Hledá se SILVER A

Úkol skupiny ANTIMONY byl dán nadporučíku Františku Závorkovi plukovníkem generálního štábu Moravcem v pondělí dne 5. října 1942 ve 14 hodin na Porchester Gate v Londýně v bytě č. 12: „…je to pokračování úkolu již započatého. Je to, lépe řečeno, splynutí s úkolem, který již byl dán, byl prováděn a je již proveden. Vaše poslání, abych mluvil konkrétně, je dát se dohromady s Bartošem. Víte, kdo je Bartoš?“ Npor. Závorka odpověděl plk. Moravcovi jen krátce: „Ne.“ Plk. Moravec nebyl překvapen a plynule navázal: „Je to jeden z nás, který tam odešel koncem minulého roku, začal z ničeho, plnil svůj úkol velmi dobře, ale potřebuje nyní naše přispění…“ 

Opětovně navázat ztracené spojení s velitelem výsadku SILVER A Alfredem Bartošem nebylo zdaleka jediným úkolem tříčlenného zpravodajského výsadku ANTIMONY. Dále bylo důležité navázat kontakt s představiteli domácího odboje, zvláště pak se zástupcem ÚVODu doc. Vladimírem Krajinou, organizací JINDRA a škpt. Václavem Morávkem v rámci organizace Obrana národa. Výsadek měl s sebou i písemná poselství od prezidenta dr. Edvarda Beneše a ministra národní obrany gen. Sergeje Ingra. Klíčovým úkolem ale bylo obnovit rádiové spojení domácího odboje s Vojenskou rádiovou ústřednou v Anglii a toto spojení celkově posílit. Proto měl výsadek ANTIMONY ve svém operačním materiálu zahrnuty tři komplety radiové stanice BARBORA. Jeden měl být předán ÚVODu, druhý měl nahradit odmlčenou LIBUŠI výsadku SILVER A a třetí komplet měl posloužit k zahájení vlastního spojení. Kontejnery obsahovaly i náhradní krystaly do radiostanic, které měly být rovněž předány domácímu odboji. Samozřejmostí pro ANTIMONY bylo, jako v případě předešlých zpravodajských výsadků, vybudovat vlastní zpravodajskou síť pro sběr, vyhodnocování a předávání zpráv vojenské, hospodářské, politické a všeobecné povahy. Důležitých úkolů tak měl první výsadek druhé operační vlny celou řadu.

Velitelem skupiny ANTIMONY se stal zkušený nadporučík dělostřelectva František Závorka. Četař Stanislav Srazil plnil funkci zástupce velitele a šifranta a pozici radisty zastával teprve devatenáctiletý svobodník Lubomír Jasínek. Výcvik těchto tří parašutistů byl, v porovnání s předešlými výsadky, velice důkladný. Velení Zvláštní skupiny se snažilo zdokonalovacím výcvikem předejít chybám z předešlých operací. Opustilo se od zlegalizování života parašutistů v Protektorátu, zdokonalil se střelecký výcvik a mimořádný důraz byl kladen hlavně na výcvik šifrovací. V průběhu 14. října 1942 byla provedena kompletace materiálu, balení a přípravy k odletu. Po technické stránce tak byl výsadek připraven k operačnímu nasazení. Ve druhé polovině října se všichni tři parašutisté setkali ještě s prezidentem dr. Edvardem Benešem. Odlet do vlasti byl na spadnutí.

Operace samotná byla zahájena 24. října 1942. Čtyřmotorový bombardér Halifax, pilotovaný kapitánem Leo Anderlem, dopravil po několikahodinovém letu členy výsadku nad domnělou záložní doskokovou plochu. Ve 23.08 byli parašutisté shozeni, včetně materiálu, ve dvou průletech z výšky 400 metrů nedaleko Kopidlna u Rožďalovic. I při tomto vysazení došlo k navigační chybě, ale na rozdíl od výsadků předešlých, nebyla tak fatální. K první záchytné adrese to měli parašutisté vzdušnou čarou přibližně 30 km. Jejich adresy byly záměrně situovány do oblasti severovýchodních Čech. První adresa selhala, ale na druhé se již znaveným „skokanům“ dostalo pomoci. Přijal je skladník Kulhánek v Nové Pace. Od prvních dní v okupované vlastní se okruh spolupracovníků výsadku ANTIMONY rychle rozrůstal. Po týdnu se parašutisté přesunuli k Miloslavu Hákovi do Studence a naplno se začali věnovat svým úkolům. Pátrání po doc. Vladimíru Krajinovi, škpt. Václavu Morávkovi a kpt. Alfredu Bartošovi bylo nadmíru náročné. Velitel výsadku v tu dobu ještě netušil, že Václav Morávek, jeden z legendárních Tří králů, je již déle než sedm měsíců po smrti. Stejně tak Alfreda Bartoše potkala smrt po přestřelce s gestapem v Pardubicích více jak před čtvrt rokem. Štěstím v neštěstí bylo brzké nakontaktování se na doc. Krajinu, který byl sice na útěku, ale shodou náhod se ukrýval v operační oblasti výsadku, konkrétně na Trutnovsku a v blízkosti Českého ráje. V říjnu 1942 však byly jeho možnosti, jak pomoci parašutistům a vykonávat odbojovou činnost, značně omezeny. Během rozsáhlého pátrání po výše zmíněných představitelích odboje, do kterého byla zapojena celá řada spolupracovníků, přišli parašutisté na stopu ilegální organizaci KSČ v Čelákovicích u Prahy. Ta jim přislíbila aktivní spolupráci a vyžádala si u Závorky značné finanční prostředky a dvě z jeho tří radiostanic. K dispozici byl komunistům na určitou dobu poskytnut i radista Jasínek, který z Rakovníka navázal rádiový kontakt s Londýnem. Komunisté však brzy požadovali spojení s Moskvou a další finanční prostředky. Zprvu slibná spolupráce se tak začala rychle kazit. Jejich neochota vrátit rádiové stanice a poselství, která jim Závorka v dobré výře předal, jej donutila veškerou vzájemnou spolupráci ukončit.

Čet. Srazil byl vyslán do Pardubic, aby zjistil, co se stalo s výsadkem SILVER A a velitelem Bartošem. Všechny stopy však brzy nasvědčovaly tomu, že dosavadní spojení a vazby jsou nadobro zpřetrhány a parašutisté jsou po smrti. Jediná radiostanice, která skupině ANTIMONY zbyla, se poskytla zcela k dispozici doc. Krajinovi v severovýchodních Čechách. Vysílačka BARBORA operovala z několika míst na Turnovsku, ze Železného Brodu, ale hlavně z Rovenska pod Troskami. I přes časté poruchy vysílala velice aktivně až do poloviny ledna 1943. Díky stále se rozrůstající síti spolupracovníků se brzy začal dostávat na stopu i protiparašutistický referát pražského gestapa. V lednu 1943 proběhla vlna zatýkání v rámci ilegální komunistické organizace KSČ v Čelákovicích, při které padly Němcům do rukou obě radiostanice a poselství od prezidenta dr. Edvarda Beneše.

Anglická stopa tak nenechala gestapo v poklidu a vlna zatýkání se začala rozšiřovat. Svoji úlohu zde sehrál i zrádce a bývalý parašutista Karel Čurda a nechvalně známý konfident gestapa Jaroslav Nachtmann. Po tvrdém výslechu několika spolupracovníků z Novopacka získalo gestapo podrobný přehled o úkrytech parašutistů a 16. ledna 1943 si pro ně přijelo do Rovenska pod Troskami. Pod nátlakem a v obklíčení se parašutisté npor. František Závorka a svob. Lubomír Jasínek Němcům vzdali. Ještě před tím však požili tabletky s prudkým jedem a záhy zemřeli. Hrdinně tak dodrželi svoji přísahu a nepadli do rukou nepřítele živí.

S přispěním Karla Čurdy se brzy do rukou gestapa dostal i poslední z parašutistů čet. Stanislav Srazil v Horní Kalné. Štěstí koncem ledna 1943 opustilo i doc. Krajinu, který byl rovněž za dramatických okolností zatčen. Na neštěstí se při obou výše zmíněných zatýkání gestapo dostalo k části písemných materiálů z činnosti ANTIMONY, včetně volacích znaků, depeší, poznámek i provozních údajů radiostanice BARBORA. Operace ANTIMONY tak byla po úspěšném začátku poměrně rychle ukončena. Drama však ještě mělo svoje pokračování.

Jelikož gestapo mělo v rukou jednoho z parašutistů živého, radiostanici a nezbytné dokumenty související s vysíláním, mohlo rozjet svoji tajnou rádiovou protihru. Ta dostala název HERMELIN. Protiparašutistický referát pražského gestapa se k podobné operaci připravoval již delší dobu. V Protektorátu operovala celá řada konfidentů a provokatérů, kteří byli napojeni na nic netušící ilegální odbojové organizace a nyní se gestapo chtělo chopit příležitosti spojit se, za účelem získávání zpráv a vysílání dezinformací, přímo s Londýnem. Cílem bylo vytvořit fingovaný ústřední orgán domácího odboje a zamotat tak československému zahraničnímu odboji hlavu, nejlépe za cenu co největších ztrát.

Čet. Stanislav Srazil se podvolil těžkému nátlaku gestapa a byl donucen podílet se na obnově rádiového vysílání stanice BARBORA. O tom jak trpěl, vypověděl po válce jeden z jeho spoluvězňů Josef Lánský: „Standa byl pak s námi vězněn v Kartouzích u Jičína a společně s námi byl dne 2. února 1943 odvezen z Kartouz do Prahy na Pankrác. Na Pankráci se Standa pokoušel o sebevraždu oběšením (podle sdělení jednoho Českého dozorce). Byl velmi mnoho týrán, neboť podle vyprávění M. Háka, který se s ním sešel jednou při výslechu, byl úplně nervově zhroucen a ke všemu apatický.“ Spojení HERMELINU bylo navázáno na počátku března 1943 a v polovině měsíce byl zahájen pravidelný provoz. Srazil si rychle uvědomil nešťastnou úlohu, kterou sehrával a nehodlal v ní nadále pokračovat. Koncem dubna se rozhodl varovat Londýn odvysíláním chybného hesla a i nadále pokračoval ve svých pokusech. V Londýně tak vyvolal nedůvěru k BARBOŘE a dokonce i gestapo přestávalo být brzy přesvědčené o jeho loajalitě. Definitivně s ním Němci ztratili trpělivost 2. prosince 1943, kdy úmyslně zařadil do textu depeše smluvené znaky, které dávaly Vojenské rádiové ústředně jasně najevo, že nevysílá svobodně. Již 15. ledna 1944 přestal Londýn odpovídat a ukončil tak téměř rok trvající německou provokaci. Stanislav Srazil byl v tu dobu již vězněn v Terezíně a i nadále strádal. Popraven byl bez soudu údajně koncem roku 1944.

Byť všechny parašutisty ze skupiny ANTIMONY potkal stejně tragický osud, jednalo se o poměrně úspěšnou operaci. V rychlém sledu se Závorkovým mužům podařilo splnit jednotlivé dílčí úkoly, včetně zahájení vysílání a navázání spojení s Londýnem. Úspěch splněných úkolů ale nemohl být, díky situaci a stavu domácího odboje po heydrichiádě koncem roku 1942, naplno využit a dále rozvíjen. Zkušeností pro československou zpravodajskou službou byla i následná rádiová protihra HERMELIN, kterou se nechali zpravodajci zprvu obelstít, ale do příštích válečných let se z ní řádně poučili. 

text: br. Erik Štrégl

foto: VÚA-VHA Praha