Odešel Václav Hanf, jeden z dětských pamětníků vyhlazení Lidic

Členové Jednoty ČsOL v Kladně se dozvěděli smutnou zprávu, po těžké nemoci zemřel Václav Hanf. Jeho nelehký životní osud se zakončil v sobotu 18. února 2017 ve věku nedožitých 83 let. Každoročně jsme se s ním potkávali v Lidicích, u příležitosti tragického výročí vypálení Lidic. 

Václav se narodil 5. června 1934 v rodině Václava a Anny Hanfových v Lidicích. Vyrůstal se dvěma staršími sestrami. Otec pracoval jako horník a působil jako velitel lidických hasičů. Maminka se starala o děti a domácnost, občas vypomáhala u místních sedláků na poli. V Lidicích žila také jeho babička s dědečkem, maminčiny rodiče. Když nacisté obsadili Lidice, končil 2. třídu. S maminkou a sestrami strávil noc na 10. června v lidické škole společně s ostatními dětmi a jejich maminkami. Pak byli všichni převezeni do kladenského gymnázia, kde v tělocvičně strávili dvě noci. V té době netušil, že tatínek už nežije. Němci nařídili, že se musí oddělit děti od matek. Václavovi bylo 8, sestře Anně 10 a Marii 12 let. Sestry mamince daly slib, že se o bratra postarají. Svůj slib dodržely. Obě děvčata byla vybrána do skupiny určené k převýchově. Statečná Marie přesvědčila esesáka, aby bratra vzal také, že se o něj musí postarat. Tím mu vlastně zachránila život. Ostatní děti pak zahynuly v Chelmnu. Václav se sestrami žil v dětském domově v Puszczykowu, německy Puschkau. Všechny děti musely mluvit německy a čekaly na adopci. Elisabeth Straussová, která v domově pracovala, adoptovala Annu Hanfovou a ta, vědoma si slibu mamince, se přimluvila, a tak si vzala i Václava. Dostal jméno Hans Joachim Strauss. O sestře Marušce do konce války nevěděl, jak později vzpomínal. Malý Václav se s novým prostředím vyrovnával velmi těžce. Nechtěl chodit do školy, byly s ním výchovné problémy, a proto ho paní Straussová vrátila do dětského tábora v Oberweisu. Začátkem roku 1943 prošel třemi tábory Hitlerjugend. Dostal také nové jméno Wenzel Jan. Těsně před vánočními svátky ho 23. prosince 1945 ve sběrném táboře u Salzburgu našla Josefina Napravilová, která ho dovezla do Československa. Válku přežily i obě jeho sestry. Maminka zahynula v koncentračním táboře Ravensbrück. Po válce se oženil se Zdenou Žočkovou, vychovávali děti, bydleli v Lidicích. V 70. letech se přestěhoval s rodinnou do severních Čech, pracovali na zámku Navarov, kde vedli hotel. Žili v Bohdalovicích u Velkých Hamrů.

Naposledy jsem si s ním a jeho synem povídala loni v červnu v Lidicích. Měl dvě velké záliby, myslivost a rybaření. Rád vyprávěl o svém rybaření a úlovcích v Norsku, které za tímto účelem čtyřikrát navštívil. Pro mne je jméno Václava Hanfa spjato s Josefinou Napravilovou. Nejprve jsem se dozvěděla, že zemřel 19. února. Hned se mi vybavilo datum úmrtí paní Josefiny. Zemřela 19. února 2014, krátce po svých 100. narozeninách. Pamatuji si to, protože tehdy jsem si připomínala 10. výročí úmrtí mojí maminky. Teprve, když jsem si přečetla parte, jsem se dozvěděla, že umřel o den dříve. Josefinu Napravilovou považoval za svoji maminku a ona ho láskyplně nazývala svým Venouškem. Paní Josefina se při každém jejich setkání celá rozzářila. Bylo tomu tak i při setkání v Lidicích v červnu 2013, kdy si domlouvali blízkou oslavu jejich 100. narozenin. Josefína Napravilová se po skončení 2. světové války zapojila do pátrání po českých dětech včetně lidických. Celkem se jí podařilo dohledat 40 dětí, které byly zavlečeny po celé Evropě. Jedním z nich byl i její milovaný Venoušek.

Pohřeb se konal 25. února ve 13 hod. ve smuteční síni kladenského hřbitova. Rozloučit se přišli přátelé a známí. Nechyběly lidické děti, Pavel Horešovský, Marie Šupíková, kamarád Vašek Zelenka, který s ním strávil kruté válečné časy v Oberweisu v rakouských Alpách, spolu udržovali kontakt nejdéle. Byl to právě Vašek Zelenka, který se o kamaráda staral, když byl potrestán za rozbití lustru pobytem 10 dní v temnici o chlebu a vodě, nosil mu tam jídlo, které mu zbylo. Z Lidic přijela také lidická žena Miloslava Kalibová, starostka Veronika Kellerová a další. Za ČsOL Kladno kytici položili Eva Armeanová, Stanislav Pítr a Vladislava Ledvinková. Na přání rodiny se smutečním projevem vystoupil Milouš Červencl. Připomenul životní mezníky jeho nelehké životní pouti. Čestnou stráž u rakve stálo šest myslivců. Za myslivecký spolek mu kamarád, dle tradice, na rakev položil větvičku jehličí, symbol posledního lovu. Na závěr zazněla píseň „Už troubějí na horách jeleni“ a myslivci, kteří stáli čestnou stráž, na rakev položili zelené větvičky, které měli za kloboukem a tím vzdali úctu svému kamarádu Vaškovi.

Do kondolence jsme napsali: „Odešel dobrý člověk, zůstanou vzpomínky“. 

Čest jeho památce!

text: ses. Eva Armeanová

foto: br. Stanislav Pítr