Nedožila se ani 19 let…

V souvislosti s návštěvou Terezínské tryzny dne 16. 5. 2010 se mi vybavuje vzpomínka na moji tetu Sylvu Rajtrovou, která se narodila 1. 4. 1924 v Duchcově, mladší sestru moji maminky.

Maminka před vypuknutím 2. světové války žila s rodiči a dvěma sestrami v Duchcově. Všechny tři navštěvovaly gymnázium v Duchcově a užívaly si studentského života. Po obsazení Sudet se celá rodina musela okamžitě odstěhovat. Bydleli nejprve v Mladé Boleslavi a potom se přestěhovali do Roudnice nad Labem, kde jejich otec dostal místo učitele. Ve studiu na gymnáziu pokračovala pouze nejmladší Sylva.

Dne 20. 6. 1942 německé četnictvo obsadilo budovu gymnázia a zatklo studenty sexty a septimy.

 Blok č.16 v Osvětimi věnovaný naší republice – zatčení studenti

Sylva Rajtrová byla spolu ostatními studenty převezena do malé pevnosti v Terezíně a podrobena výslechům. Před propuštěním poslala moták židovské dívce, kde bylo uvedeno, že i pro ni bude brzy svítit sluníčko. Moták byl zachycen a byla opět zatčena. Před transportem do Osvětimi byla vězněna v Kladně. Její nejstarší sestra Danka byla v té době provdána za četníka Václava Koukala a žila v Kralupech nad Vltavou. Statečností jednoho českého četníka (v případě prozrazení jim všem hrozila smrt, mladší bratr Václava Koukala v té době bojoval jako pilot v Anglií) jim bylo umožněno krátké osobní setkání těsně před odjezdem do Osvětimi. Dne 28. 1. 1943 byla Sylva převezena do koncentračního tábora Osvětim – Birkenau a označena jako politický vězeň s číslem 32695.

Policejní foto Sylvy Rajtrové – vězeň číslo 32695

Umučena byla 1. 3. 1943. Nedožila se ani 19 let. Po skončení války byla vyznamenána Válečným křížem in memoriam.

  Od dětství mi o ní maminka vyprávěla a celý život se nemohla smířit s její smrtí. Nikdo z rodiny nenašel odvahu navštívit Osvětim a podívat se na místa, kde byla vězněna a týrána. V březnu loňského roku, kdy od její smrti uplynulo již 66 let, jsem měla možnost navštívit Osvětim. Návštěva na mě hluboce zapůsobila, bylo to ještě krutější, než jsem předpokládala. Již nikdy nesmíme dopustit, aby se z lidí stávala čísla čekající na smrt.

Kresba spoluvězeňkyně Emy Blažkové – jedna z žen je Sylva Rajtrová

 V poslední době se mluví o nespravedlivém odsunu Němců, nepřísluší mi to hodnotit, je to věcí historiků. Já vím jedno, že odsun mojí rodiny zmařil jeden mladý nadějný život.

 Touto krátkou vzpomínkou bych chtěla uctít její památku.

 Text: Eva Armeanová

 Foto: Stanislav Pítr, archiv autorky