Nová pamětní deska pro Annu Malinovou a Oldřicha Hlaváče

V sobotu 20. května se v Nalžovských Horách konala pietní vzpomínka spojená s odhalením obnovené pamětní desky věnované dvěma významným rodákům tohoto města v Pošumaví.

Společenské změny a válečné konflikty 20. století změnili fatálním způsobem mnohé lidské osudy. Nebýt okupace Československa nacistickým Německem a 2. světové války, s největší pravděpodobností by se nikdy neprotnuly životní příběhy Anny Malinové a MUDr. Oldřicha Hlaváče. Každý si z nich zvolil svoji vlastní cestu, oba však věřili v ideály Československa a položili za svobodu naší vlasti své životy.

Anna Malinová, rozená Komárková se narodila dne 19. května 1914 ve Stříbrných Horách (dnes součást města Nalžovské Hory). Z této malebné pošumavské krajiny, ale v dospělosti odešla do Prahy, kde se vdala za čalouníka Antonína Malinu. V roce 1939 se jim narodila dcera Alenka. V květnu 1941, však Anna Malinová ovdověla a zůstala se svojí malou dcerkou sama. V důsledku existenčních problémů se nechala zaměstnat v kartonážním závodě firmy K. Reich v Kartouzské ulici na Smíchově. Počátkem roku 1942 jí osudové setkání s pohledným mladým mužem, který se představil jako Zdeněk Vyskočil, zcela změnilo život. Oním mladíkem byl ve skutečnosti Josef Gabčík, voják čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Společně s Janem Kubišem byl příslušníkem paraskupiny Anthropoid, která byla 29. prosince 1941 vysazena u obce Nehvizdy nedaleko Prahy. Anna se obětavě zapojila do odbojové činnosti, doprovázela Josefa a Jana společně se svojí kamarádkou Marií Kovárníkovou po Praze, ale také předávala důležité depeše od dalších spolupracovníků, které mimo jiné obsahovali podstatné informace o denním režimu a pohybu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Úkolem paraskupiny Anthropoid bylo právě tohoto vysoce postaveného nacistu, který se do povědomí lidí vžil jako „kat českého národa“, zlikvidovat. Domácí odbojáři často pro mladé muže představovali druhé rodiny a mezi mladými lidmi vznikaly milostné vztahy. Bylo tomu tak i v případě Anny Malinové a Josefa Gabčíka, který Annu v jejím bytě v Praze na Pankráci často navštěvoval a poté u ní bydlel. Také jí zřejmě jako jediné prozradil své skutečné jméno. Dne 28. května 1942, tedy den po úspěšně provedeném atentátu na Heydricha se Josef k Anně vrátil, aby 1. června 1942 odešel do krypty v chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Bylo to jejich poslední setkání, neboť tento úkryt Josef sdílel s dalšími šesti parašutisty až do dne, kdy zde 18. června 1942 svedli svůj hrdinský a poslední boj s příslušníky SS a gestapa. Anna byla zatčena 23. června a následně internována v Terezíně, odkud byla 23. října poslána do koncentračního tábora Mauthausen. Dne 24. října 1942 byla pod záminkou lékařské prohlídky zákeřně popravena ranou do zátylku, společně s Annou bylo téhož dne v Mauthausenu zavražděno dalších 261 žen a mužů. Pro dcerku Anny Malinové, tehdy tříletou Alenku, si gestapo přijelo k babičce Josefě Komárkové do Nalžovských Hor. Malé děvčátko si do konce války prošlo internací v zámečku Jenerálka v Praze, poté v táborech ve Svatobořicích u Kyjova a v Plané nad Lužnicí, společně s dalšími 46 dětmi ve věku od 2 do 16 let, které zůstali po zavražděných rodinách odbojářů a příbuzných parašutistů. O tom, jak statečná byla její maminka, se dozvěděla až v dospělém věku.

MUDr. Oldřich Hlaváč se narodil dne 9. ledna 1895 ve Stříbrných Horách. Nejprve absolvoval studium na gymnáziu v Klatovech a poté úspěšně dokončil studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1920 odjel do Spojených států amerických, kde se věnoval studiu fyziologie a získal zde stipendium Rockefellerovi nadace, avšak nabídku, aby zde zůstal trvale, Oldřich Hlaváč odmítl. Vrátil se zpět do vlasti, kde se na základě nových zkušeností ze zámoří věnoval zubnímu lékařství, a to zejména dětské stomatologii a protetice. Stal se nejen skvělým zubním lékařem a průkopníkem moderních metod, které publikoval v odborných časopisech, ale byl také milovníkem umění, literatury a přírody. Byl oblíbenou osobností, skvělým vypravěčem s brilantním smyslem pro humor, který měl mnoho posluchačů nejen při společenských setkáních. Řada osobností jej navštěvovala v zubní ordinaci ve Vodičkově ulici v Praze. Jeho přítel Karel Poláček ho přesvědčil, aby oblíbené historky a anekdoty z lékařského prostředí publikoval v časopisu Dobrý den, jehož byl Poláček vydavatelem. Historky a anekdoty, které Oldřich Hlaváč psal pod pseudonymem Alarich, měly velký úspěch, přičemž z nich později vznikly knihy „Medicína v županu“ a „Medicínské historie“, které se rovněž těšily velké oblibě. A není divu, vnímavý čtenář najde v Alarichově vyprávění inteligentní humor a upřímnou lidskost, která ostatně mnohdy nechybí ani v Hlaváčkových odborných úvahách, zejména ve vztahu k dětským pacientům. Vzhledem k myšlenkám, které po sobě zanechal, není tedy překvapivé, že se po nacistické okupaci Československa téměř okamžitě zapojil do odbojové činnosti. Působil v odbojové organizaci Obrana národa. Spolupracoval s čs. diplomatem a legionářem Jiřím Sedmíkem a mimo dalších, také se škpt. Václavem Morávkem a pplk. Josefem Balabánem, kdy shromažďovali informace z prostředí nacistických bezpečnostních orgánů, které byly předávány prostřednictvím ilegálního vysílání do zahraničí. Dne 8. dubna 1940, byl však zatčen a vyslýchán v Petchově paláci a po více než dvouletém věznění ve věznicích v Praze na Pankráci, v Drážďanech a koncentračním táboře Goleniów byl 18. prosince 1942 ve 20 hodin popraven ve věznici Plötzensee v Berlíně. Kromě jiného bylo Oldřichu Hlaváčovi a jeho spolupracovníkům kladeno za vinu, že svojí odbojovou činností přispěli k atentátu na Heydricha. Po válce byla vydána kniha „Listy z vězení“, která byla sestavena z dopisů a motáků, které se Hlaváčovi tajně podařilo zaslat své manželce.

Obnovení pamětního místa a organizaci pietního aktu zajistila Jednota Československé obce legionářské v Plzni a vedení města Nalžovské Hory ve spolupráci se 4. brigádou rychlého nasazení „Obrany národa“ se sídlem v Žatci, Aeroklubem Plzeň Bory a rodinami Anny Malinové a Oldřicha Hlaváče. Během odpoledního společenského setkání v sále restaurace Hostince U Znaku Švihovských v Nalžovských Horách přiblížili posluchačům životní osudy obou významných rodáků ředitel Muzea Brandýs nad Labem Ing. Vlastislav Janík a historik Mgr. Lukáš Kopecký. U obnoveného pomníku byli krásné, statečné a obětavé dámě Anně Malinové a skvělému lékaři a odvážnému muži MUDr. Oldřichu Hlaváčovi vysazeny růže čs. šlechtitele a vlastence Jana Böhma, odrůdy Ave Maria, které byli rodinami obou hrdinů symbolicky pojmenovány Anna a Oldřich. Nově odhalená pamětní deska připomíná nejen oba významné rodáky Nalžovských Hor, ale také nadčasovou myšlenku spisovatele Karla Čapka: „Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.“ Snad ani nelze lépe vystihnout hodnoty, které navždy spojily osudy Anny Malinové a Oldřicha Hlaváče s mnoha dalšími statečnými Čechoslováky. Čest jejich památce!

text: ses. Kateřina Jandíková
foto: br. Petr Maxim