Projekt Péče ČsOL o válečné veterány vydal vzpomínky Ludvíka Šablatury

V současné době se daří Československé obci legionářské v rámci projektu Péče ČsOL o válečné veterány se podařilo vydat již několik brožur se vzpomínkami válečných veteránů druhé světové války, kteří jsou do projektu zařazeni. 

Souběžně s prací na vzpomínkách ses. Naděždy Brůhové probíhala příprava vzpomínek dalšího válečného veterána Ludvíka Šablatury, které se rovněž dočkaly vydání. Je třeba dodat, že i do budoucna je plánováno s vydáním dalších vzpomínek, a to nejen veteránů druhé světové války. Časem by se tak měla zatím útlá edice dále rozrůstat.

Ing. Ludvík Šablatura se narodil 6. srpna 1924 v Trojanovicích-Bystrém. Obecnou školu absolvoval v Trojanovicích, měšťanku ve Frenštátu pod Radhoštěm. Protože chtěl pokračovat ve studiu na lesnické škole v Hranicích, absolvoval předškolní praxi v polesí Podolánky. Než však mohl na školu nastoupit, Němci ji v září 1944 zavřeli. Spolu s kolegy a třídním profesorem Milošem Vysockým byl poslán na lesní práce na Ostravici.

Vysocký byl v té době již zapojen do odbojové činnosti jako spolupracovník Rady tří a rozhodl se využít místní a osobní znalosti Ludvíka Šablatury a udělal z něho svého spolupracovníka. Ten zorganizoval setkání Vysockého s generálem Josefem Braunem a vznikla úspěšně pracující zpravodajská skupina v rámci R3 Beta, úzce spolupracující s výsadkem Calcium. Spolupracovali také s diverzním výsadkem Wolfram a dalšími odbojovými organizacemi v jejich teritoriu a podávali hodnotné informace o zbrojní výrobě v hutích, výrobě koksu, o dodávkách plynu pro továrny na výrobu syntetického benzínu a o vojenských transportech.

Hlavním úkolem Ludvíka Šablatury bylo udržování spojení mezi Vysockým a generálem Braunem a předávání zpravodajských informací mezi jejich skupinou a Londýnem a později štábem 1. ukrajinského frontu. V březnu 1945 však byla jejich skupina infiltrována konfidenty gestapa a následně došlo k zatýkání řady jejích členů včetně generála Brauna a Ludvíka Šablatury, který byl posléze držen v Ostravě, v Kaunicových kolejích v Brně a poté až do konce války v internačním táboře v Mirošově.

Po válce Ludvík Šablatura vystudoval Střední lesnickou školu v Hranicích a pokračoval studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně. Věnoval se rovněž sportu – stal se sdruženářem na vrcholové úrovni a jezdil často do Harrachova, kde mu po ukončení vojenské služby nabídli práci v harrachovském polesí, kde se usadil a v Harrachově žije dodnes.

text: br. Jan Valíček, br. Jiří Filip

foto: Petra Šablaturová