Po stopách československých legionářů v Itálii

Jako každý rok, i letos naplánovala Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR vzpomínkovou pouť po bojištích spjatých s českými vojáky na italské frontě. Ač byla výprava skromná počtem, měla velice důležité úkoly. Předat informační panely, které by u míst výrazně spjatých s československým bojem za samostatnost podaly informace o významu místa, utužení spolupráce a přátelství navázaných v loňském roce i navštívit staré známe alpiny z Arco a Nago. Nejdůležitějším úkolem pak bylo dojednání umístění pamětní desky v obci Carzano. 

S br. Čížkem jsme na cestu z Hradce Králové vyrazili již ve čtvrtek v podvečer, abychom se na Ústředí ČsOL připravili na pouť, vyslechli pokyny a převzali materiál od br. Mojžíše.

V pátek 20. září brzy nad ránem vyrazila naše vzpomínková pouť, ve složení Ing. Pavel Filipek, Odbor pro válečné veterány MO, péče o válečné hroby, br. plk. v. v. Ing. Jiří Vlasák, za Předsednictvo Republikového výboru ČsOL, dále pak ses. Dagmar Mojžíšová, ses. Karolína Mojžíšová a jako uniformovaná stráž vyrazili na cestu také br. Petr Čížek, br. Václav Dlesk a br. Ondřej Dus. Do Itálie jsme vyrazili v caravelle ministerstva obrany, kterou řídil jeden z rotmistrů Agentury služeb AČR. Cesta po německých a rakouských dálnicích rychle ubíhala a my se již po poledni ocitli za Brennerským průsmykem vprostřed italských Alp. Do první zastávky v Pieve di Bono již mnoho času nezbývalo a tak jsme během pauzy na převlečení využili první příležitosti k ochutnání pravého italského espressa. Po chvíli cesty údolím mezi masivy jsme v městečku Pieve di Bono u pomníku, který zde byl obnoven před dvěma lety, uctili památku výzvědčíka Jozefa Sobotky popraveného zde v červenci roku 1918. Po pietním aktu jsme starostovi obce předali informační panel, který v italštině informuje o legionářském hnutí. Pan starosta Attilio Maestri s radostí přislíbil, že při naší další návštěvě v Itálii již bude deska rozhodně umístěna poblíž pomníku. Po předání darů a plaket jsme se museli bohužel rozloučit a vyrazit vstříc dalšímu programu.

Dále jsme pokračovali okolo Lago d‘Idro a Lado di Ledro do malé obce Campi ležící v kopcích nad městem Riva del Garda, k němuž je i přidružena. Zde měla naše pouť především za úkol navázat nová přátelství s alpiny z Campi a řešit společnou připomínku našich padlých. Po pietním aktu na hřbitově rakousko-uherských vojáků a prvotním seznámení jsme se přesunuli k pomníku padlých alpinů naproti kostelu San Rocco, abychom společně uctili jejich památku. Zde také starosta Riva del Garda (pod níž Campi administrativně spadá) Adalberto Mosaner obdržel z rukou br. Vlasáka Pamětní medaili ČsOL. Následně byl také předán informační panel. V tom nás již přítomné manželky alpinů zvaly k jednání při výborné večeři a ještě lepším víně. Jednání zakončila soutěžní ochutnávka domácích pálenek místních alpinů, neboť každý z nich považuje tu svou grappu za nejlepší. Z diplomatických důvodů jsme vítěze nevyhlásili. Rozloučili jsme se s vidinou brzkého setkání v dalších dnech a přesunuli do centra Arca, kde jsme byli ubytovaní. Někteří z nás ještě využili teplého večera k prohlídce historického centra Arca

Následující den ráno jsme přímo v Rivě uctili památku československých výzvědčíků Štorcha a Jeřábka, jež byli společně nasazeni při výzvědné akci, která ale byla prozrazena na samém počátku. Zatímco Jeřábek se při pokusu o únik utopil, Štorch byl zajat. U pomníku, který stojí na místě, kde byl v červenci 1918 popraven desátník Alois Štorch, jsme se sešli s alpiny z Rivy, Naga a Campi. Sobotní odpoledne patřilo jako již tradičně výstupu na legendární kótu 703 – Doss Alto, kde se 21. září 1918 naši legionáři úspěšně ubránili přesile útočících rakousko-uherských jednotek. Sraz byl u výchozího místa na Malga Zures, kde jsme se sešli se zástupci nejen všech okolních alpinských skupin, ale i se zástupci hasičů, veteránů, uniformované lesní stráže a především historikem Tizianem Bertè. Cestou nám alpini z Arca a Naga ukazovali zbytky zákopů, překážek z ostnatých drátů a různých staveb. Na informačních deskách podél naučné stezky byly i fotografie z první novodobé pouti ČsOL z roku 2008. Místní alpini v rámci brigády před naším příjezdem perfektně uklidili, posekali a zkulturnili celou trasu na Doss Alto a přilehlé objekty. Na samotném vrcholu Doss Alta jsme při malém pietním aktu vzpomněli památku našich bojovníků i jejich italských spojenců společným nástupem se zpěvem obou státních hymen. Velkým překvapením pro nás bylo provizorní umístění našeho informačního panelu, který jsme předali alpinům teprve dopoledne. Navíc slíbili, že příští rok již bude panel pevně instalován a bude mít stříšku. Cestou zpět pro nás připravili alpini z Naga pohoštění ve svém skromném sídle, které všem přišlo vhod a které se ihned přehouplo v příjemné posezení s přáteli.

Neděle 22. září patřila pietní vzpomínce v Arcu. Nejdříve se všichni setkali u nové sochy svatého Václava, která je připomenutím silných politických, kulturních a ekonomických vazeb italského regionu Trentino s Českými zeměmi v době pozdního středověku. Například Svatováclavskou orlici udělil v roce 1339 český král Jan Lucemburský jako znak tridentskému knížeti Mikuláši Brněnskému. Zároveň je Svatý Václav důležitým symbolem obrany naší země. Čeští vojáci se k němu, v duchu své doby, modlili před bitvou a svá vítězství připisovali nejen síle svých zbraní, ale i jeho přímluvě a ochraně. Ke svatému Václavovi se za první světové války obraceli s prosbou o ochranu čeští vojáci bojující v řadách rakousko-uherské armády i československých legií. V blízkosti města Arco byl v roce 1918 zřízen provizorní vojenský hřbitov, nesoucí Václavovo jméno, kde byli pochování českoslovenští legionáři, kteří padli během bojů v tomto regionu. Socha svatého Václava je poděkování městu Arco za dlouholetou a nepřetržitou péči o pomník čtyř československých legionářů, kteří zde byli popraveni v září 1918 poté, co padli do rakouského zajetí v bojích na blízké hoře Doss Alto. Socha svatého Václava tak bude připomínkou památky československých legionářů i českých vojáků v rakouské uniformě bojujících na italské frontě. Socha také bude připomínat pobyt místních obyvatel z oblasti Valle di Ledro na českém území za první světové války poté, co byli na základě rozhodnutí rakouských úřadů vystěhováni z míst blízkých frontové linii.

Následně se vydal slavnostní průvod vedený prapory k nedalekému pomníku, připomínající popravené čs. legionáře, kteří padli do rakouského zajetí na Doss Altu. Antonín Ježek, Karel Nováček, Jiří Šlégl a Václav Svoboda byli 29. září 1918 právě na těchto místech oběšeni na olivovnících za zradu císaře. Tradiční vzpomínky s polní mší se zúčastnila delegace Její Excelence Hany Hubáčkové, velvyslankyně České republiky, radní Stefano Miori a další představitelé místní samosprávy, veteránských organizací, místní obyvatelstvo a jako součást české delegace i potomci jednoho z popravených legionářů. V letošním roce se v průběhu pietního aktu vyskytlo několik překážek; kněz, uvízl poblíž dopravní nehody a nebyl přítomen tlumočník. Improvizace je ale naší silnou stránkou, a tak jsme spolu s alpni předvedli ukázkový ceremoniál, kdy Carlo Zanoni, náčelník alpinů z Arca, předvedl ukázkovou mši za padlé a br. Dus se se svou skromnou italštinou pustil do tlumočení. Po bohatém pohoštění v klubovně místních alpinů jsme jen těžce opouštěli italské přátele, abychom dále pokračovali v náročném programu.

V pondělí 23. září jsme se probudili v nádherném horském hotýlku v obci Spera, která leží v Carzanském údolí. Přímo z oken našich pokojů jsme se mohli rozplývat nad krásou míst, kde před více jak 100 lety začali svou činnost carzanští spiklenci vedení Ljudevitem Pivkem. Ten, veden úmyslem co nejvíce poškodit rakousko-uherské válečné úsilí, navázal v carzanském úseku spojení s Italy a domluvil otevření fronty. Pečlivě připravená akce proběhla v noci 18. září 1917, avšak kvůli nedůvěře pověřených italských velitelů a jisté liknavosti nakonec skončila fiaskem. Během této noci přešel dr. Pivko i se svými spiklenci do Itálie, kde již v říjnu 1917 vytvořili česko-jihoslovanský výzvědný oddíl operující na frontě ve prospěch Itálie. Během dopoledne jsme se setkali v Carzanu v ulici, příznačně pojmenované „18 settembre“, se starostou Cesare Castelpietra a předsedkyní komitétu „Comitato 18 settembre 1917 Carzano“. Jednalo se o první jednání, během kterého jsme byli překvapeni mírou informovanosti místních o carzanské akci. Komitét se dokonce zasadil o vydání množství tiskovin, mezi nimiž nás nejvíce zaujala novela, ve které je skutečná osobnost šikovatele Mlejnka zasazena do fiktivního příběhu s italskou dívkou, které vypráví příběh celého spiknutí. Ač by se jednalo o trestuhodné porušení konspirace, je prý kniha mezi místní mládeží velmi oblíbena. Následovala procházka v okolí kostelíka a předběžné domluvení umístění pamětní desky carzanským spiklencům. Na závěr jsme našim milým hostitelům předali dary a vyrazili dál.

Opět jsme se dali na cestu na jih. Z italských Dolomit jsme se dostali do Pádské nížiny, která se před námi otevřela. Zde ležel také náš další cíl, Cittadella, kdysi významná pevnost postavená kolem roku 1220 na ukázkově pravidelném půdorysu, vzdálená přibližně 25 km severovýchodně od Vicenzy. Dodnes se dochovaly mohutné cihlové hradby, téměř 1 km dlouhé, se 32 pravoúhlými věžemi, ochozy s podsebitím a čtyřmi branami. Prohlídka tohoto nádherného města ale následovala až později, neboť naším hlavním cílem v Cittadella byl rakousko-uherský vojenský hřbitov, kde proběhly dva pietní akty za účasti generálního konzula ČR v Miláně dr. Jiřího Kuděly, místních alpinů a místostarosty města. Nejdříve jsme se poklonili památce padlých u pomníku československým legionářům a domobrancům, který byl slavnostně odhalen dne 21. června 2018 v souvislosti se 100. výročím bojů československých legií v Itálii v rámci bitvy na Piavě. Poté jsme společně s italskými přáteli uctili památku všech obětí první světové války u centrálního pomníku neznámých padlých. Vojenský hřbitov v Cittadella byl zbudován v roce 1936, jako centrální vojenské pohřebiště rakousko-uherských vojáků, jejichž ostatky sem byly přeneseny z menších zrušených vojenských hřbitovů, které ve druhé polovině první světové války vznikly v regionu Benátsko poblíž míst bojů. Celkem je zde pohřbeno 17 644 padlých různých národností bývalého Rakousko-Uherska, včetně velkého množství mužů, pocházejících z Českých zemí. Z tohoto počtu je známá identita 7 634 vojáků, ostatní jsou pohřbeni jako bezejmenní. V roce 1964 byly do Cittadelly přeneseny ze Solbiate Olona ostatky 563 československých domobranců, kteří zemřeli v Itálii v letech 1918–1919, většinou na následky předchozích válečných útrap a zranění. Správce vojenských pietních míst, pan Mauro Decorlati, nás po pietním aktu provedl po hřbitově a jednotlivých hrobových místech a také nás pozval do své kanceláře plné historických militarií a prvoválečných vojenských artefaktů. Pan inženýr Filipek mezi tím jednal s kadm. R. Dominim o možnosti umístění pamětní desky na hřbitov v Terstu. Ta má připomenout památku ruských legionářů, kteří zemřeli během plavby do vlasti. Většina těchto transportů připlouvala právě do Terstu.

Odpoledne nás čekal druhý přesun směrem na východ k Piavě, přesně do Fossalta di Piave, kde proběhl pietní akt u desky br. poručíka in memoriam Jana Čapka. Tento akt byl ze strany obce velmi dobře připraven a těšil se hojné účasti zástupců města. Osobně nás přivítala paní starostka Silvia Susanna a společně s ní jsme také odpovídali zvídavému štábu regionální televize. U pietního aktu se také sešli snad všichni bersaglierští veteráni (bersaglieri – italská lehká pěchota) ze širokého okolí. Potom co místní bersaglierský kadet zatroubil večerku si všechny delegace vyměnily dary a byli Flaviem Doretto, vlastníkem a zároveň šéfkuchařem Antica Trattoria „Alla Fossetta“, tedy restaurace, na níž je umístěna pamětní deska, na vynikající večeři. Mezitím než se mělo jídlo připravit, byli jsme naším italským kolegou reenactorem Giudem Tisato vzati na místo posledního boje Jana Čapka, abychom si přímo na místě popsali průběh celých operací v okolí, především pak útočných oddílů – arditi. Když jsme se vrátili do restaurace, tak jsme se nestačili divit, jak úžasná je italská pohostinnost, neboť příchody dalších a dalších chodů nebraly konce. Ke konci se nám všem jen protáčely panenky nad úžasnými pokrmy. Nejvíce nás však zničil (v dobrém slova smyslu) majitel Flavio, když zvolal, že zde se zbytky nenechávají! V nejlepším se však má přestat a tak jsme museli zkrátit naši debatu s historiky Brunem Marcuzzo (autor publikace I leoni delle due rive – I cecoslovacchi nel basso Piave, v češtině Lvi se dvěma ocasy – Čechoslováci na dolním Piave) a Michelem Valerio. S novými přátelstvími na srdci a úžasné večeři v žaludku jsme se rozloučili, protože nás čekal poslední a také nejdelší přesun dne, směrem do Terstu.

Po ubytování v terstském hotelu jsme si s bratry nenechali ujít nádherně osvětlené centrum města a vydali se tak i přes velkou únavu do centra města.

V úterý 24. září jsme zahájili náš poslední den v Itálii rekognoskací dvou hřbitovů. První byl Cimitero Sant’Anna, kde jsme hledali hrob paní Hromádkové, jejíž manžel, ing. Václav Hromádko se významně zasadil o formování čs. legií v Rusku. Stejně významně se zasadil o zlepšení podmínek českých zajatců, které zaměstnával ve své muniční továrně v Taganrogu. Jeho žena však na cestě do vlasti podlehla tyfové nákaze a nyní odpočívá v Terstu. V hledání hrobu jsme byli úspěšní, stejně tak jsme nalezli i vhodné místo pro budoucí umístění pamětní desky zemřelým ruským legionářům. Mezitím se br. Dus s br. Dleskem vydali hledat údajně zde pochovaného předka našeho přítele br. Kuncla. Po prvotním neúspěšném dotazu na informacích hřbitova jsme byli pozváni ke správci, který zaměstnal několik archivářů, kteří procházeli desítky kartonů materiálů. Hledání to bylo složité, protože v době úmrtí předka se rozšířila španělská chřipka a byli zde tisíce mrtvých ve stejný čas. Trpělivost však přinesla své ovoce, protože po dlouhém čase jsme předka našli. Archiváři nás odkázali na Cimitero Austro Ungarico di Prosecco, kam stejně vedly další kroky v programu naší delegace. Zde jsme měli za úkol zmapovat padlé české vojáky pohřbené na tomto hřbitově. Po krátkém hledání přístupové cesty jsme stanuli na místě posledního odpočinku stovek vojáků. Po krátkém pietním aktu jsme se pustili do dokumentace náhrobku s českými jmény pro potřeby evidence válečných hrobů MO. Tím jsme též zakončili naše působení a následovala cesta domů.

Poutní cesta do Itálie splnila všechny stanovené cíle a prezentovala legionářské tradice České republiky po velkém území Itálie. Při tom jsme nalezli mnoho nových místních spolupracovníků, podporovatelů a přátel. Je nyní na nás, ministerstvu obrany a velvyslanectví České republiky, abychom společně pokračovali a dále rozšiřovali povědomí o účasti našich dobrovolníků v bojích první světové války. Úspěchu by nebylo dosaženo bez perfektní přípravy ze strany Ústředí ČsOL a Ministerstva obrany ČR. Poděkování patří všem, kteří se v čele s br. Jiřím Vlasákem a panem Pavlem Filipkem účastnili této úspěšné cesty a v neposlední řadě našim italským přátelům, za jejich péči o památku a odkaz čs. legionářů v Itálii.

text: br. Ondřej Dus

foto: ses. Dagmar Mojžíšová