KLAPÁLEK Karel *26.5.1893

Životopis:Narodil se do rodiny železničáře v Novém Městě nad Metují a mezi roky 1906-1911 vystudoval české státní reálné gymnázium v Praze. Po ukončení školy nastoupil jako účetní v Kralupech nad Vltavou, kde jej zastihlo vyhlášení války. V červnu 1915 se stal jednoročním dobrovolníkem u zeměbraneckého pěšího pluku č. 8. v Solnohradu a ještě v srpnu téhož roku odchází se svým plukem na ruskou frontu. Ani ne po měsíci byl v Haliči zajat. V březnu 1916 si podává přihlášku do čs. legií a v srpnu je zařazen do 1. čs. stř. pluku. Rok na to absolvuje důstojnickou školu 3. čs. střeleckého pluku a účastní se památné bitvy u Zborova a následného tarnopolského ústupu, kdy se osvědčil jako statečný voják. Při sibiřské anabázi zastával funkci velitel roty a později i praporu. Do svobodného Československa se vrací z Vladivostoku v hodnosti kapitána a zastává funkci velitele poddůstojnické školy. Po skončení války v armádě zůstává i nadále a slouží u pěšího pluku 35 v Plzni, později v Brně i u pěšího pluku 36 v Užhorodě. Koncem dvacátých let je už majorem a v roce 1932 se stal profesorem taktiky na Vojenské akademii v Hranicích. Zářijovou mobilizaci roku 1938 prožívá jako velitel pěšího pluku 51 v jižních Čechách. Po vyhlášení Protektorátu byl propuštěn z vojenské činné služby. Do domácího odboje se zapojil v řadách Obrany národa, kde přešel postupně do ilegality a ukrýval se v Praze. Okupovanou republiku opustil přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii. V červnu 1940 přibyl do československého zahraničního vojska. K 1. 1. 1941 je jmenován do čela Čs. pěšího praporu 11 – Východního, se kterým se zúčastnil bojových akcí v Libanonu, Sýrii a hlavně legendárních bojů o Tobruk. V březnu 1942 je povýšen na plukovníka a dále velí nově reorganizovanému Čs. lehkému protiletadlovému pluku 200 – Východnímu. V červenci 1943 je se svými muži přesunut do Velké Británie, kde je jmenován zástupcem velitele Československé samostatné obrněné brigády. Kvůli nedostatku vysokých důstojníků u jednotky v SSSR je transportován na východ, aby posílil velitelské řady u 1. čs. armádního sboru, který se chystal na boje o Dukelský průsmyk. Byl ustanoven do čela nově vzniklé 3. čs. samostatné brigády v SSSR, se kterou prodělal krvavé boje v Karpatech a poté následně na Slovensku, kde by těžce raněn střepinou do hlavy. Po vyléčení na začátku dubna 1945 přebírá velení armádního sboru po Ludvíku Svobodovi, který se stává ministrem národní obrany. Po skončení války zastává funkci zástupce velitele vojenské oblasti 1 v Praze a je povýšen na divizního generála. Při únorových událostech je navenek loajální vůči komunistickému režimu a v červnu 1948 vstupuje do KSČ. Ani to jeho vojenskou kariéru nezachrání a začátkem února 1951 je dán do trvalé výslužby a v listopadu 1952 dokonce zatčen. Dva roky na to je vykonstruovaně odsouzen za sabotáž Košického vládního programu na 6 let. Rok na to je vyloučen z KSČ a v roce 1954 odsouzen i ke ztrátě hodnosti a občanských práv. Až na intervenci nejvyšších představitelů SSSR je v dubnu 1956 propuštěn z Valdic a rehabilitován. Dokonce mu byla navrácena i hodnost armádního generála. V následujících letech sepíše své paměti z druhé světové války, které vyjdou pod názvem „Ozvěny bojů“. Každoročně se také účastnil setkávání „pouštních krys“, jak sebe sami, na popud německé propagandy, nazývali válečníci od Tobruku. Zbytek života prožil v relativním ústraní a dožil se úctyhodného věku 91 let.

ČÍST DÁLE...

Jméno:Karel Ivan

Přijmení:KLAPÁLEK

Datum narození:26.5.1893

Obec narození:Nové Město nad Metují

Okres narození:Nové Město nad Metují

Domovská obec:Kralupy nad Vltavou, Hranice

Domovský okres:Kralupy nad Vltavou, Hranice

Vzdělání:ob. 5 mě. 3 gym. 7

Zaměstnání:účetní

Vyznání:pravosl.

Politická příslušnost:Sokol