Bratr Jaromír Lisý stoletý

Sté narozeniny oslavil válečný veterán, účastník domácího odboje za druhé světové války a člen Československé obce legionářské jednoty Praha 5, br. plukovník v. v. Ing. Jaromír Lisý. Ke skvělému životnímu jubileu mu popřál br. Viktor Šinkovec, vedoucí projektu Péče o válečné veterány ČsOL, který předal Pamětní medaili k 75. výročí ukončení druhé světové války a dárky za ČsOL i ministerstvo obrany. Připojujeme se ke gratulaci a přejeme hodně zdraví a životní spokojenosti. 

Jaromír Lisý se narodil 3. února 1921 v Praze. Jeho otec Karel, veterán první světové války a účastník bojů proti maďarským bolševikům z roku 1919, byl profesionálním vojákem meziválečné československé armády. Rodina se tak musela stěhovat podle toho, kde byl otcův útvar posádkou – z Prahy do Košic, z Košic do Prešova. Pro své nadání pro cizí jazyky získal Jaromír Lisý v roce 1937 stipendium na tři roky studia ve Francii. Tam musel s hořkostí přijmout fakt, že francouzská veřejnost odmítala vstoupit do případné války za Československo. Krize vrcholila a v roce 1938 se z prázdninového pobytu u rodičů k zahraničnímu studiu nevrátil. Nebyl sice mobilizován, na to byl příliš mladý, ale jako dobrovolník vypomáhal povolaným vojákům. S postupující separací Slovenska v době tzv. druhé republiky nesouhlasil a rozhodl se odjet do Čech. K tomu se však dostal až v březnu 1939, právě v době, kdy se Slovensko osamostatnilo a začala německá okupace Čech a Moravy. Odmaturoval pak na kolínském gymnáziu a dostal se na Vysokou obchodní školu do rodné Prahy. Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 jej zastihlo na dejvických kolejích. Byl zadržen a odvezen do jízdárny ruzyňských kasáren, kde musel společně se stovkami dalších studentů čekat na další nejistý osud. Naštěstí byl propuštěn a tak se odebral k dědečkovi do Kolína, kde začal pracovat jako praktikant v tiskárně J. L. Bayer. Společně s otcem se skrze svého spolupracovníka, bývalého italského legionáře Otakara Moravce, zapojili do ilegální činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Jejich kolínská buňka ukrývala zbraně, rozšiřovala ilegální tiskoviny a připravovala půdu pro očekávané celonárodní povstání proti okupantům. Na podzim 1941 však byli otec i syn Lisí zatčeni německým gestapem. Za protiněmecké řeči byl zatčen i Jaromírův dědeček. Při výsleších se Jaromír Lisý snažil prozradit jen to, o čem předpokládal, že již gestapo vytěžilo z odbojářů vyslýchaných před ním. V lednu 1942 byli otec i syn převezeni do Malé pevnosti Terezín, která sloužila jako věznice gestapa. Jaromír byl přidělen do baráku se studenty zatčenými v říjnu 1939. V době stanného práva po atentátu na zastupujícího říšského protektora byli oba Lisí na jaře 1942 opět převezeni do Prahy, do pankrácké věznice. Následoval další transport, tentokrát do věznice Mathilde v německých Drážďanech, na jaře 1943 pak k lidovému soudu do Litoměřic, později na těžké manuální práce do tábora Griebo u Wittenbergu, v Sasku. Až v červnu 1944 byl Jaromír Lisý propuštěn, jeho otec však stále zůstával v pracovním táboře. Jaromír se vrátil do Kolína a k práci v tiskárně. Otec se navrátil na konci války, kdy se Jaromír zapojil do strážní služby povstaleckých skupin. V mírovém období pokračoval ve vysokoškolském studiu, které dokončil v roce 1947. Pracoval v chemické společnosti Chemapol a mohl objíždět zahraniční veletrhy, ve druhé polovině 50. let se však rozhodl pro kariéru důstojníka Československé lidové armády. Byl vojenským atašé v Maďarsku, v době maďarského povstání, a Sýrii. Dosáhl hodnosti plukovníka, ovšem za nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 byl v roce 1971 propuštěn z armády a vyloučen z komunistické strany. Do důchodu ještě pracoval ve Škodových závodech a později jako průvodce a tlumočník v cestovní kanceláři. Dál se věnoval svému koníčku – cestování a studiu cizích jazyků.

V roce 2011 vstoupil do Československé obce legionářské, jednoty Praha 5. Ani ve vysokém věku nechce zůstávat nečinným. Před dvěma lety strávil čtrnáct dní cestováním po Íránu a v roce 2020 začal se studiem v Centru celoživotního vzdělávání. A k aktivnímu stáří vyzývá i ostatní seniory.

text: br. Petr Tolar

foto: br. Viktor Šinkovec