Slovo předsedy ČsOL k 75. výročí vítězství ve druhé světové války v Evropě

Vážení váleční veteráni druhé světové války, vážení členové Československé obce legionářské, sestry a bratři,

dovolte mi, abych vám poděkoval za to, jak disciplinovaně a důstojně jste přistoupili k připomínce 75. výročí vítězství v druhé světové válce v aktuální situaci, která nedovolila uspořádat náležité slavnosti osvobození nejen u nás, ale na celém světě. V uplynulých dnech se konala řada pietních vzpomínek, které, ač komorní, uctily čestně památku padlých. Děkuji všem, kteří svým dětem a vnoučatům vyprávěli a vypráví o hrdinství a obětech, které si vyžádal boj s odpornou nacistickou ideologií a jež bylo třeba ke konečné porážce německé armády a jejích přisluhovačů. Nastupující generace budou jednou těmi, jež převezmou odkaz boje za svobodu, náleží jim proto naše plná pozornost a snaha předat co nejvíce. 

Je mi velice líto, že současný stav věcí nedovoluje příslušníkům československých zahraničních jednotek a účastníkům domácího odboje sdělit na veřejných setkáních a prostřednictvím médií svou zkušenost a svůj osobní pohled v míře, na kterou jsme byli zvyklí, v míře, která se jasně ukazuje jako nenahraditelná.

Obávám se, že jsme v poslední době byli svědky toho, jak by oslavy vítězství v druhé světové válce mohly v budoucnu vypadat, až tu nebudou ti, kteří za války nasazovali své zdraví a životy. Více než kdy jindy se k problematice druhé světové války vyjadřovali samozvaní mluvčí té či jiné strany, (snad právě s vědomím nucené neúčasti veteránů druhé světové války na veřejnosti) jsme četli a poslouchali jejich rádoby odborná prohlášení, do úmoru znovu zaznívaly dávno vyvrácené lži, pomluvy a nepřesnosti. Váleční veteráni se vyjádřit nemohou, hlas odborníků byl mnohdy umenšován, ba znevažován. Současná nejednotnost v hodnocení druhé světové války, v níž se zrcadlí nejednotnost společnosti a politických vztahů nejen u nás, ale i ve světě, je v příkrém rozporu s jednotou, s jakou postupovala protihitlerovská koalice. Z její dohody vzešel i faktický stav věcí, kdy byla větší část území předválečného Československa osvobozena Rudou armádou. Vnášet do této skutečnosti některé následující historické události a hodnotit jimi osvobození Československa je nejen anachronismem, ale i neomluvitelnou nespravedlností vůči všem, kteří se zasloužili o naše osvobození.

Jako nejnebezpečnější se však jeví prohlášení a činy, které do veřejného prostoru vnesly dojem, že úctu k osvoboditelům je možno dělit a přidělovat výběrově. Dokonce jsme se setkali s přesvědčováním o tom, že okázalá neúcta může přinést nějakou pozitivní hodnotu. Mnohé z toho, co se událo, dotklo se řady členů Československé obce legionářské, mne osobně, ale zvláště pak veteránů druhé světové války. Právě jejich ohlasy mě vedly k tomuto prohlášení, jež si dovoluji uzavřít následujícími řádky.

Za svobodu Československa položili své životy stejně bezpodmínečně příslušníci spojeneckých armád při osvobozování našeho území, jako sotva odrostlí američtí mladící na plážích Normadie i sovětští vojáci v boji o tu nejzapadlejší vísku východní Evropy. Nelze dělat žádného rozdílu mezi obětmi. Pamatujme, že nad nacismem, jenž dělal rozdíly mezi hodnotou lidského života a hlásal bezcennost jím vybraných jedinců, zvítězila v květnu 1945 nejryzejší idea lidství, podle níž je lidský život hodnotou absolutní. Pokud bychom připustili úvahy o tom, že budeme srovnávat oběti z řad sovětské, americké, rumunské, polské či britské armády, oběť povstalce nebo partyzána, oběti koncentračních táborů vězněné z rasových či politických důvodů, pak kazíme své vítězství a protivíme se tomu, za co jsme bojovali, aby život každého člověka měl absolutní, tedy nevyčíslitelnou hodnotu.

Každému vojákovi, který bojoval proti nacismu, jsme povinni prokazovat stejnou úctu a poděkování. To je mez, pod kterou se žádný člověk nesmí snížit.

S legionářským pozdravem

br. plk. v. v. MUDr. Pavel Budinský, Ph.D., MBA

předseda Československé obce legionářské