Zemřel alpin Lino Gobbi z Arca, velký přítel naší země i ČsOL

Na přelomu loňského a letošního roku jsme si bohužel mohli přečíst řadu smutných zpráv o úmrtích válečných veteránů, většinou členů Československé obce legionářské, a to nejen z doby 2. světové války. Smutná zpráva přišla i z italského města Arco, které je úzce spojeno s historií čs. legie. Dne 7. ledna 2021 zemřel pouhý měsíc před svými nedožitými 100. narozeninami Lino Gobbi, veterán italských horských jednotek, kterého si dobře pamatují účastníci pietních akcí ČsOL a Ministerstva obrany ČR, pravidelně pořádaných v Arco od první poloviny 90. let 20. století na památku zde popravených čs. legionářů. 

Lino Gobbi se narodil 9. února 1921 v zemědělské rodině jako nejstarší z devíti dětí. V lednu 1941 narukoval do italské armády a stal se příslušníkem elitních horských jednotek – alpinů. Po absolvování základního výcviku a instruktorského kurzu dosáhl hodnosti desátníka. Dne 2. ledna 1943 byl odeslán na východní frontu jako posila italské horské divize Julia. Italští alpini byli v té době nuceni podílet se na Mussoliniho rozkaz na německé agresi proti Sovětskému svazu jako součást italských expedičních sil, v jejichž rámci vytvořili armádní sbor o celkovém počtu 57 000 vojáků (divize Julia, Tridentina a Cuneense). Jejich celkové ztráty během těžkých, převážně ústupových bojů jsou italskými historiky odhadovány na plné dvě třetiny nasazených vojáků. Lino Gobbi prožil v mrazivém pekle ústupových bojů na Ukrajině několik týdnů (od ledna do března 1943). Po návratu z východní fronty sloužil na dnešním území Slovinska a Chorvatska, kde jej zastihla zpráva, že dne 8. září 1943 byl svržen Mussolini a italský král se rozhodl ukončit neblahé spojenectví Itálie s nacistickým Německem. Lino Gobbi byl internován v německém zajateckém táboře u města Ziegenhain, kde odmítl výzvu, aby se znovu zapojil do bojů po boku Německa. Následně byl odsouzen k několikaletému těžkému žaláři ve věznici ve městě Butzbach. Zde prožil konec války a osvobození. Poté byl demobilizován v hodnosti četaře a vrátil se do rodného Arca, kde pracoval až do pozdního věku na rodinné farmě. Stal se rovněž váženým funkcionářem podnikatelských sdružení místních zemědělců. Lino Gobbi patřil k italské generaci, která se musela v mladém věku vyrovnat s válečným utrpením a následně dokázala díky své tvrdé práci překonat následky války a obnovit v Itálii politický systém, založený na parlamentní demokracii a navrátit zemi i její ekonomickou prosperitu.

Lino Gobbi také řadu let aktivně působil v místní pobočce veteránské organizace alpinů, kde v letech 1989-1991 a 1992-1995 zastával funkci  předsedy. V té době se významně zasloužil o obnovu již zmíněných pietních akcí, pořádaných na památku čtyř čs. legionářů, popravených v Arco rakousko-uherskými vojáky 22. září 1918 po bojích na Doss Alto. Lino Gobbi se až do konce svého života aktivně zapojoval do realizace velkého počtu veřejně prospěšných akcí alpinů. Byl velmi oblíben pro svou klidnou, laskavou a přátelskou povahu. Věnoval velkou pozornost přednáškám pro školní mládež, často vyprávěl mladé italské generaci o svých válečných zkušenostech i o krutostech války a pomáhal tak školákům lépe pochopit toto komplikované období moderní italské historie a cenu míru. V roce 2007 publikoval své zážitky z války i z německé internace v knize nazvané „Vánoce bez zvonů“. Za svou celoživotní práci ve službě míru a demokracie získal Lino Gobbi několik italských i českých ocenění. V roce 2005 byl vyznamenán Čestným pamětním odznakem MO ČR za péči o památník čs. legionářů. V roce 2015 byl vyznamenán Čestnou medailí prezidenta Italské republiky a byl zvolen osobností roku provincie Trentino. V roce 2014 obdržel Pamětní medaili Jana Masaryka Ministerstva zahraničních věcí ČR a v roce 2016 převzal při příležitosti svých 95. narozenin Čestné ocenění města Arco (stříbrná plaketa). 

text: Jozef Špánik