Odhalení pamětní desky Josefu Poledňákovi

V letošním roce Československá obec legionářská zorganizovala řadu akcí spojených s připomínkou 100. výročí bojů o celistvost a hranice Československa v roce 1919. Nebylo tomu jinak i ve Valašském Meziříčí. Jednota ČsOL ve Valašském Meziříčí připomenula tyto události uspořádáním výstavy ve spolupráci s Ministerstvem obrany České republiky s názvem Obrana hranic Československa v letech 1918–1919, dále přednáškou na téma „Sedmidenní válka na Těšínsku“ přednesenou historikem Mgr. Ondřejem Kolářem. Vyvrcholením připomínek bylo zřízení pamětní desky rodákovi z Valašského Meziříčí italskému legionáři Josefu Poledňákovi, který byl smrtelně raněn v bojích na Těšínsku. 

Jednota ČsOL Valašské Meziříčí realizovala výrobu pamětní desky Josefu Poledňákovi v rámci projektu Legie 100. Místo pro umístění pamětní desky bylo zvoleno v budově Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí, jelikož je to jedna z mála dochovaných budov spojených s osobností Josefa Poledňáka. Návrh pamětní desky vypracoval br. BcA. Jiří Veřmiřovský. Historický výzkum, mapování života a smutného konce padlého legionáře pomohl zpracovat historik z Jednoty ČsOL Ostrava 1 br. Mgr. Tomáš Rusek.

Realizaci slavnostního odhalení připravila Jednota ČsOL ve Valašském Meziříčí a město Valašské Meziříčí za účasti místostarostky města Yvony Wojaczkové. „Jsem moc ráda, že ani po sto letech, jež letos uplynuly od úmrtí Josefa Poledňáka, nezapomínáme na oběť, kterou položil v boji za samostatný československý stát. Vážíme si jí o to víc, že se jednalo o valašskomeziříčského rodáka a absolventa místního gymnázia. Je důležité připomínat si naše předky, kteří hrdě bojovali za naši svobodu,“ uvedla místostarostka Yvona Wojaczková a Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí.

Na slavnostní odhalení pamětní desky 3. září 2019 odpoledne dorazily do auly Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí desítky návštěvníků, kterým na úvod zahrála dechová hudba Valašského Meziříčí. V úvodním proslovu připomenul předseda jednoty ČsOL Valašské Meziříčí br. Milan Pilmajer: „Jeho posledním přáním však bylo, aby byl pohřben v rodném městě,“ a doplnil „Dlouhá desetiletí bylo na Josefa Poledňáka zapomenuto a pietní místa spojená s jeho osobou zanikla. Těší nás, že jsme tuto historickou křivdu alespoň částečně napravili vznikem pamětní desky. Podařilo se nám tak lidem znovu přiblížit jeho osobnost spojenou s bojem za samostatný československý stát.“

Čestnou stráž u odhalení pamětní desky zajistili členové místního oddílu Sokolské stráže. Samotného odhalení se zúčastnil rodinný příslušník Josefa Poledňáka pan Vladimír Dospěl, paní místostarostka PaedDr. Yvona Wojaczková a ředitel gymnázia Mgr. Mojmír Zetek. Poté zazněla aulou hymna České republiky, v podání pěveckého sboru gymnázia Basové G. Tím slavnostní odpoledne neskončilo. Studenti historického kroužku gymnázia představili návštěvníkům také další významné legionáře spojené s budovou školy. Na závěr návštěvníci zhlédli projekci dobových záběrů z Těšínska a pohřbu padlých spolubojovníků Josefa Poledňáka v „Sedmidenní válce“.

Pamětní deska byla odhalena prozatímně na podstavci. Po vydání závazného stanoviska památkového úřadu, bude deska přesunuta do vestibulu gymnázia. Zde bude připomínat osud bývalého studenta a legionáře Josefa Poledňáka nejen studentům ale i všem příchozím návštěvníkům školy.

V následujícím roce u příležitosti výročí 129. narození Josefa Poledňáka plánuje jednota ČsOL Valašské Meziříčí vydat publikaci připomínající významné legionářské osobnosti místního gymnázia.

Josef Poledňák

Narodil se 3. února 1891 ve Valašském Meziříčí. Po ukončení základního vzdělání nastoupil studium na valašskomeziříčském gymnáziu. Postupně se stal jednatelem akademického klubu „Palacký“ a předsedou literárního spolku „Rozkvět“. Byl také členem České strany národně sociální, za kterou jako řečník vystoupil hned při několika příležitostech. Po ukončení gymnaziálních studií absolvoval abiturientský kurz v Brně a živil se jako účetní. Povinnou vojenskou službu nastoupil jako tzv. jednoroční dobrovolník a po roce byl přeřazen do zálohy jako desátník. Po vyhlášení první světové války nastoupil službu u 57. pěšího pluku, tvořeného z většiny haličskými Poláky. V létě 1918 jej nacházíme na italské frontě, kde se účastnil poslední rakousko-uherské ofenzívy Velké války na řece Piavě. Přestože se císařským jednotkám podařilo nakrátko vytvořit na levém břehu předmostí, skončila ofenzíva nezdarem. Během ústupových bojů byl desátník Poledňák 23. června 1918 u Fossalta di Piave zajat italským útočným oddílem – ardity. Jako zajatec putoval nejprve do rozřaďovací stanice ve Ferraře a následně do zajateckého tábora v Avezzanu. Právě tam se 31. srpna 1918 přihlásil do československé legie a 22. září byl zařazen v hodnosti desátníka k 5. rotě II. praporu nově zformovaného 35. střeleckého pluku. Po vyhlášení příměří byly československé jednotky v Itálii reorganizovány na armádní sbor o síle 20 000 mužů. Josef Poledňák se dočkal povýšení na četaře a strážmistra. Po příjezdu do vlasti shrnul své pocity příbuzným v dopise: „Líbám vás všechny co svobodný vojín na svobodné půdě. Radostí se chvěji. Jásám. Jsem hrd, že jsem docílil vyššího stupně co Čechoslovák.“ Jednotky italské legie, vracející se jako první část naší zahraniční armády koncem prosince 1918 do Československa, byly k zajištění státní suverenity okamžitě přesměrovány na neklidné Slovensko. Poledňákův pluk se tak v lednu 1919 ocitá posádkou v Žilině, kde jej také zastihne rozkaz k odjezdu na Těšínsko. Toto hraniční území na východě českých zemí se stalo po rozpadu habsburské říše předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Jelikož na sporném území ohlásilo Polsko na 26. ledna volby do ústavodárného Sejmu a odvody do armády, rovnající se výkonu státní svrchovanosti, rozhodlo se Československo reagovat vojenským obsazením celého území. Hlavní síly, jejichž základem byly prapory 21. střeleckého pluku francouzské legie, vyrážely 23. ledna 1919 z Moravské Ostravy, zatímco italští legionáři 35. střeleckého pluku měli útok podpořit od jihu úderem přes Jablunkovský průsmyk. Po několikadenních bojích československé síly zatlačily početně slabší polské oddíly na obrannou linii řeky Visly. Poslední den bojů 31. ledna útočil za mrazů dosahujících až -26 °C strážmistr Josef Poledňák se svou 5. rotou na silně opevněnou ves Kyselov. V nejvypjatějším boji posílá následující hlášení: „Levé křídlo naší roty nemůže vpřed frontálně – t.j. moje četa a kulomet, prosím o zasažení posilou do levého boku.“ Pět minut po daném hlášení byl zasažen střelou do míchy. Po dvouměsíčním boji tomuto zranění 27. března 1919 podlehl v nemocnici v Moravské Ostravě. Jeho poslední přáním bylo, aby byl pohřben v rodném městě. Jeho hrob se nedochoval, neboť starý hřbitov na Králově ulici byl roku 1964 zrušen, ovšem vzpomínka na Josefa Poledňáka přežívá díky péči jednoty Československé obce legionářské Valašské Meziříčí dodnes.

text: br. Milan Pilmajer, br. Tomáš Rusek

foto: Město Valašské Meziříčí