Vojenský den 2019 – Skanzen Strážnice
Sedmý ročník vojenského dne ve skanzenu ve Strážnici byl zasvěcen stému výročí bojů československých jednotek s Maďary na Slovensku v létě 1919. Idylu tradičních venkovských staveb narušila střelba z pušek a kulometů, z povzdálí se přiřítilo obrněné auto a zaduněla dělostřelba. Bojovníci se utkali jen naoko, přesto při pohledu na vynálezy zkázy mrazilo. 20. července 2019 se do Strážnice sjelo na 130 účinkujících, členů klubů vojenské historie a Československé obce legionářské, aby v parném letním dni vzdali holt svým předkům, kteří neváhali nasadit své životy na ochranu celistvosti území Československa.
Strážnický skanzen letos obydleli vojáci několika armád. Kromě čs. jednotek skládajících se z legionářů ve Francii a Itálii a vojáků domácího vojska to byli maďarští bolševici, američtí Doughboys – příslušníci Amerického expedičního sboru na západní frontě, němečtí vojáci a muži rakousko-uherské armády. Jejich výstavky, dobově zařízené ubikace, vojenská ležení a polní kuchyně s lazaretem poutaly pozornost stejně jako výstavky spolků a stánky s propagačními předměty. Prezentovala se samozřejmě Československá obec legionářská, ale také Slovácká brigáda 1918-1919 nebo spolek Signum Belli 1914.
Oficiální program zahájil výcvik úderníků italských legií, tzv. arditů. Po výcviku následovalo slavnostní předání praporu arditům. V čase oběda se na amfiteátru rozezněly bubny a žestě. c. a k. polní dechový orchestr zahrál známé i méně známé vojenské pochodové písně. Od 14:00 se odehrávala mezi stavbami vinohradnického areálu bojová ukázka z léta 1919. Po prvních pokusech bolševických agitátorů zlákat slovenské obyvatele na svou stranu se rozhořely tuhé boje o přilehlé objekty. Přes dočasné obsazení vesnice Maďary byli bolševici vytlačení společným postupem jednotek čs. legií a domácího vojska a na stožáru nad vesnicí opět zavlál červenobílý prapor.
Druhá bojová ukázka nás přenesla do zákopů západní fronty v roce 1918. Zde se utkali čeští vojáci v rakousko-uherské armádě paradoxně s Čechy a Slováky, kteří narukovali do americké armády. Podle zprávy Emanuela Vosky jich bylo na západní frontě nasazeno na 30 tisíc. Dalších 12 tisíc jich sloužilo v zázemí ve Spojených státech amerických a v americké armádě působily desetitisíce Čechů a Slováků, kteří se již v USA narodili. Touto bojovou ukázkou jsme chtěli oživit pozapomenutou kapitolu našeho prvního odboje. Lví podíl na prezentaci americké armády měla skupina The Bloody First – 1st Division reenacting Group.
Na akci volně navázal večerní hudební komponovaný pořad „Když jsem mašíroval ke hranici“, na kterém se podílela hudební tělesa c. a k. polní dechový orchestr a originální pouťový šraml aneb Pepíci z Moravy. Ta nás přenesla do Strážnice v létě 1919, kdy se z ní stalo dočasně posádkové město, neboť zde sídlily jednotky ze sboru polního podmaršálka Podhajského. Ve Strážnici se v této době otevíraly nové hostince, cukrárny, zajížděli sem umělci z Brna i Prahy a večerní produkce se neobešly bez kabaretů, kouzelníků a hypnotizérů. Dobový kolorit doplnily také příhody z historie Slovácké brigády v podání lidového vypravěče a vystoupení uniformovaných šohajů tancujících slovácký tanec verbuňk.
Závěrem bych rád poděkoval všem spolupracovníkům, bez nichž by nebylo možné akci realizovat – členům hodonínské jednoty ČsOL a KVH Slovácko, KVH Patria, ČsOL – jednota Brno 2, tajemníkovi projektu Legie 100 br. Jiřímu Charfreitagovi, členům dalších jednot a klubů vojenské historie a zaměstnancům skanzenu a kulturního domu Strážničan. Vážíme si finanční i nemateriální pomoci, kterou nám pomáháte udržovat odkaz našich předků. Letos jsme jej mohli prezentovat více než 1 000 návštěvníkům. V neposlední řadě patří náš vděk Ministerstvu obrany ČR, které již po několik let značnou měrou pomáhá financovat naše akce ve skanzenu v rámci projektu Prezentace tradic armády na jihu Moravy.
text: br. Lukáš Lexa
foto: Veronika Kolajová, Jaroslav Řezáč, Rostislava Svobodová
