Pouť k poctě padlým za Těšínsko
Zhasnuvše dále žijí padlí bojovníci v pamětí národa. Slova epitafu slezského barda Petra Bezruče, zvěčněná v kameni památníku padlým na hřbitově v Orlové, neztratila ani po celých 104 letech od československo-polské války o Těšínsko na své platnosti. Svědčí o tom série pietních a vzpomínkových aktů, která se nad těmito a dalšími rovy obětí na obou stranách hranice uskutečnila v průběhu soboty 28. ledna, a to za společné účasti Čechů a Poláků.
Konflikt o strategicky významný region trval pouhých osm dní ledna 1919, neobešel se však bez bolestných ztrát na životech. Na československé straně si jich vyžádal na pět desítek. Až na několik výjimek byli tito padlí posléze soustředěni na orlovském hřbitově, kde jim byl roku 1928 odhalen důstojný pomník. A právě na tomto památném místě započala slavnostním setkáním letošní pietní pouť Jednoty Československé obce legionářské (ČsOL) Ostrava 1. Po delší, pandemií vynucené pauze se tak podařilo navázat na úspěšné komemorativní akce jubilejního roku 2019.
Na úvod pietního aktu položili k pomníku květinové dary představitelé místní samosprávy v čele se starostkou města Orlové Lenkou Brzyszkowskou, kterou následovali zástupci Krajského vojenského velitelství Ostrava, lokálních a regionálních zájmových spolků, ale také široká veřejnost. Památce padlých se mezi jinými poklonil senátor Parlamentu České republiky Ondřej Feber. Za doprovodu Vojenské hudby Olomouc následně vzdaly hold také uniformované stráže praporů Jednoty ČsOL Ostrava 1, Tělocvičné jednoty Sokol Moravská Ostrava I, Kroužku krojovaných horníků Gabriela, Spolku krojovaných horníků při obci Stonava a Sboru dobrovolných hasičů Karviná-Ráj.
O mravním významu udržování vzpomínky na padlé promluvil ke shromáždění předseda Jednoty Ostrava 1 br. Martin Lokaj, historii těšínského konfliktu přiblížil místopředseda téže organizace – br. Tomáš Rusek. Ten vzpomněl rovněž na okolnosti vzniku pomníku v Orlové, ke kterému v nemalé míře přispěli členové Sokola. Symbolickým se proto stal samotný závěr setkání, během kterého převzali z rukou jmenovaných činovníků ČsOL čestná uznání čtyři současní ostravští sokolové, kteří na odkaz svých předchůdců obětavě navazují – ses. Gabriela Kristová, bří. Vít Kostecký, Tomáš Vachutka a Lukáš Hudec.
Účastníci poutě se následně přesunuli z Orlové na hřbitov ve Stonavě, hornické obci ležící nedaleko Karviné. Zde ve stínu zvonice novogotického kostela sv. Máří Magdalény vzpomněli na dvě desítky padlých polských vojáků a milicionářů, kteří na území obce zahynuli 26. ledna 1919 v boji s postupujícími příslušníky 21. střeleckého pluku československých legií z Francie. Stejně jako v minulém roce na zasněžený hrob položili novodobí ostravští legionáři věnec ozdobený stuhou s polskojazyčným nápisem W duchu pojednania i przyjaźni (V duchu smíření a přátelství).
Další zastávkou skupiny uniformovaných poutníků byl evangelický a s ním bezprostředně sousedící katolický hřbitov na okraji polského Skočova, malebného města na řece Visle asi 12 km od současné státní hranice. Právě před jeho branami československo-polská válka o Těšínsko 30. ledna 1919 fakticky skončila. Dvacítku polských obránců, kteří se klidu zbraní již nedočkali, místní obyvatelé pochovali podle konfese do dvou společných hrobů s identickými náhrobními kameny, z nichž je na věčnosti střeží sochy orlic.
K oběma hrobům položili po 104 letech květinové dary bok po boku Poláci i Češi, za což se jim dostalo uznání z úst starosty Skočova Miroslawa Sitka i dalších řečníků – poslance Sejmu Przemysława Drabka a faráře místní evangelické farnosti Alfreda Borského. Ti v proslovech a modlitbách svorně apelovali na poučení se z nešťastné kapitoly společných dějin a vyvarování se chyb, které k ní vedly. Živým důkazem historického smíření ostatně byly také přítomné čestné stráže ve skautských stejnokrojích. Oděna v nich totiž nebyla polská, ale také ukrajinská mládež – děti z několika desítek rodin, které v nejtěžších chvílích nalezly ve Skočově útočiště před Ruskem rozpoutanou válkou.
Přátelské setkání pokračovalo v zasedacím sále skočovské radnice. Pod vystaveným praporem místního veteránského spolku, jenž v úkrytu přežil nacistickou i komunistickou totalitu, vzpomenul br. Lokaj ostravské legionáře, kteří se v meziválečném období – bohužel marně – snažili jednat s polskými veterány Velké války s cílem napravit škody, jež konflikt ledna 1919 zanechal na vztazích obou zemí. Ty jsou dnes výborné, přesto ještě nedávno vyvolávala vzpomínka na těšínský spor zbytečné kontroverze, které bránily společné komemoraci i objektivnímu historickému bádání. Zapomenuti tak byli i mnozí padlí, spočívající mimo centrální pohřebiště. Jednota ČsOL Ostrava 1 se proto snaží po vzoru svých předchůdců o nápravu.
Příkladem takto polozapomenutých obětí těšínské války je trojice příslušníků 35. střeleckého pluku československé legie z Itálie – František Němečka, Josef Makovec a Josef Holub – zabitá během urputných bojů o obce Slezského podhůří. Jejich společný hrob na hřbitově kostela sv. Michaela archanděla v polském Holešově se shodou okolností stal poslední pietní zastávkou letošní poutě k poctě padlým za Těšínsko. Věříme, že se na stejná místa vrátíme i v následujícím roce, pro který již připravujeme akce hodné půlkulatého jubilea.
text: br. Martin Lokaj
foto: Gmina Skoczów, SKH Stonava a MÚ Orlová
