Vzpomínková pouť do Bosny a Hercegoviny 2023
Autobus Ministerstva obrany ČR zaplněný do posledního místečka účastníky poutě po stopách československých vojáků, kteří působili na území Bosny a Hercegoviny v misích IFOR, SFOR a AFOR, vyrazil na týdenní cestu z Prahy v sobotu 7. října brzy ráno.
Více než čtyřicítka cestujících tak zahájila putování, na jejímž itineráři se podíleli především hlavní organizátoři akce – bratři Viktor Šinkovec a Jindřich Plescher. Cestu pořádala Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR.
„Už vloni, kdy jsme uskutečnili podobnou pouť po stupách našich vojáků v misích UNPROFOR a UNCRO, nás napadlo pokračovat v tomto projektu a navštívit místa působení vojáků, kteří na Balkáně reprezentovali naši vlast v misích pod mandátem OSN po rozpadu bývalé Jugoslávie. Opět tak dostali přímí účastníci těchto misí možnost vrátit se do Bosny a Hercegoviny a zavzpomínat,“ uvedl hlavní organizátor br. Šinkovec.
První zastavení poutníků patřilo Českému Krumlovu. Právě tady se nacházela jediná Výcviková základna Mírových sil OSN naší armády. Popravdě – moc z toho, co by připomínalo slavnou historii této základny, nezbylo a mnohým z bývalých vojáků bylo líto, že město pro objekt nenašlo vhodné využití.
V sobotu v odpoledních hodinách poutníci dorazili do chorvatského Zagrebu. Toto město je spojeno s tradicí československých zahraničních misí především tím, že se zde nacházelo hlavní národní velitelství a administrativa, pod kterou spadali například i takzvaní „kontraktátoři“. Tedy ti, v jejichž náplni bylo kromě jiného i uzavírání smluv na využívání objektů pro působení našeho kontingent, či řešení náhrad za případné škody na majetku nejen místních obyvatel.
V chorvatském Zagrebu si účastníci poutě připomněli slavné legionářské tradice, když na hlavním městském hřbitově uctili položením smutečního věnce památku československého legionáře Augustina Kmoška. U jeho hrobu se setkali se členy místního spolku našich krajanů a seznámili se s příběhem legionáře, který byl popraven v době první světové války.
Program následujícího dne v sobě zahrnoval uctění památky obětí v koncentračním táboře Jasenovac, který byl v době druhé světové války nejstrašnějším táborem, kde Ustašovci zavraždili, často bestiálním způsobem, tisíce lidí.
Poté už účastníci poutě zamířili do Bosny a Hercegoviny. Krátká zastávka patřila v Meduvode pomníku připomínajícímu, že zde vzniklo v době druhé světové války první partyzánské letiště.
Po cestě do okresního města Prijedoru poutníci navštívili nedaleké Brezičany, odkud operovala v misi IFOR a SFOR 3. mechanizovaná rota, jejímž velitelem byl také tehdejší kapitán Aleš Opata.
Doslova žhavé chvíle českých vojáků v misi IFOR připomněl svými vzpomínkami generál Josef Prokš na Hambarine. V této luxusní části okresního města, kterou naši vojáci znali spíše pod názvem Donji Mahala, se 24. října 1996 mezi 02:15 až 03:45 hod. odehrála mimořádná událost, kdy bylo minami zlikvidováno na 92, v té době opuštěných obytných domů a dvě mešity. Tehdy byl velitelem 6. mechanizovaného praporu podplukovník Josef Prokš, který svým spolucestujícím autenticky popsal nelehké chvíle, které prožívali naši vojáci na nedaleké základně v Donji Ljubiji. Je třeba podtrhnout, že jeho reakce na události z října 1996 byla velmi profesionální. To ocenili nejen nadřízení našeho velitele mechanizovaného praporu, ale také představitelé mezinárodních organizací působících na území Bosny a Hercegoviny.
Následujícího dne účastníci pouti zamířili do obce Arapuša – sídla 2. mechanizované roty českého praporu. Tady se jim dostalo nečekaně neplánovaného a velmi vřelého přijetí místními členkami ženského spolku, nesoucího jméno první oběti této obce – Jasmínky Čausevič. Srdečné přijetí bylo podtrženo ujištěním, že příchod českých vojáků do obce tehdy přinesl do té doby chybějící pocit bezpečí.
Poté přejel autobus s cestovateli přes most v Otoce na nádherné řece Una, do Bosanské Krupy, kde se v době naší účasti v misích IFOR a SFOR nacházela základna logistiky s mechanizovanou a ženijní rotou. Tady také při pietním aktu uctili položením věnce památku podporučíka in memoriam Ivana Zapadla, který zde tragicky zahynul. Ostatně právě nedaleko mostu v Otoce, která byla strategickým místem, zažili vojáci 3. mechanizované roty z Brezičan v misi IFOR horké chvíle při zastavování nespokojeného davu protestujících místních občanů.
Po návratu do Prijedoru se ujali hostů členové místního krajanského sdružení Česká beseda s dlouholetým předsedou Draganem Hrastkem. Při srdečném setkání došlo dokonce i na české a slovenské lidové písně, kterými se členky krajanského sdružení pochlubili svým hostům. Ti jim na oplátku spontánně odpověděli také několika písněmi.
Dalším místem zastavení v programu vzpomínkové poutě po Bosně a Hercegovině byla v Prijedoru budova CIMIC, ze které naši vojáci ve spolupráci s dalšími příslušníky mnohonárodní divize poskytovali pomoc místnímu obyvatelstvu při obnově válečným střetem poničené infrastruktury. Realizovali zde řadu potřebných projektů k obnově hospodářství, ale třeba se také podíleli i na vybudování nové dializační jednotky v místní nemocnici či obnově škol. Pomáhali organizacím ze světa i Česka s tím, aby se cílená humanitární pomoc dostala k těm, kteří ji nejvíce potřebovali.
Generál Josef Prokš se v dalším zastavení v Donji Ljubiji – na místě, kde dne 19. ledna 1996 začali naši vojáci pod velením náčelníka štábu 6. mechanizovaného praporu majora Lubomíra Frka budovat velitelství českého praporu – podělil o své osobní zážitky při plnění úkolů v misi. Zavzpomínal na události, které ho budou provázet po celý život a které ovlivnili jeho kariéru vojáka. Připomněl, že čeští vojáci své úkoly v misi vždy čestně splnili.
Stanoviště tehdejší 1. mechanizované roty IFOR/SFOR ve Starém Majdanu navštívili poutníci po zdolání cesty, na které řidiči autobusu dokazovali své řidičské umění. Tady si prohlédli místo, kde kdysi stávala základna roty a byli potěšeni faktem, že život se zde vrátil do normálních kolejí, o čemž, tak na mnoha jiných částech, svědčily honosné stavby a nové či opravené náboženské stavby.
Účastníci poutě měli možnost zastavení se v dalším z okresních měst, a to v Sanském mostě, kde podobně jako v Prijedoru působilo centrum pro spolupráci s civilním obyvatelstvem. Také tady obdivovali honosné stavby a konstatovali, že po válce, nebýt pomníků, zde není ani stopy.
Ve středu 11. října cestovatelé naplnili další část programu z itineráře a prohlídli si objekt, ve kterém působilo v době zahraničních vojenských mísí v Banja luce mnohonárodní velitelství divize Jihozápad. O své zážitky se s ostatními podělili někteří z účastníků poutě, kteří zde působili.
Ve Stipjaniči poté při pietním aktu vzdali čest a uctili památku třech letců, kteří zde se svým strojem Mi-17 dne 25. října 1998 havarovali.
Závěr poutě po stopách československých vojáků v zahraničních misích v Bosně a Hercegovině patřil jejímu hlavnímu městu Sarajevu. Díky skvělému výkladu PhDr. Miroslava Husa, místopředsedy plzeňské jednoty ČsOL, se mnozí z cestovatelů dozvěděli o českých stopách, které zde, v tomto nádherném městě, zanechali čeští stavitelé a architekti. Vždyť s jejich jménem je zde spojeno na 46 významných veřejných budov. Neméně poutavými byla také slova Miroslava Husa o atentátu na následníka trůnu Rakousko-uherské monarchie – arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. Na autentickém místě na Latinském mostě přes říčku Mjacka přítomným pohovořil nejen o známých skutečnostech, ale svěřil se i s nejnovějšími poznatky historiků-badatelů. Upozornil, že stále ještě existují bílá místa v souvislosti s atentátem na následníka Habsburské monarchie.
Program itineráře cesty byl vyčerpán a snad všichni účastníci mohli být spokojeni s jeho bohatostí. Zcela určitě si pochvalovali, že do seznamu cestujících byli vybráni lidé, kteří v místech, která navštívili, nejen působili, ale i o nich ostatním hodně řekli. Podělili se o nevšední osobní zážitky. Konstatovali, že pouť se vydařila, splnila jejich očekávání, a tak je třeba poděkovat hlavním organizátorům, za které br. Šinkovec slíbil, že se v příštím roce snad povede uskutečnit další pouť, která tentokráte bude určitě přitažlivá pro vojáky, kteří působili v misi KFOR.
Zvláštní poděkování také patří řidičům Ministerstva obrany ČR, kteří svou profesionalitou zcela určitě přispěli ke zdárnému průběhu akce.
text a foto: br. Miroslav Šindelář