných hřbitovů a badatelské činnosti zaměřené na karpatské bojiště v letech 1914–1915, odvádějí skvělou práci. Po zavíračce se někteří vydali na obhlídku obce, která je tolik úzce spjata s českými osudy za světové války. Na druhý den byla návštěvnost poněkud nižší, nicméně i tak stále slušná. Bylo evidentní, že většina místních neponechala nic náhodě a navštívila nás již prvního dne. K večeru jsme sbalili výstavu a ráno jsme již uháněli malebnou krajinou na další zastavení.

Humenné

Po přistavení soupravy na vyhlédnuté místo nás opustila mašinka Sergej a my se pustili do příprav výstavy. Krátce po skončení prací nás dostihl člen Republikového výboru ČsOL br. Ferdinand Vrábel, který přijel s úmyslem přenocovat na Legiovlaku až do zahájení, a v jehož příjemné společnosti jsme strávili večer. Zahajovací ceremonie už nás nepřekvapily, stejně tak jsme rádi přivítali kamarády z KVH Beskydy i pány z regrutačného stredista Ozbrojených sil Slovenskej republiky. Naopak nás velice překvapil přednosta stanice, který nás vítal velice srdečně a po vzájemné výměně darů si odpoledne pozval zástupce posádky Legiovlaku, aby je mohl ve své kanceláři pohostit. Celkově vzato, i náš několikadenní pobyt v Humenném, silná návštěvnost, milí lidé a krásné město, které skýtalo mnohé k objevování, v nás zanechal pozitivní dojem. Pomyslnou tečkou pak byla nezištná pomoc od zmiňovaných kolegů z KVH Beskydy, kteří nám dokázali v poslední chvíli sehnat zdatného řemeslníka ze svých řad, aby opravil schody do jednoho z vagonů.

Košice

Legiovlak v Košicích představoval jedinečnou zkušenost. Náročná přeprava vagónů na trailerech na Hlavnú ulici byla pouze začátkem. Samo nezvyklé umístění výstavy, jaký to rozdíl mezi nádražím a centrem kosmopolitního města, slibovalo řadu změn, na které si musela posádka uvyknout a uzpůsobit jim svůj už tak dosti nezvyklý způsob života. Naštěstí osnovatel této akce, pan Melich ze Slovenského technického muzea v Košicích, udělal maximum pro to, aby tyto změny vyvážil jinými benefity. Největším přínosem však bezesporu byla obrovská návštěvnost, která oproti očekávání příliš nepolevila ani v druhé polovině našeho pobytu zde. Kdyby existovala učebnice o tom, jak provozovat Legiovlak, našemu pobytu v Košicích by v ní byla jistě vyhrazena celá kapitola. A jako jinde, i zde nás překvapilo velké množství srdečných lidí, vzhledem k pohnuté historii města je zde i velké množství čechoslovakistů, kteří svým obdivem a chválou celého projektu a vzpomínkách na Československo, často uváděli posádku až k rozpakům.

text: br. Petr Čížek