VONDRÁČEK Rudolf *1.7.1897

Životopis:Narodil se ve Velké Čermné čp. 51, jako nejmladší ze 7 dětí rolníka Rudolfa Vondráčka a jeho manželky Františky Vondráčkové. Měl 5 sester a jednoho bratra. O 13 let starší bratr František padl už v prvním roce války 1914. Ještě mu nebylo ani 18 let, když byl na počátku dubna r. 1915 uznán schopným vojenské služby v rakousko-uherské armádě a 10. července povolán do Vysokého Mýta, kde nastoupil službu u 30. zeměbraneckého pluku. Po absolvování základního vojenského výcviku, odešel ze svojí jednotkou v říjnu 1915 na frontu. V rakousko-uherské armádě pobyl necelý rok, než byl 16. září 1916 zajat italskými vojáky v prostoru obce Nová Ves. Dostal se do zajateckého tábora Santa Maria Capua Vetere poblíž Neapole. V zajetí strávil v nečinnosti spolu s ostatními spolubojovníky víc jak rok. Italská vláda totiž nedělala rozdíly mezi zajatými rakousko-uherskými vojáky, Češi a Slováci, pro ni byli prostě „Rakušáci“ stejně jako ostatní převážně německy mluvící zajatci. Kromě toho neměla ani politický zájem na rozpadu Rakousko-Uherska, bála se případného vzrůstajícího vlivu Slovanů ve střední Evropě. Z tohoto důvodu nepodporovala vznik zahraničních legií na svém území. To se změnilo až po porážce, kterou Italové utrpěli od Rakouska a Německa v bitvě u Caporetta v říjnu 1917. Po této porážce se italská vojska musela stáhnout až na obrannou linii u řeky Piavy. Později se Rudolf Vondráček, tak jako asi 2.500 dalších Čechů a Slováků dostal do zajateckého tábora Certosa di Padula nedaleko středověkého kláštera. V tomto táboře se na počátku jara 1918 začaly formovat Československé legie v Itálii. Nemohl tedy zůstat pozadu a počátkem dubna 1918 se do nich přihlásil, i přesto, že si moc dobře uvědomoval, do jakého pekla se vrací. Vyměnil poklidný a nudný život v zajateckém táboře, za boj o samostatný československý stát. Do vznikajících Čs. legií se tehdy přihlásilo 14.000 z celkového počtu 18.000 v drtivé většině českých zajatců, tehdy si však říkali „dobrovolci“ a mezi sebou se oslovovali „bratře“. Dostali uniformy stejné jako italské horské jednotky a klobouk se sokolím perem. U 31. střeleckého pluku byl 21. dubna 1918 zařazen k výzvědnému oddílu v rámci 6. roty. Od počátku jara 1918 se rakousko-uherské jednotky chystali na zahájení ofenzivy na piavské frontě. Bylo tedy rozhodnuto, že nově vzniklé Čs. legie budou nasazeny právě na tuto část fronty. Bohužel příchodu Čs. legionářských jednotek na piavské bojiště, v červnu 1918, předcházela jejich poněkud překotná výstavba, nedostatečné vyzbrojení a jen ten nejnutnější výcvik. Chybělo také povědomí, do jak složité situace legionáři přicházejí a odpovídající bojové zabezpečení jednotek. Navíc podle tehdy stále platné rakousko-uherské armádní směrnice, byla v případě zajetí Čs. legionářů a prokázaní skutečnosti, že se jedná o rakouské státní občany, stanovena povinnost postavit takové osoby před stanný soud za zločin velezrady. Trest byl jediný – poprava. A tak se stalo, že když 15. června 1918 začala ofenziva rakousko-uherských jednotek, dostala se část výzvědčíků 6. roty 31. střeleckého pluku, poblíž vrchu Montello do obklíčení a následně i do zajetí rakousko-uherskými vojáky. Po prokázání skutečnosti, že se jedná o bývalé rakousko-uherské vojáky, a tedy o rakouské státní občany, byl Rudolf Vondráček, spolu s devíti dalšími legionáři, ještě ten den v podvečer odveden do obce Collalto, kde byli všichni u domu Cassa di Montone popraveni zastřelením. Stalo se tak bez předchozího řádného soudu. Rudolfu Vondráčkovi bylo v té době necelých 21 let. (autor Josef Starý, prasynovec)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Rudolf

Přijmení:VONDRÁČEK

Datum narození:1.7.1897

Obec narození:Velká Čermá

Okres narození:Rychnov nad Kněžnou

Domovská obec:Velká Čermá

Domovský okres:Rychnov nad Kněžnou

Vzdělání:ob.

Zaměstnání:rolník

Rakousko-uherský útvar v době zajetí:30.zem.p.pl.

Datum zajetí:16.9.1916