133. výročí narození generála Jana Syrového

V neděli 24. ledna si členové Československé obce legionářské připomenuli 133. výročí narození československého legionáře, vojáka a politika, generála Jana Syrového. Na hrob Jana Syrového a jeho manželky Anny umístěný na Olšanských hřbitovech v Praze položili věnec. 

Jan Bohumír Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Třebíči. Před první světovou válkou odešel za prací do Varšavy, která byla v té době součástí carského Ruska. Ihned po vyhlášení války se rozhodl k dobrovolné službě v ruské armádě a stal se jedním z prvních příslušníků České družiny. Díky své píly a schopnostem během rozvědek se z vojína vypracoval na důstojníka. Jen krátce před zahájením útoku Československé střelecké brigády u Zborova, 2. července 1917, byl raněn dělostřeleckou palbou a přišel o pravé oko. Jako jeden z velitelů částí československých jednotek absolvoval vystoupení proti bolševickým silám, ovládnutí Transsibiřské magistrály a bojové operace na Sibiři. Byl povýšen do generálské hodnosti a stal se velitelem československého vojska na Rusi. Po příjezdu do Československé republiky pokračoval ve slibné armádní kariéře. Mezi roky 1925 až 1933 byl náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci, od roku 1927 dosáhl hodnosti armádního generála. V kritických chvílích se slavný legionářský generál, přirovnávaný k legendárnímu Janu Žižkovi, stal vůdčí osobností národa. Od září 1938 se stal předsedou úřednické vlády a ministrem národní obrany. V prosinci byl na postu premiéra nahrazen Rudolfem Beranem, ale ve funkci ministra národní obrany vydržel až do okupace Čech a Moravy v březnu 1939. V nejtěžších chvílích národa obklíčeného národa tak stál v jeho čele. To mělo patrně vliv na jeho apatii a neangažovanost během druhé světové války. Patrně se sice nezapojil aktivně do odboje, ale také se nenechal vtáhnout do kolaborace s okupanty. Přesto byl po válce nesmyslně zatčen a odsouzen za vlastizradu na dvacet let. Odseděl si čtrnáct let, zemřel o deset let později, 17. října 1970, zklamán z nespravedlivého trestu. 

U hrobu jednoho z nejslavnějších československých legionářů se sešla sestra Marcela Tolarová, zastupující Ústředí Československé obce legionářské, a bratr Miroslav Maňas, předseda valašskokloboucké jednoty ČsOL zastupující členy posádky Legiovlaku, pojízdného muzea československých legií. Společně zde položili věnec a poklonili se památce Jana Syrového. Je správné, aby na podobné osobnosti členové ČsOL nezapomínali, a inspirovali k tomu i širokou veřejnost. 

text a foto: br. Petr Tolar