Na největším vojenském hřbitově

Při cestě z Bánské Bystrice do Stropkova se účastnici pietní a poznávací cesty ČsOL směřující na jižní Slovensko a na Duklu zastavili na vojenském hřbitově na vrchu Háj-Nicovo u Liptovského Mikuláše a vykonali zde pietní akt.

Monumentální areál získal svoji konečnou podobu v roce 1961.

O Liptovský Mikuláš se v závěru druhé světové války vedly těžké boje a během devíti týdnů obléhání zde přišlo o život na 4500 československých a sovětských vojáků.

Válečný veterán plk. Jan Ihnatík vypráví účastníklm cesty o bojích v této oblasti.

Bylo rozhodnuto ostatky celkem  1386 československých padlých pohřbít na místní dominantně, vrchu Háj-Nicovo, kde tak vznikl  největší vojenský hřbitov v tehdejším Československu. (Ostatky sovětských vojáků byly pohřbeny u Žiliny na vrchu Bôrik.)

Z vrcholku kopce se otevírá nádherný výhled na Liptovský Mikuláš a přehradu Liptovská Mara.

Konečným záměrem se stalo vybudovat zde jakousi „mohylu“ hrdinů, což se realizovalo až téměř dvacet let po válce. Vznikl zde monumentální pietní areál podle návrhu architektů Ladislava Bauera a Aladára Búzika doplněný sousošími z dílny Alfonze Gromy a Miroslava Ksandra. Jeho slavnostní slavnostní otevření se konalo v květnu roku 1961.

Na vojenském hřbitově u Liptovského Mikuláše byl na vlastní přání pohřben zdejší rodák, armádní generál a ministr národní obrany Martin Dzúr (1919-1985), který se v řadách Rudé armády zúčastnil bojů o Kyjev, Dukelský průsmyk i o své rodné město.

Dnes působí celé toto místo zanedbaným a opomíjeným dojmem. Přestože k němu vede silnice, chybí příslušné ukazatele, pravděpodobně neoznačená zůstává i někdejší Cesta hrdinů (cca 3,5 km), po které lze na hřbitov dojít z centra Liptovského Mikuláše. Jediným orientačním znamením tak zůstává telekomunikační věž. Bližší informace o hřbitově nelze bohužel dohledat ani na oficiálním webu města Liptovský Mikuláš, který jej naprosto opomíjí. Vzhledem k významu tohoto místa je tato situace přinejmenším  zarážející.

Zvelebení zarostlých hrobů by si vyžádalo tisíce hodin práce.

Přímo na místě proto padly návrhy pokusit se nějakým způsobem (např. formou dobrovolné brigády) o zlepšení stavu hřbitova. Když se však uváží jen počet hrobů a rozloha celého tohoto pietního místa, je jasné, že by si taková snaha vyžádala tisíce hodin práce, což je pro jakoukoliv nestátní společenskou či zájmovou organizaci zcela nereálné. Nezbývá tedy než doufat, že se věci jednou snad ujme přímo nějaká státní instituce (naše či slovenská) a že do té doby bude hřbitov nadále chátrat jen velmi pomalu.

Text a foto: Jitka Lenková

Zdroj: http://kubikova.blog.denik.cz/c/98813/Pamatnik-a-vojensky-hrbitov-nad-Liptovskym-Mikulasem.html