Legendární Otto Smik

31. 1. 2022

V lednu 2022 uplynulo sto let od narození nejúspěšnějšího slovenského stíhače, který sloužil u britského Královského letectva (RAF) Otto Smika. Ten byl zároveň nejúspěšnějším čs. letcem v kabině legendárního letounu Supermarine Spitfire a jedním z pouhých tří čs. velitelů britských perutí RAF.

Narodil se 20. ledna 1922 v gruzínském městě Borožomi, kde jeho otec Rudolf zůstal jako bývalý válečný zajatec. Zde se oženil s dcerou vysokého carského důstojníka židovského původu, život v Sovětském svazu byl však stále obtížnější, takže se rodina v roce 1934 přestěhovala na Slovensko. To již měla tři syny, Otto byl prostřední.

Otto již od malička projevoval zájem o letectví. Nejprve stavěl modely, později navštěvoval také plachtařský kurs. Vystudoval dvouletou soukromou obchodní školu, ale povolání úředníka mu k srdci nepřirostlo. Stejně jako rozpad Československa a vznik Slovenského štátu v březnu 1939. A tak 18. března 1940 odešel do zahraničí, aby se přidal k čs. zahraničnímu odboji. Prchal tzv. balkánskou trasou přes Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Dne 3. června 1940 se hlásil u čs. letecké skupiny v Agde, ale než mohl zahájit výcvik, Francie se zhroutila a musel prchnout do Británie.

Do RAF byl přijat jako vojín a svou kariéru zahájil jako důstojnický sluha. Teprve v září 1941 byl povolán k leteckému výcviku, půlroční pokračovací výcvik prodělal od ledna 1942 v Kanadě a dokončil ho u 61. OTU. Během celé doby byl hodnocen jako nadprůměrný pilot, takže již v květnu 1942 obdržel důstojnickou hodnost Pilot Officer (poručík), ale v čs. armádě byl desátníkem. Dne 5. ledna 1943 byl přidělen k 312. čs. stíhací peruti, ale o dva dny později ho přeložili k 310. čs. peruti. Zde nastaly problémy s důstojnickou hodností RAF. Nelíbilo se to jak čs. poddůstojníkům, veteránům, kteří na povýšení čekali i několik let, tak čs. důstojníkům, kteří kritizovali, že není absolvent Vojenské akademie. Vše se vyřešilo tím, že Smik na vlastní žádost odešel k britské peruti. Proto 15. ledna nastoupil k 131. peruti ve Skotsku. Setkal se zde se dvěma Čechy – Tomášem Krumlem a Jaroslavem Hladěm. Dne 2. března byli všichni tři přeloženi k 122. peruti do Hornchurchu. Ta byla vyzbrojena novými a výkonnými Spitfiry F Mk.IX a jejím hlavním úkolem byl doprovod bombardérů na cíle v severní Francii, Belgii a Nizozemí.

Že je talentovaným stíhačem, prokázal již jedenáct dní po příchodu k nové peruti. Během doprovodu bombardérů došlo k souboji s německými stíhači a Smik ohlásil pravděpodobný sestřel Bf 109 G. Dne 18. května 1943 byli Smik s Hladěm přeloženi ke 222. peruti. U ní Smik prožil své nejúspěšnější období. Když 18. října 1943 odcházel na zasloužený odpočinek, měl za sebou 176 bojových letů a na kontě 7 samostatných a jeden společný sestřelů. Další dva stroje sestřelil pravděpodobně a tři poškodil. Stal se tak nejúspěšnějším čs. stíhačem roku 1943 a obdržel celkem pět Čs. válečných křížů 1939. Britové mu udělili Záslužný letecký kříž (DFC).

Po odpočinku zahájil Smik 15. března 1944 druhý operační turnus. Byl poslán k 310. čs. stíhací peruti. Jeho čs. spolubojovníci ho tentokrát přijali s plným respektem. Čs. stíhací křídlo se tehdy podílelo na přípravě vylodění, ke kterému došlo 6. června v Normandii. Smik během jeho podpory získal další dva sestřely. Dnem 3. července bylo čs. křídlo vyňato ze svazku taktického letectva a podřízeno obraně Británie. V té době začaly útoky letounových pum V-1 na britská města. Smik tři sestřelil 8. července.

Dne 11. července 1944 doznaly jeho schopnosti dalšího ocenění. Stal se totiž velitelem letky B u 312. čs. perutě, jejíž operační náplní byly doprovody britských bombardérů nad Německo a hloubkové útoky Ranger proti dopravě. Velký úspěch si připsal 25. srpna, když jeho roj u letiště Steenwijk zničil cisternový vlak, který exploze rozmetala, i dvě vedle stojící soupravy.  

V neděli 3. září byl během útoku na letiště Gilze-Rijen zasažen flakem a musel nouzově přistát. Dokázal se ale spojit s členy nizozemského odboje a ti ho pak po sedm týdnů ukrývali. Dne 23. října se vydal na cestu k německým liniím a 29. října byl již v zpět Anglii.

Pro své vnikající velitelské schopnosti byl Smik 13. listopadu postaven do čela britské 127. perutě, která měla základnu na letišti B-60 v Belgii. Peruť se podílela na podpoře britských jednotek, doprovodu bombardérů a útočila na německou dopravu. Výzbroj tvořily Spitfiry LF Mk.XVIE. Útoky na pozemní cíle byly velmi riskantní a perutě, které je podnikaly, měly největší ztráty. Dne 28. listopadu 1944 si smrt našla i Otto Smika. Piloti nenarazili na žádný dopravní prostředek a Smik se rozhodl pro útok na nádraží ve Zwolle, o kterém však bylo všeobecně známo, že je velmi silně chráněno flakem. Ten ho opět zasáhl, ale tentokrát havárii svého stroje nepřežil.  

Během útoku byl sestřelen ještě druhý Spitfire, který pilotoval Belgičan Henri L. J. Taymans. Jeden letoun havaroval na farmě Blooksteeg poblíž Zwolle, druhý dopadl do vodního příkopu u železničního náspu trati Kampen – Zwolle. Během odklízení trosek a v poválečných letech došlo k záměně padlých pilotů a k objasnění došlo až roku 1965. Smik byl převezen na kanadský válečný hřbitov v Adegem East. V roce 1994 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny do Bratislavy a uloženy v Slávičím údolí. V témže roce byl povýšen na generálmajora in memoriam.

Popisky fotografií:

  • 01 – Otto Smik
  • 02 – Supermarine Spitfire F Mk.IXC
  • 03 – Smik u svého Spitfiru Mk.IX (MH423/ZD-K) od 222. perutě
  • 04 – Smik u kokpitu svého Spitfiru Mk.IX od 310. perutě během vylodění v Normandii
  • 05 – Smik jako velitel letky B 312. perutě před svým osobním Spitfirem Mk.IX (ML296/DU-N)
  • 06 a 07 – Spitfire Mk.XVI 127. perutě (RR257/9N-Y) v péči mechaniků na polním letišti B-60 v Belgii, podzim 1944

text: br. Michal Rak
foto: Imperial War Museum, VÚA-VHA Praha, sbírka autora