Ve Valašských Kloboukách odhalili novou pamětní desku

Těsně před koncem roku 2022, v úterý 27. prosince, proběhlo ve Valašských Kloboukách odhalení pamětní desky legionáře Jana Valčíka z Tichova, na rodinném hrobě rodiny Valčíkových. Legionář Jan Valčík byl členem 4. československého střeleckého pluku Prokopa Velikého, se kterým prodělal těžké boje v Povolží a na Nikolajevské frontě. Do vlasti se vrátil v roce 1920 na palubě lodi America. Ve svém rodném Tichově vychoval čtyři dcery, živil se jako rolník a cestář, a zároveň byl členem Jednoty Československé obce legionářské ve Valašských Kloboukách. Jan Valčík byl vzdáleným příbuzným Josefa Valčíka, jednoho z příslušníků paravýsadku Silver A, který statečně padl spolu se svými druhy v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Pietního aktu se zúčastnila rodina po Janu Valčíkovi i starosta města Valašské Klobouky Josef Bělaška. Tato milá akce se nesla v duchu vzpomínky na Jana Valčíka a jeho účasti v legiích. Po ukončení oficiální části pietního aktu přítomní navštívili všechny hroby legionářů a vzpomenuli také na ně. Našim úkolem je zmapovat a označit legionářské hroby nejen ve Valašských Kloboukách ale ve všech okolních obcích. V současné době jednáme s rodinami po legionářích, aby nechali hrob svého předka takto označit. Závěrem vzpomínky patřily také všem padlým vojákům ze světových válek, bez ohledu na bojující stranu.

Jan Valčík

Narodil se 9. dubna 1883 v Tichově č. p. 89 Janu Valčíkovi, rolníkovi v Tichově a jeho ženě Veronice Krahulíkové. Vychodil obecnou školu a živil se jako rolník. Ještě před válkou se stihl Valčík oženit a to s Marianou Kostkovou. Stalo se tak 14. ledna 1913 v Tichově. Po vyhlášení války odešel na frontu v řadách 25. zeměbraneckého pěšího pluku z Kroměříže. Odešel na východní frontu, kde ale pár dní před Vánocemi 1914 upadl v Karpatech do ruského zajetí. Ve vojenských dokumentech je uvedeno, že působil ve Volyňské oblasti jako zvěrokleštič. Posledním místem jeho pobytu byla Rjazaňská oblast, jihovýchodně od Moskvy. Do československého vojska na Rusi se přihlásil v březnu 1918 v čase ústupu z Ukrajiny. Stal se příslušníkem 8. roty 4. čs. střeleckého pluku Prokopa Velikého, se kterým prošel celou řadou bojů proti bolševikům. Jako součást Penzenské skupiny se zapojil do bojů od Penzy po Samaru, v bitvách u Lipjag, Bugulmy a dalších krvavých střetů na Povolžské a Nikolajevské frontě až po následný ústup od Kazaně. Na konci října 1918 byl převeden do 7. roty, kde zůstal už do konce sibiřské anabáze. Se svým plukem od zimy 1918 do ledna 1920 chránil Transsibiřskou magistrálu na úseku Tajšet-Nižněudinsk. Na počátku roku 1920 se přesunul do Vladivostoku a 23. dubna se společně se svou jednotkou a dalšími nalodil na loď USAT America. Loď, coby 22. transport, opustila ruské území a plula jižní trasou přes Hongkong, Singapur, Ceylon a Port Said do italského Terstu. Jan Valčík se vrátil do svého rodného Tichova k manželce a dceři Marii (1914), kde žil po zbytek života. Narodili se mu ještě další tři dcery Ludmila (1921), Františka (1925) a Antonie (1928). V meziválečném období pracoval jako cestář, což bylo jen malé přilepšení k drobnému hospodářství. Jeho celoživotní vášní byly stromy a velmi rád chodil roubovat plané stromky na pasekách. Působil také v Československé obci legionářské ve Valašských Kloboukách. Zemřel v Tichově 19. března 1940 a poslední odpočinek našel na hřbitově ve Valašských Kloboukách. Na hrobě mu byla odhalena pamětní deska.

text a foto: br. Miroslav Maňas