Obléhání a kapitulace Dunkerque

Historické období: 2. světová válka

Kdy: 7. 10. 1944 – 9. 5. 1945

Kde: přístav v severní Francii

Kdo: Spojenci X Osa,

přesněji různé střídající se spojenecké jednotky X cca 12. 000 obležených vojáků, většinou 226. pěší divize, cca 200 mužů Waffen SS a námořníci, kteří se sem uchýlili po pádu Boulogne a Calais

Důvod: Dunkerque obsadila německá vojska v roce 1940, přesto se přes tento strategický položený přístav podařilo do Anglie přes Lamanšský průliv na neustálého německého bombardování evakuovat 338 226 mužů a značné množství vojenského materiálu.

Po invazi spojeneckých vojsk do Evropy začali Spojenci usilovat o znovudobytí Dunkerque.

Průběh bitvy: Bylo jasné, že to nebude jednoduché, protože Němci Dunkerque jako důležitý opěrný bod doslova přeměnili na pevnost. Na přelomu srpna a září 1944, kdy byla k Dunkerque přesunuta Československá samostatná obrněná brigáda (ČSOB) pod velením generála Aloise Lišky o síle cca 4000 mužů, byl přístav obsazen a bráněn 12 000 německých vojáků pod velením nejprve plukovníka von Wittstadta a později viceadmirála Friedricha Frisiuse (pěchota, dělostřelectvo, námořníci, parašutisti, zbraně SS). Kolem přístavu Němci vybudovali při obranná pásma sestávající z minových polí, vzájemně se kryjících pevnůstek a terénních překážek proti těžké technice, především systému vodních kanálů napájených z moře, díky nimž bylo možné zaplavit až 60 % předpolí, místy až do výše pěti metrů. Rovněž kázeň a bojová morálka obránců Dunkerque zůstávala stále na velmi vysoké úrovni, k čemuž přispívaly i jejich různé zdařilé vojenské akce a výpady z přístavu.

Českoslovenští vojáci vnímali svůj bojový úkol při obléhání Dunkerque z vojenského hlediska za podřadný, mnohem raději by se byli účastnili frontových operací, pro které také měli jako rychlá moderní tanková jednotka lepší předpoklady. Fronta se v té době se však posunula již na 100 km východně od Dunkerque a českoslovenští vojáci nakonec „uvízli“ u Dunkerque až do konce války. Britské velení zdůvodnilo toto zařazení ČSOB především tím, že brigáda nebyla schopna z vlastních zdrojů doplňovat stavy, což by v nasazení na exponovanějších místech způsobilo zaručené problémy. (Britové situaci odhadli správně, v polovině září například ČSOB chybělo do předepsaného stavu 173 mužů. )

Do obléhání Dunkerque se ČSOB začlenila během dvou nocí 7. -9. 10. 1944, kdy na přiděleném úseku vystřídala 154. britskou pěší brigádu. Jejím hlavním úkolem se stalo především bránit zásobování a posilování německé osádky v přístavu, chránit týl postupujících spojeneckých armád před možnými akcemi německých vojsk z Dunkerque a vlastní vojenskou činnosti nutit nepřítele ke kapitulaci, s výjimkou přímého útoku na přístav. Bojová činnost ČSOB nemohla být příliš efektivní, protože nemohla použít svou hlavní údernou sílu, tj. tanky, a nedisponovala prostředky, které mohly obráncům Dunkerque způsobit opravdu vážné problémy, tj. možnost leteckého bombardování, vzdušných výsadků a nasazení těžké ženijní technika. Spolu s ČSOB přístav obléhaly i další vojenské jednotky Spojenců, kanadské, britské, francouzské, ruské, polské a belgická domobrana.

Během podzimních a jarních měsíců došlo k několika střetům československých vojáků s obránci Dunkerque, poprvé 8. 10. 1944 prakticky vzápětí po přesunu ČSOB k přístavu, kdy bylo jejich předsunuté postavení napadeno minometnou palbou nepřítele. Brzy po půlnoci se Němci pokusili dobýt toto postavení ČSOB, což se jim nepodařilo, 9. 10. 1944 však již byli za dělostřelecké podpory úspěšnější a Čechoslováci museli ustoupit. Následujícího dne dobyly britské tanky toto postavení zpět. Během těchto tří dnů čtyři českoslovenští vojáci padli a řada jich byla zraněna. Je třeba konstatovat, že Němci zaútočili ve velmi vhodnou chvíli, na vojsko vzápětí po náročném přesunu, které se nestačilo ještě v novém postavení „zabydlet“. Většina vojáků také neměla žádné bojové zkušenosti a jejich výcvik byl veden v jiných podmínkách a za jiným účelem.

Tento první nepříliš šťastný křest ohněm zřejmě ČSOB dočasně odradil od větších akcí, protože k další útočné operaci z její strany došlo až 28. 10. 1944 u příležitosti čs. státního svátku. Zahájil ji výpad oddílů motopraporu za podpory čtyř tanků zahájený v 6.30 hod. , který měl dobýt několik opěrných bodů nepřítele. Při výpadu tyto oddíly zabily asi 50 nepřátelských vojáků, 14 jich zajaly a vrátily se do původního postavení. Samy přitom ztratily 25 mužů, z toho 4 padlé a 3 nezvěstné. Po silné desetiminutové dělostřelecké přípravě zahájené v 8. 30 hod. zaútočilo na německé postavení 21 tanků s podporou pěchoty a podařilo se jim proniknout až kilometr hluboko do nepřátelských linií. Přestože se Němci houževnatě bránili, postupu československých jednotek se jim zabránit nepodařilo. Při tomto útoků ztratili 500 mužů včetně 6 důstojníků (150 padlých, 250 zajatých). Podstatně menší ztráty vykázala ČSOB – 11 padlých, 36 raněných, 3 nezvěstní.

Tento úspěch ČSOB povzbudil a 5. 11. 1944 se proto pokusila akci tohoto druhu zopakovat s 43 tanky podporovanými ženisty, vlastním i britským dělostřelectvem a letectvem (12 typhoonů a 36 spitfirů). Obránci Dunkerque však tentokrát kladli podstatně houževnatější odpor, většina tanků nepřekonala německá minová pole, samotná pěchota nebyla schopna postupovat dál a musela se stáhnout. I tak ztratili Němci na 320 vojáků (z toho 150 padlých anebo raněných). Citelné byly ovšem i ztráty ČSOB – 26 padlý, 59, raněných, 9 nezvěstných, 12 tanků a 1 vyprošťovací transportér.

V listopadu se obě vojska ocitla prakticky v patové situaci. Britské velení nemělo zájem dobýt Dunkerque přímým útokem za každou cenu, stačilo, že obránci jsou v přístavu proměněném na pevnost uzavřeni a nemohou se účastnit vojenských akcí mimo něj kromě útočných výpadů, jako např. v polovině listopadu, které však neměly naději obklíčení rozbít. Obléhatelé se proto soustředili i na podrývání morálky obránců pomocí zvláštního rozhlasového vysílání a rozhazování letáků. (Od 8. 10 . 1944 do 19. 1. 1945 se i díky nim vzdalo 669 vojáků a 9 důstojníků. )

Nové bojové operace byly zahájeny na jaře 1945. Nejvýznamnější z nich byl v dubnu výpad obránců, který měl dobýt důležitý spojenecký opěrný bod, továrnu Filature. Po osmidenních bojích se Němcům skutečně podařilo Filature dobýt a také udržet, zaplatili za to však ztrátou 300 mužů (padlí, ranění, zajatí). Z ČSOB padlo při této akci 49 jejich příslušníků a 75 bylo raněno, Francouzi a Britové přišli o 80 padlých a nezjištěný počet raněných.

Zajímavým okamžikem v obléhání Dunkerque se stalo dočasné příměří 16. a 18. 1945 dubna, kdy byla po dohodě zastavena palba, odklizeni mrtví z „území nikoho“ a vyměněni zajatci – 300 mužů na každé straněn

Blížící se konec války pro ČSOB znamenal možnost od Dunkerque uvolnit a vyčlenit symbolickou jednotku 140 mužů, která se 23. 4. 1945 spolu s 3. americkou armádou vydala směrem na Prahu a 1. 5. 1945 překročila u Chebu státní hranici. Uvolnit stejným způsobem již tehdy celou ČSOB však možné nebylo, protože obránci Dunkerque vydrželi přístav hájit až do konce 2. světové války a vzdali se v počtu cca 10 500 mužů až po německé kapitulaci 8. 5. 1945, v 9. 30 hod. 9. 5. 1945.

Zdroj: Jitka Lenková, Václav Pavlík: Nejdůležitější bitvy našich dějin, Alpress 2007