Čechoslováci se u Hronské Dúbravy střetli s Maďary
Jestli-že byly součástí projektu Legie 100 historické bojové ukázky připomínající boje československých legionářů na bojištích první světové války či ruské občanské války, logicky se v roce stého výročí bojů o Slovensko nabídla příležitost uspořádat ukázku inspirovanou válkou československo-maďarskou z roku 1919.
V sobotu 8. června 2019 se tak v Hronské Dúbravě uskutečnila bojová ukázka inspirovaná boji mezi vojskem mladé Československé republiky a Rudou armádou Maďarské republiky rad. Kromě místních ji zhlédli také účastníci legionářské poutě na Střední Slovensko, a při té příležitosti mohli také navštívit pojízdnou expozici československých legií, tzv. Legiovlak.
Akci pořádala Československá obec legionářská ve spolupráci a Klubem vojenské historie Beskydy a Nadací Milana Rastislava Štefánika. Historickým námětem pro bojovou ukázku se staly reálné boje mezi Čechoslováky a Maďary u nedaleké Hronské Breznice. Ty byly součástí postupu československých sil pod velením plukovníka Josefa Šnejdárka na Zvolen. Nečekaným přepadem ze dvou směrů byla Breznice 12. června 1919 dobyta a v následném maďarském protiútoku ubráněna.
Nedaleko dúbraveckého nádraží, na louce mezi fotbalovým hřištěm a řekou Hron tedy vyrostlo bojiště, kde se měli Čechoslováci a Maďaři po sto letech znovu střetnout. Na jedné straně stáli maďarští bolševici ve stejnokrojích bývalé rakousko-uherské armády s rudými páskami a stuhami, doplnění o bojovníky v civilních oděvech. Na straně druhé příslušníci domácího vojska, tedy vojáků bývalé rakousko-uherské armády v tzv. kolkovaných stejnokrojích, a legionářů z Itálie a Francie. Obě vojska účastníci se války o Slovensko byla velmi různorodá právě na použití vojenského materiálu, což chtěli organizátoři také zohlednit. Projevilo se to právě v použitých uniformách, ale i výzbroji. Obě bojující strany měly k dispozici i lehké dělostřelectvo. Na maďarské straně to byl originální horský kanon vz. 1915 ráže 75 mm, na straně československé replika polního kanonu vz. 1902 Putilov ráže 76,2 mm. Společné měly obě strany především únavu z horkého dne (přes 30 stupňů Celsia) a snahu předat divákům zajímavou formou poselství o statečnosti našich předků, ale i nesmyslnosti válečných konfliktů. Účinkujícími byli členové Československé obce legionářské, členové klubů vojenské historie i jednotlivci zabývající se vojenskou historií. Všem patří velké poděkování za plné nasazení.
Samotná historická bojová ukázka začala v půl druhé odpoledne, po skončení ekumenické bohoslužby k usmíření bojujících války z roku 1919 a jejích obětí. Těsně před samotným začátkem ukázky však bylo potřeba udělat ještě něco jiného. ČsOL vydala těsně před odjezdem poutníků na Slovensko nový díl z Edice pamětí ČsOL, který pojednává i o válce na Slovensku. Jedná se o deník legionáře Josefa Dudka nazvaný „Učitel na frontě“. Novou knihu bylo tedy nutno uvést do života, o což se postarali zástupce Ozbrojených sil SR plk. Pavol Baliak, ředitel Odboru pro válečné veterány MO ČR plk. gšt. Eduard Stehlík, správce Nadace Milana R. Štefánika Pavel Šesták, koordinátor publikační činnosti ČsOL Michal Rak, režisér Jakub Tabery, herec Jiří Dvořák, kazatelka Církve československé husitské Jana Šmardová-Koulová.
Postavení maďarských bolševiků bylo napadeno československými vojáky, kterým se podařilo postoupit na první nepřátelskou linii. Do protiútoku pak Maďaři nasadili i zmíněný horský kanon a kulomet Maxim, čímž vyrovnali početní převahu Čechoslováků. Po krátkém vyjednávání mezi veliteli (za Čechoslováky br. Jiří Charfreitag, za Maďary br. Vlastimil Křišťan), kterého obě strany využily k posbírání padlých a raněných, se boje doslova „rozhořely“ znovu. Od pyrotechnických efektů vzplála suchá tráva, ale s tím si poradili sami účinkující. Ostatně, mnohem nebezpečnějšími se (hlavně Maďarům) jevily granátové útoky Arditů italských legií. S podporou zmíněného kanonu Putilov nakonec Čechoslováci obsadili maďarské pozice, a většinu nepřátel zahnali na útěk. Po skončení ukázky nechali velitelé nastoupit své vojáky a podali si ruce na znamení smíření. A po nezbytné kontrole správcem střelnice se mohli přihlížející děti vrhnout na sběr vystřelených nábojnic. Buďme rádi, že se jednalo pouze o ukázku pro diváky, a naše země dnes žijí v míru.
text: br. Petr Tolar
foto: Stanislav Solánský
