Odhalení pamětní desky generálu Jindřichu Bejlovi v Polici nad Metují

Dne 10. října se členové Jednoty Československé obce legionářské v Hradci Králové účastnili formou čestné stráže odhalení pamětní desky věnované u příležitosti 130. výročí narození památce ruského legionáře, generála československé branné moci, účastníka II. domácího odboje, Jindřicha Bejla. Ceremonie byla výsledkem dlouhodobých snah členů královehradecké jednoty ČsOL a Ústředí ČsOL o připomenutí význačného východočeského rodáka. Žel, stejně jako v případě jiných akcí, i tentokrát do jejího průběhu zasáhly epidemiologické okolnosti a nakonec proběhla podstatně komorněji, než jsme plánovali a zcela bez doprovodného programu. Památku Jindřicha Bejla jsme uctili rovněž položením květinových darů u jeho hrobu na polickém hřbitově, kde spočinul, a připomenutím jeho životních osudů. Setkali jsme se s vřelým přijetím starosty města Police nad Metují Jiřího Berana, což nás velmi potěšilo a nastolené vztahy jsme se zavázali rozvíjet edukační spoluprací v budoucnosti. Můžeme tak oprávněně doufat, že se Police nad Metují zapíše na mapu míst v regionu, kde se častěji objevíme v rámci připomínání odkazu našich předků bojujících a bránících samostatný demokratický stát. 

Pamětní deska je umístěna na domě č. p. 7 v dnešní Kostelní ulici, kde se 14. října 1890 do rodiny řeznického mistra Josefa Beila Jindřich Beil narodil. Roku 1908 absolvoval Lesnickou školu v Praze a působil jako lesní adjunkt na blízkém Ostaši. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády jako jednoroční dobrovolník a byl raněn na srbské frontě. Po vyléčení byl převelen na ruskou frontu, kde padl 7. dubna 1915 u Lubkova v hodnosti poručíka c.k. armády do zajetí. Již o čtyři dny později se hlásil do čs. legií a 6. srpna 1916 byl do nich zařazen. Absolvoval důstojnický kurz v Kyjevě, roku 1918 byl povýšen na kapitána a velel rotě 5. střeleckého pluku „T. G. Masaryka“, od října téhož roku byl v hodnosti majora zástupcem velitele pluku. Rusko opustil v červnu 1920 po absolvování sibiřské anabáze. Dne 11. října 1920 byl zařazen jako major pěchoty do stavu čs. branné moci. Roku 1922 byl povýšen na podplukovníka, o šest let později na plukovníka pěchoty a byl činný ve Vojenském ústavu vědeckém, kde např. překládal odbornou literaturu ze srbštiny. Od roku 1925 používal počeštělou podobu svého příjmení Bejl. Roku 1935 napsal knihu „Než válka započne“, ve které analyzoval přípravy obrany státních hranic jednotlivých států při vypuknutí světové války, popularizoval probíhající modernizaci čs. armády a vzrůstající úroveň brannosti v ČSR a varoval před technologickým pokrokem ve zbrojení. Dne 22. prosince 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Ve 20. letech vystřídal řadu administrativních postů: působil na osobním oddělení MNO a byl zástupcem MNO při velitelství četnictva. Ve 30. letech velel bojovým útvarům: pěšímu pluku 33 „Doss Alto“ v Chebu, pěšímu pluku 28 „Tyrše a Fügnera“ v Praze, 17. pěší brigádě v Bratislavě a 16. divizi v Ružomberoku. Během branné pohotovosti státu na podzim 1938 velel etapě III. armády, tedy týlovému zabezpečení jednotek bránících jižní hranici Slovenska od Moravy po rumunské hranice. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odboje v rámci Obrany národa a od února do července 1940 a od července 1944 do května 1945 byl vězněn. Zapojil se však do květnového povstání jako vojenský velitel Kladna. V červenci 1945 se stal velitelem Čs. vojenské mise v SSSR a podílel se na návratu volyňských Čechů do vlasti. Dne 25. října 1946 byl povýšen na divizního generála a v únoru 1949 byl penzionován.

Jindřich Bejl byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny IV. stupně, čs. Řádem Sokola s meči, Čs. válečným křížem 1918, Čs. Revoluční medailí, Čs. Medailí za vítězství, japonským řádem Vycházejícího slunce 4. třídy a francouzským Válečným křížem 1928. Zemřel v Praze 5. července 1973. Během první světové války si psal Jindřich Bejl deník. Knižně vyšel r. 2012 pod titulem „Deník legionáře – Autentické svědectví účastníka tažení čs. legií Ruskem“ a pokrývá události let 1914–1920.

text: br. Jan Hrubecký

foto: Andrea Šťovíčková