Vzpomínky na oběti plzeňských náletů

S připomínkou konce druhé světové války v Plzni máme dnes spojeny především oslavy osvobození, nazývané Slavnosti svobody, které jsou největší akcí svého druhu v České republice. Nesmíme však zapomínat, že ještě před květnovým povstáním – dříve, než mohl kdokoliv tušit, kdy válka skončí – dopadly válečné rány na západočeskou metropoli v podobě leteckých pum. V dubnu 1945 došlo ke třem posledním náletům, které si vyžádaly stovky obětí. Členové plzeňské jednoty Československé obce legionářské se snaží, aby se na jejich památku nezapomnělo. 

Ještě dříve, než se do české kotliny přenesla tíha pozemních operací, staly se Čechy bojištěm letecké války. Průmyslové komplexy byly cílem náletů bombardovacích svazů, zatímco na komunikace a přesunující se techniku nepřítele se zaměřili stíhači, tzv. hloubkaři. Město Plzeň se hned od německé okupace a vypuknutí války stalo legitimním cílem spojeneckých leteckých sil. Vojenským cílem byla plzeňská železniční síť, strategický komunikační uzel, ale hlavně Škodovy závody, jedna z největších a nejproduktivnějších zbrojních továren v rukou nacistické Třetí říše. Význam plzeňské Škodovky pro německý zbrojní průmysl dokládá i přístup samotných Němců. Okolo Plzně vybudovali jednu z nejsilnějších protiletadlových obranných sítí protiletadlových děl, světlometů a radiolokátorů, a pro zmatení nepřítele dokonce postavili dřevěnou maketu Škodovky jako falešný cíl pro případ náletů. Také domácí odboj, do kterého byli zapojeni i někteří Škodováci, si byl vědom významu plzeňské zbrojovky a žádal londýnské vedení zahraničního odboje o provedení náletu na Plzeň. Uvědomovali si, že poškození vlastní továrny nejvíce uškodí právě německým okupantům.

Na jaře 1945 likvidovaly spojenecké jednotky postupující do Německa jednu zbrojní továrnu za druhou a význam Škodových závodů tím vzrůstal. Produktivita výroby se ve Škodovce dokonce zvyšovala a svého maxima dosáhla v březnu 1945. Nešlo však jen o výrobu nových zbraní a munice. V Plzni také probíhala oprava poškozené techniky. Zatím se však aktivita britského a amerického bombardovacího letectva soustředila hlavně na továrny, které se nacházely blíže frontě a jejich výrobky tak putovaly z hal doslova rovnou na bojiště. Na Plzeň v relativně stále klidném Protektorátu Čechy a Morava mělo dojít až na konec. Nebylo totiž zcela jasné, zda na půdu předmnichovského Československa vůbec vstoupí jednotky západních Spojenců, nebo zda bude celá země ve středu Evropy obsazena výlučně jednotkami Rudé armády. Až v polovině dubna bylo jasné, že na území jihozápadních Čech vstoupí také americké vojsko. V tu chvíli se znovu objevila potřeba eliminovat výrobní a servisní kapacity Škodových závodů.

Noční bombardování 17. dubna 1945 začalo ve 4:05 a za necelých dvacet minut zanechalo celkem 624 mrtvých a 453 zraněných. Kromě Plzeňanů zemřel také nezjištěný počet německých vojáků a civilních uprchlíků, kteří se nacházeli na plzeňském hlavním nádraží. Cílem náletu byla plzeňská nádraží, seřaďovací a hlavní osobní, která byla strategickými dopravními uzly v Protektorátu Čechy a Morava. Přes Plzeň projížděly desítky a stovky německých železničních transportů s nákladem vojenské techniky. Bomby svržené na plzeňská nádraží měly tuto dopravu zastavit nadobro. Nálety vykonalo 227 bombardérů Lancaster britského Královského letectva. Pro snadnější zacílení jim 11 bitevních letadel Mosquito pomocí světlic osvítilo Plzeň jako ve dne. Přes všechnu snahu se nebylo možné vyhnout velkému rozptylu dopadajících pum a tím i civilním obětem. Zničena byla zástavba na Jateční třídě, dělnická kolonie Cikánka a západní část Doubravky a Letné.

Oběti náletu připomíná několik pomníků. K pomníkům v Jateční ulici, Partyzánské ulici a na Habrmannově náměstí položil květiny za plzeňskou jednotu ČsOL br. Petr Tolar. Druhou květinu položil br. Tolar u pomníku na křižovatce ulic Kaštanová, Květná a Olšová, který připomíná oběti náletu z 18. dubna 1945.

V době, kdy se Plzeňané vzpamatovávali z děsivého náletu předešlé noci, byla Plzeň 18. dubna 1945 postižena dalším náletem. Bomby si sice tentokrát nevyžádali tolik obětí, ale přesto bylo zabito 79 a zraněno 24 osob. Cílem náletu mělo být pravděpodobně nádraží v Koterově, kudy prochází velmi vytížená trať na České Budějovice. Na rozdíl od předešlého nočního náletu, kdy bombardovali Britové, vykonalo tento denní nálet 8. letecké armády Spojených států amerických. Přibližně 40 bombardérů B-17 Flying Fortress letělo na Plzeň jako na svůj náhradní cíl, tím hlavním cílem dne bylo německé město Straubing. Neznámou chybou byl letecký poplach vyhlášen pozdě, teprve když byla americká letadla ve 14:12 nad Plzní. Rychle však zareagovala německá protiletadlová obrana a začala pálit z obávaných kanónů ráže 88 mm. To bylo zřejmě důvodem k tomu, že letci odhodili své pumy předčasně, aby se co nejrychleji dostali mimo dostřel. Bomby tak dopadali do obytných částí města, na Slovany a na Petrohrad, kde se nenacházely žádné vojenské cíle.

K poslednímu náletu amerických letadel na Plzeň došlo 25. dubna 1945. Členové plzeňské jednoty Československé obce legionářské, předseda jednoty br. Jindřich Plescher a br. Aleš Vranovský, se v neděli 25. dubna 2021 vypravili na místa, která připomínají oběti náletu z řad sestřelených amerických letců i civilních obětí obyvatel města a zaměstnanců Škodovky. Květiny tak položili k pomníkům v Plzni, Čeminech, Křimicích a Liticích.

Nálet se stal poslední bojovou misí 8. letecké armády Spojených států amerických. Spojencům se před blížícím se koncem války nechtělo riskovat životy svých vojáků, stejně jako životy civilních obyvatel. Z toho důvodu měli američtí letci za úkol vypouštět pumy pouze v případě přímé viditelnosti cíle a nálet byl dvě hodiny dopředu oznámen ve vysílání rozhlasové stanice BBC určeném pro Čechy. To upozornilo nejen škodovácké dělníky, ale také německou protileteckou obranu Plzně. Němci tedy bylo 207 amerických bombardérů B-17 Flying Fortress, které doprovázelo 206 stíhaček P-51 Mustang, očekáváno. Během příletu amerických letounů se viditelnost značně snížila a některé posádky tak musely na cíle nalétat opakovaně, což ve spojitosti s hustou protileteckou palbou vedlo k vůbec největším americkým ztrátám nad Plzní. Celkově bylo zcela ztraceno jedenáct letadel, z toho bylo šest bombardérů sestřeleno, další téměř dvě stovky byly poškozeny. Zahynulo 21 amerických letců, další byli Němci zajati, několika se podařilo uprchnout a s pomocí Čechů se dočkat osvobození. Bomby dopadaly mezi 10:26 a 11:39. Bylo zničeno 335 domů, 229 těžce a 2 496 lehce poškozeno. Zabito bylo 67 osob. Zasaženy byly městské části Lochotín, Skvrňany, Roudná a silně zničena byla dělnická kolonie Karlov, která sousedila se Škodovými závody. Oběti tohoto náletu v minulosti připomínaly již zaniklé pamětní desky na Karlově a ve Škodovce. Dnes jsou jména některých škodováků připomenuta na pylonu před V. bránou v ulici Emila Škody.

Šest sestřelených amerických bombardérů B-17 G neslo označení 44-83447, 43-38369, 42-97266, 43-38272 a 43-38501. První stroj (44-83447), pilotovaný poručíkem Warrenem Maugerem, explodoval a jeho trosky dopadly mezi obce Křimice, Skvrňany a Radčice. Tři letci zemřeli, čtyři padli do zajetí a jedinému se podařilo dostat k liniím vlastních jednotek. Druhý sestřelený stroj (43-38369) pilota Lewise Fischera dopadl na okraji lesa u obce Čeminy. Šest letců zemřelo, dva byli zajati. Třetí stroj (42-97266) pod velením poručíka Allana Fergussona dopadlo na pole u Lhoty. Dva letci byli zajati, třetí byl zastřelen německými vojáky, zbytek zahynul. Po válce se rozšířil mýtus, podle kterého měli být američtí letci ubiti německým obyvatelstvem. Čtvrtý stroj (43-38272) poručíka Claira Evanse se při náletu srazil s jiným letounem a narazil do svahu ve Slovanském údolí. Dva letci stihli vyskočit a padnout do zajetí, zbytek zemřel. Poslední letoun (43-38501) poručíka Andrewa Lovetta byl zasažena a velitel dal pokyn k jeho opuštění, aby se pokusil najít místo k nouzovému přistání. Podařilo se mu to u vsi Písařova Vesce u Tachova. Celá osmičlenná posádka přežila.

Nálety měly pouze vojenské cíle a zabití civilisté patří mezi nevinné oběti války, které jsou spojeny s každým ozbrojeným konfliktem. Oběti posledních tří náletů na Plzeň se za minulého režimu staly nástrojem nechutné komunistické propagandy. Nesmíme již dovolit, aby byla jejich památka pošlapávána zkresleným výkladem historie. Plzeňská jednota ČsOL tak ve spolupráci s plzeňským Klubem vojenské historie Tommy and Yankee natočila krátký amatérský dokument, který přibližuje vybraná pietní místa spjatá se zmiňovanými posledními nálety na Plzeň, který bude u příležitosti 76. výročí osvobození a konce druhé světové války v květnu 2021 zveřejněn na YouTube kanálu vzdělávacího projektu PLZEŇ 1945. Aby se nezapomnělo.

text: br. Petr Tolar

foto´: Kryštof Sedláček, br. Jindřich Plescher, br. Aleš Vranovský, br. Petr Tolar